kamigava13

Dneska jsem dočetla bezva předlohu a chtěla si dát za odměnu tuhle filmovou adaptaci. No, sice obě herečky Maud i Sue jsou skvěle obsazené, i ti ostatní se dost snaží. Ale režie mohla podat mnohem lepší výkon, byť se to dalo čekat od TV filmu. Taky bych si ten film možná víc užila, kdybych knihu nečetla a nevěděla celé ty tři hodiny dopředu každý krok až do konce. Asi to příště obrátím u Špičky jazyka, kouknu na film a pak si příběh rozšířím knihou. Oceňuji však přesnost filmu, který je opravdu dost věrný románu a takhle bych si ten román dokázala představit i ve filmu. Teď se podívám na korejskou verzi Komornou, která by měla mít lepší režii a poutavější formu.

Bohdalce to slušelo, měla styl. Menšík taky jako vždy dost vznětlivý, dramatický a vtipný. Někdo tady v recenzích použil slovo feminismus. Jsem feministka a bohužel až na konci filmu se to přehoupne do feminismu a kupodivu úplně náhodou. Ona ho totiž nezabila záměrně. Jinak celou dobu na mě film působil spíš úplně opačně. Jaký je vlastně opak feminismu? Maskulinismus? Asi jo. Používaj se tam výrazy jako mužný, jsem tvrdý, protože jsem muž bla bla atd...to mi příjemné vůbec nebylo. Nechci to ale hodit rovnou do odpadu, protože tam byly místy srandovní momenty. Viz Čert: “A já jí mám vrátit ten kajak??! Táákovou díru jsem v něm zalepil!” :D

Monica Vitti je úžasně nádherná o tom žádná! Tento druhý díl “tetralogie citů” však je zatím nejslabší pro mě. Je tam plno ze světa financí a makléřů, což mě vůbec nezajímá. Už od prvního dílu Dobrodružství jsem se naladila na pomalé tempo, které plyne a zdánlivě se tam nic neděje. Nějakým způsobem mají tyhle filmy své kouzlo, pokud přistoupíte na hru a necháte se unášet jejich pomíjivostí. Asi to bude Monicou, jejíž chladná smyslnost mě natolik učarovala, že jí vytvořím menší poctu. Ještě mě teda čeká poslední díl Červená pustina, který je jako první barevný. Když to vezmu z hlediska čisté zábavy, tak bych hodnotila pod průměrem, ale znovu říkám, že mě ta Monča ihned hypnotizovala a jsem napojena na její melancholickou náladu. Holka měla sexy styl a to blondýnky moc nemusím.

Tenhle film si mě prostě získal, i když se mé mámě ani kamarádce nelíbil. Filozofa Ethana jsem poznal už z Bolestné reality rok Před úsvitem, kde hrál s mojí milovanou Winonou Ryder. Julie se mi sice tak nelíbila, ale byla sympatická a v páru byla mezi nimi hezká chemie. Režisér Linklater mě poprvé upoutal svým animovaným Temným obrazem z roku 2006. Před úsvitem je první díl rovnou celé trilogie! Už se nemohu dočkat, až uvidím dvojku, jak to s nimi nakonec dopadne, jestli se opravdu setkají přesně za půl roku na stejném nástupišti, moc jim to přeju. Ve trojce prý budou mít i dvojčata zase po dalších 9 letech. Těším se na jejich další dlouhou filozofickou konverzaci a s myšlenkami Jessieho se mohu plně ztotožnit. Lidi se např. uvrtávají do špatných vztahů jen kvůli tomu malému strachu, že by mohli skončit sami. Lidi neumí vydržet sami se sebou. Já se však snažím, aby mi samota nebyla přítěží, ale snažím se, abych byl sám sobě dobrou společností. Jsem zvědav jak to jejich dobrodružné toulání a volný proud myšlení naruší jejich děcka. To už asi taková idylka nebude. Nebo třeba i ty děti budou chtít odmala hluboce přemítat o smyslu všeho, co je zrovna napadne jako jejich rodiče. Bude to pěkný malý rodinný filozofický kroužek.

Viděno podruhé kvůli mé velice uctívané Winoně Ryder. Noni si prý raději vybírá vedlejší role, i když tady mi přišlo, že byla skoro v každé scéně. Experimenter je velmi neobvyklý/zvláštní film a ty já miluju, protože jsem též takový. Jednou je to biografie sociálního psychologa Stanleyho Milgrama, podruhé zase dokumentuje samotné experimenty o poslušnosti, o kterých jsem předtím ještě neslyšel a opravdu mě zaujaly. Já bych na tom testu v roli učitele došel bez váhání až na konec stupnice bez problému, to přiznává můj skrytý misantrop. Hlavní představitel Milgrama byl sympatický a líbilo se mi, jak sem tam koukal přímo do objektivu. To hned upoutá mou pozornost. Za zmínku stojí i další menší sociální pokusy na lidech. Třeba ten výtah, dopisy, délka čar či to tupé zírání na oblohu. To jsem se fakt zasmál. Autoritou jinak striktně pohrdám, snažím se jí vyhýbat. Nerad jí podléhám. Jsem radši sám a nechci nikoho poslouchat. Poslouchám jen hlas svého srdce a rozumu. Jsem introvertní individualista, jedinec mimo destruktivní kolektiv a vymezující se proti většinové společnosti. "Nenarodil jsem se, abych zapadnul, ale abych vyniknul." Závěrem z experimentů o poslušnosti je jasné, že v každém z nás dřímá skrytý psychopat bez empatie. Stačí k tomu jen nějaká autorita, aby se probudil na povel.

Mkrnul jsem na Lucase hlavně kvůli mé lásce Noni, která zde debutovala ve 13 letech. Měla prý to štěstí, že ji objevili. Režisér o Winonce řekl: “Byla tam Winona jako malý křehký ptáček. Měla takový druh prezence, který jsem nikdy neviděl, vnitřní život. Cokoliv, co bylo vysloveno její pusou, bylo v rozporu s jejím výrazem v očích.” Měla sice menší prostor, ale na první roli to stačilo. Lucas, Maggie a Cappie byli také sympaťáci. Na tenhle film nejlépe pasují tyto výroky: "I malý člověk dokáže velké věci." nebo "Květiny znovu narostou zpátky, i když byly pošlapány. Stejně tak i já."  Lucasovi jsem moc fandil a silně doufal, že zázrakem vyhraje zápas na konci. Kdo by ale tušil, že o 24 let později jeho představitel Corey Haim zemře náhle na zápal plic. :-( RIP Letos by mohl oslavit padesátiny. Mám tyhle dětské filmy z 80. let rád. Jsou dobrodružné, i ta hudba se mi líbí. Co ale nechápu je jak moc jsou ti Amíci fixovaní na to rugby. Na jejich školách jsou sportovci pořád největší celebrity. Ani baseball či basket se mi nelíbí. No, ale všichni dobře víme, kam to stejně jednou dotáhne ten šikovaný kluk v zadní lavici. Dotáhne to dál než svalovci bez mozku. Kéž bychom mohli vidět Lucase a jeho život o 20 let později.

Rozhodl jsem se podívat po letech podruhé jen kvůli mé Winonce. Jen je škoda, že tu nedostala větší prostor její zhrzená a vysloužilá baletka. Balet se mi líbí, jeho prostá elegance, čistota, dřina a vznešenost. Ve spojení s piánem je to až dokonalost. Nikdy jsem ale ještě na žádném nebyl v divadle. Měl bych to určitě napravit. Aronofsky tomu navíc dodal trochu syrovosti a dravosti. Lesbický sex mezi Milou a Natalie je hezky svůdně natočen. Bílá labuť se taky potřebuje občas pořádně odvázat a pařit jakoby už nebylo zítra. Bohužel na 4/5 to pořád nevidím. Průměr pro mě zůstává. Herecké výkony byly dobré, ale zápletka byla slabá. Nina má v podstatě halucinace a nakonec teda umře? Byla tak paranoidní, že si Lily vymyslela ve své hlavě jako iluzi. Trpěla schizofrenií Stručně a jasně to na mě nemělo tak velký emocionální dopad, jaký jsem očekával. Třeba takový Requiem za sen je úplně na jiné úrovni, tam ty emoce lítají jak na horské dráze.

A mám to za sebou. Dlouho jsem tenhle počin odkládal. Dal jsem mu šanci jen díky mé milované Winoně Ryder, která se tu dokonce líbá s Al Pacinem! Mohl by být skoro její děda jako Anthony Hopkins, s kterým zase laškovala v Drákulovi o 4 roky dřív. Ale má tu jen krátký výstup jako Lady Anne na pár minut. Richard třetí není úplně špatnej film/dokument, ale je obzvlášť divácky těžce stravitelný, ale do stravitelnosti nemá na Hamleta ze stejného roku, který je o dost náročnější, má hromadu nekonečných souvětí ve scénáři a to vše celé navíc trvá 4 hodiny! Byla to fakt výzva. Richard je ve srovnání s Hamletem slabej odvar. Tentokrát jsem se aspoň víc poučil o zastaralých biblických výrazech jako: thou art (ty jsi), thy a thine (tvůj), thee (tebe), aye (ano, pro)... Až jsem si z toho vyhledal desatero přikázání. Takže jo, bylo to k něčemu. Procvičil jsem si pozornost, trpělivost a AJ. Už nepotřebuju "Šejkspýra" na nějakou dobu zase vidět. Farewell William!

Po letech jsem si chtěl Štvanec znovu připomenout a je to pořád super film. Už jako malého mě fascinoval. Del Toro a Jones jsou navíc mí oblíbenci. Je to celkem krvavej thriller, který se jen tak často nevidí. Mám dodnes dokonce schované i DVD, které jsem si tak přál. Už tenkrát mě lákaly filmy mládeži nepřístupné a divím, že mi to snad rodiče darovali pod stromeček, měl jsem z toho radost. Nyní jako dospělý jsem konečně pochopil i tu sympatii s antihrdinou Aaronem, který má také radši zvířata než lidi, protože lidi všechno kolem ničí, zotročují, nadřazují se neprávem nad ostatní druhy. To, jak si pohrával s těmi tupými lovci, byla slast pro oči. Navíc jsou tu pěkné oregonské lesy, bouřlivé vodní toky, nože, pasti, přežití v divočině, zkrátka a dobře vynikající atmosféru má tenhle filmový klenot. Chtěl bych zde též ocitovat Aaronovy trefné filozofické úvahy, které mě už také dlouho hryzají v mozku. Je to podle mě důležité a samozvaný pán této Země (člověk, nebo spíš Homo Rapiens) by se měl nad sebou opravdu zamyslet, co zde páchá. Aaron zmínil FBI tuto myšlenku: "Víte, že letos bude v drůbežárnách zabito 6 miliard kuřat? Co kdyby v potravinovém řetězci existoval druh nad námi? Jak myslíte, že by vám bylo, kdyby ten druh ztratil úctu a začal nás masově vraždit?" Nebo později mluvil s nevlastní dcerkou, když zkoumali stopy veverky. Viděli i jiné stopy a holčička se zeptala, čí jsou a Aaron odpověděl, že to je mýval. Holčička se divila, proč ho nikdy nevidí a Aaron jí vysvětlil, že se schovává, jen aby přežil a že lidé si už zvířat neváží. Chytají je a zabíjejí, kdy se jim zachce. Holčička z toho byla smutná. S jeho výroky naprosto souhlasím. Lidstvo je rakovina Země a koronavirus je aspoň nějaký lék. Stydím se za to, že jsem tzv. "člověk moudrý". S velkou inteligencí příchází přece i velká zodpovědnost.

Viděno potřetí a opět mě tenhle milý film s mou zbožňovanou Winonou uklidnil. Je to film plný žen a to miluju. Winona zde navíc tvoří pár s Christianem Balem, který je také můj oblíbený herec. Winona měla po právu proměnit tu nominaci na Oscara. Její Jo byla moc roztomilá, rebelská, emancipovaná a ambiciózní žena. Jako druhá sestra se mi nejvíc líbila Claire Danes v roli pianistky Beth, která mě uhranula svými emocemi při scéně s darovaným piánem a na smrtelné posteli. Kéž by si Winona vzala mě mladšího muže, rád bych také zapadl do rodiny Marchových a ani bych se nemusel ženit. Jo by taky nechtěla. Manželství je k ničemu. Tenkrát by vás ale lidi kolem ukřižovali, kdyby jste neměli svatbu očividně. Ta jejich upjatá společenská pravidla jsou mi k smíchu. Aspoň že dneska se tím společnost neřídí a můžete si dělat, co chcete, protože je to přece jen vaše věc, jen váš život a žádná nepsaná morální pravidla vám nemůžou nic nakazovat. Buďte sami tou změnou, které chcete potkávat ve světě. Vystupujte proti konvencím a zastaralým způsobům. Nenechte se ovlivňovat a nebuďte konformisté. Malé ženy si pouštím také proto, že mi připomínají, že na světě zbylo ještě nějaké dobro v lidech. Pomáhá mi to v tom, aby mě má misantropie úplně nezničila. Winona je mé světlo na konci tunelu.