kamigava13

Je těžké sledovat tento film, ale naprosto ho chápu. Ten život je ale pomíjivý!

Mí oblíbení herci Keanu a Winona, kterou navíc bláznivě miluju. Nic jsem od toho nečekal a vyklubala se z toho pěkná konverzační, pesimistická podívaná přesně naladěná na mou frekvenci. Už popis filmu mě nalákal: "věčně nabručení samotáři" Jsem také introvert a tohle byl vyloženě ukázkový pohled do životů takových jedinců. Konverzace zachází až do nejmenšího detailu, který nemusí být tak podstatný, ale je určitě zajímavý pro mě, mě to prostě pobavilo. Někdo tu psal, že nechápe, jak můžou existovat takoví lidé, co se baví takhle absurdně při seznamování. Ano, intorverti existují a je nás menšina v extrovertně nastaveném světě. Podle mě má větší smysl se bavit o hlubších úvahách než jen o tom, jaké je venku počasí apod. To je akorát ztráta času. V této černé komedii se tak hezky a dlouho filozofuje, že jsem hltal každé jejich slovo. A jsem rád, že dialogy vede jen ústřední dvojice, že ignorovali ostatní rušící "elementy". Ta chemie je mezi dvojkou excelentní. Díky nim jsem se zamyslel i nad dobrými otázkami o podstatě naší existence, lásce, smyslu života... Byl to doslova kulomet myšlenek, který utekl bleskově. I když musím přiznat, že je to náročnější na sledování, 2,5 hodiny už by byla docela výzva a pro povrchně naladěného člověka, který očekává další průměrnou romantickou komedii podle šablony, to bude asi nezáživné. Zakončím to výrokem Keanu při zmateném milování v přírodě: "Fakt se omlouvám, ale je to pro mě těžké se věnovat nějaké pozitivní činnosti." S tím bych souhlasil, také mi dělá problém si užívat pozitiva, když už se nějaká dostaví. Mám tendence se přiklánět k negativům a utápět se v nich. Temná strana je tajemná a lákavá pro mě. Aspoň se nedívám na svět skrz naivní růžové brejle, ale vidím krutou realitu a můžu být tak ostražitý a připraven na jakékoli zlo číhající kolem.

Viděno podruhé. Zvyšuji hodnocení o jednu na 4/5. Miluju Winonu Ryder, i když v roli hnusné Abigail jsem ji opravdu nenáviděl a za to by si získala nějakou tu cenu. Její herecký výkon mě uhranul. I Daniel Lewis zahrál skvěle svého mučedníka, který nechce přijít o své jméno a pověst. Je to fakt k pláči, jak lidi tenkrát snadno uvěřili všemu, co si sami vymysleli. Tenhle Salem nebyl ale koneckonců zas tak depresivní jako naše Kladivo na čarodějnice, které si pustit znovu nechci. Lidi snadno podléhají davovému šílenství. Viz třeba experiment, kdy se jeden člověk na ulici začne bez důvodu schválně dívat nahoru do nebe, postupně se k němu přidají další kolemjdoucí a čumí všichni nahoru, protože tam přece musí něco být.

Tak po třetí projekci tentokrát s dabingem musím zvednout na 4/5. Úžasné herecké výkony mé milované Winonky a Angelina si toho plešouna zasloužila právem za její roli psychopatky. Líbilo se mi to moc. Mohu se též s tímto psychologickým tématem ztotožnit. Trpím také hraniční poruchou osobnosti - tzn. vše nebo nic, šeď mezi pro mě neexistuje. Lidi jsou pro mě jen dobří nebo jen špatní. Jsem často zmatený v sám sobě, nevím kdo jsem a jaká je má role/účel na tomto světě. Jsem rozpolcený, jsem ambivaletní v pocitech. Nejvíce se mi líbila scéna, kdy Winona s Angelinou zpívají Polly skladbu "Downtown" od Petuly Clark v pomalejším tempu. Pak na mě zapůsobila ta sebevražda Daisy, jak se tam Winona skoro zhroutila při tom objevu, ale Angelině to bylo úplně u prdele a řekla chladně: "Káča pitomá." Nebo Winona trefně poznamenala: "Jakmile se vám jednou ta myšlenka (na sebevraždu) usídlí v hlavě, už se jí jen tak nezbavíte." To je naprostá pravda. Tato myšlenka vás pak potichu a zákeřně pronásleduje jako vlastní stín a našeptává, že by to mohlo být také jedno z řešení vašich útrap a neštěstí a byl by konečně pokoj jak pro vás tak pro vaše okolí. ALE je to jen rychlík ke smrti, která nás všechny stejně potká. Ještě dnes přece tady můžu být, můžu to odložit na zítra, dneska to přece ještě zvládnu. Na sebevraždu je čas kdykoliv. To malé procento lidí, co skočili z Golden Gate mostu a zázrakem přežili, potvrzuje, že jakmile se pustili té římsy a skočili, ihned toho litovali!

Po letech zvyšuji hodnocení ze dvou na čtyři hvězdy. Už jsem pro tento typ filmů dostatečně dospěl a mohu je plně docenit. Podobně jsem si užil také thriller Sedm od Finchera, u kterého jsem také zvýšil hodnocení na 4/5. Ti sérioví vrazi, ta patologie, ta psychopatie, ta temnota, ta zvrácená originalita mě prostě přitahuje. Vůbec jsem si nepamatoval ten zvrat v půlce, jak je Dr. Lecter dokonale oblafne. Geniální nápad! Ani celé komando na něj nemá. Anthony Hopkins je tu bez debat úžasnej manipulátor. Dostal Oscara a to byl na plátně jen 16 minut celkem. Ty jeho oči vás prostě žerou zaživa. Jodie Foster se mi tu také moc líbila, hlavně ten její sexy přízvuk. Mlčení jehňátek mi ale vždy přišlo trochu přeceňované podle toho, že je 15. nejlepší film ve zdejší databázi. Sedm bych řekl, že se mi líbilo o trochu víc (miluju styl Finchera) ačkoliv Mlčení je také povedený (psycho)thriller. Docela rád bych také vyslýchal jedince podobné Lecterovi. Byl by to asi ideální psychiatr pro mě, ale vyžadoval bych, aby mezi mnou a jím byla vždy skleněná stěna. Zajímá mě pohled do temné a zvrácené duše psychopatů. Jestli vůbec duši mají...spíš asi ne, jsou prázdní, rychle se znudí a svými zločiny tu prázdnotu zaplňují. Tak bych si jejich jednání vysvětlil. Doufají, že s každým dalším činem začnou konečně něco cítit, jenomže se to nedá nikdy ukojit, proto jen tak nepřestanou. Jsou prázdní od narození a prázdní zůstanou, ať spáchají cokoliv? To je otázka. Ale Hannibalovi to lidské maso prostě chutnalo. On ty věci nepáchal, aby vyřešil svou existenční krizi, jen mu to přinášelo požitek, byla to pro něj opojná degustace. Co takhle člověk na víně? Hmm? Maso jako maso, druh jako druh, žádný rozdíl přece, jen trochu jiná DNA.

Jediná Saxana stojí za ty dvě hvězdy. Jak se tam chovaj tak nadřazeně k chudákům králíkům, to je až nechutné sledovat v dnešní době. Jako dítě jsem to ani nevnímal, ale teď mi došlo, že lidi jsou sobecká verbež, která si chce jen vše podrobit a zničit. Svou inteligencí by měl člověk směřovat k míru a ne ke zbytečnému utrpení. S velkou silou přichází i velká odpovědnost. Lidi si ale myslej, že maj na všechno nárok. Omyl! Nám planeta nepatří, to my patříme jí. Probuďte se konečně, vy ignoranti, než nás zavedete k záhubě.

Ale jo, zvyšuju na 4/5. May je přesně ten typ divné holky, co bych žral a přitahovala by mě její divnost. I když co znamená slovo "divný" vlastně? Jen se tím označuje něco, co se odchyluje od normálnosti, od nudného průměru. A May je pro mě výjimečná. Záleží vždy na úhlu pohledu a z mého divného pohledu je May atraktivní a sexy. Když si vybavím citát od mé oblíbené Olgy Hepnarové: "Konvencí odkojení lidé popírají vše ostatní ve jménu normálnosti." May je tak rozkošně zvrácená! Nejdřív jsem dal jen 3/5, protože sám mám doma milovaného britského kocoura, který zrovna ležel vedle mě, když May sejmula Lupy popelníkem. A to mě docela znechutilo a pokazilo celkový dojem z filmu, ale podruhé už jsem to přijal jako nutné zlo součástí díla, jako černý humor, který se nevyhne ani zvířatům. Ta kočka byla stejně jen atrapa. Já bych nevinným zvířatům nikdy neublížil. May mi připomínala mě docela svými nerozvinutými sociálními schopnostmi. Jak jsem se ale nasmál během toho, ne že bych se smál May ale tomu, jak jsem viděl úplně sám sebe v ní. Jak se neuměla pohybovat ve společnosti, reagovat na společenské fráze, byla nezkušená, dlouhodobě izolovaná od světa a když si neuměla najít ideálního přítele, tak si holt jednoho vyrobila, jak jí poradila kdysi maminka. May hledala a našla nějaké kamarády, ale až zklamání z první lásky ji donutilo jít i přes mrtvoly, aby si stvořila dokonalého partnera ušitého na míru doslova. Taky stále nadržená Anna Faris mě tu taky učarovala. Ostatně jsem tento film našel skrz doporučení na lesbické filmy. Konec s tím okem mě fascinoval i šokoval zároveň.

Nádherná píseň, zavrtala se mi postupně pod kůži! Čím víc ji poslouchám, tím víc ji nemůžu dostat z hlavy. Ve videoklipu je navíc malé cameo mé milované Winonky, bez které bych na tuto píseň snad ani nenarazil. Dobrá pocta Royovi, který už není mezi námi.

Úžasný film s moc rozkošnou Winonkou! Právě tenhle film mě inspiroval k vytvoření pocty/videa o její nadčasové kráse! Mám taky slabost pro mladé dívky stejně jako Jerry. Asi jsem také hebefilní. Rád obdivuji ženy z bezpečné vzdálenosti. Takže mladá Winona mě tu opět naprosto očarovala/hypnotizovala. A to nebyla zas tak mladá, bylo jí už 17 let. Dennis Quaid to tu ale taky pořádně rozjel! Je to snad jeho nejlepší výkon, který jsem kdy viděl a to jeho filmografii moc zhlédnutou nemám. Zahrál bez obalu totálního extroverta, který každou se každou chvíli neudrží na uzdě. Já jsem introvert, ale byl jsem také zvědav, jak vypadá bouřlivý život takového extroverta. Na mě by to bylo až moc podnětů/stimulů kolem, že bych se asi brzo zhroutil. Kněze Aleca Baldwina bych tu taky skoro nepoznal, dnes je mi už jako starý dědek nesympatický. Zajímavé také je, že na premiéře tohoto filmu Winona poprvé poznala svou zřejmě první hereckou lásku - Johnnyho Deppa. Jinak jim to pak spolu vydrželo tři roky. Určitě si jednou znovu a potřetí pustím Velké ohňové balóny! Tuhle splašenou jízdu!

Winonka je zde úplně překrásná! Jen mě štve, že jsem to nenašel v 1080p rozlišení. Opět další film, který jsem zhlédl jen díky mé milované. Je to film plný žen, jejich životů, vztahů, zmařených lásek, ponaučení, zklamání... Užil jsem si to i podruhé. Moc příjemná podívaná. Mám doma na zdi vytisknutý velký plakát Winonky přímo z tohoto filmu, jak sedí zamyšleně na té venkovní lavičce a přidal jsem si k němu její citát: "You can't pay enough money to... cure that feeling of being broken and confused." Což je naprostá pravda, za peníze si štěstí nekoupíte a vaše zlomenost a zmatenost jen tak nezmizí. Potěšila mě také přítomnost dvou legendárních hereček jako Burstyn a Bancroft jako staré babičky. Možná se vám může zdát, že to mé hodnocení je nízké, ale nenechte oklamat, je to pěkný film, akorát jinačí snímky s Winonkou se mi líbí víc a tak by to bylo nespravedlivé. Možná časem ještě zvýším na čtyři hvězdy.