angel74

Animované filmy nijak zvlášť nemusím, ale Červená želva mě okouzlila i dojala zároveň. Příběh o věčném koloběhu života je velmi působivý, animace se nadmíru povedla a hudba báječně podtrhuje vzniklou atmosféru. Na chvíli jsem se ocitla v jiném světě... A všechno, čeho jsem tam byla svědkem, mým smyslům nesmírně lahodilo.

Zajímavý film, který od samotného začátku udržuje diváka v jistém napětí, co se z dění kolem nesourodých mladých jedinců vlastně vyvrbí. Střední pasáž v obchodním domě se sice poněkud vleče, ale asi je to nutné k tomu, aby závěrečná dvacetiminutovka měla za přispění patřičně tíživé atmosféry tu správnou razanci. Snímek je celkem jasnou reflexí na žhavé téma současnosti, jež staví proti sobě blahobyt západního světa a imigrační problematiku. Sice klouže lehce po povrchu, nedává téměř žádná vysvětlení, ale kupodivu to bohatě stačí. Ať si každý udělá názor sám.

Kdysi se mi tenhle film fakt líbil, dnes už tolik nadšená nejsem. Tak trochu z nostalgie a za Micka Jaggera v roli záporáka hodnotím lehce nad průměr. (55%)

Začátek mi moc nesedl, ale postupně jsem si asi zvykla, jak na postavy v příběhu vystupující, tak na určitou dějovou roztříštěnost. Ne zrovna úspěšný producent mi teda dvakrát sympatický nebyl, zato Mimi jsem si docela oblíbila. Trochu mě štvala uřvanost některých scén, ale i pár úsměvných situací či narážek se v té nevábné realitě životních zkrachovalců našlo. (65%)

Neotřelý pohled na sexualitu sedmnáctileté dívky. Na můj vkus sice dospěla až moc rychle, ale přiznejme si, která z nás nějakým způsobem neexperimentovala, když byla v jejím věku. Dějový zvrat uprostřed příběhu, způsobený náhlým úmrtím Isabellina klienta přî souloži, mě vytrhl z letargie a začala jsem film daleko pozorněji sledovat, což mi vydrželo až do samotného konce. Kvituji s povděkem, že se François Ozon nesnaží moralizovat a nechává čistě na divákovi, jak se nejenom s poněkud frackovitým chováním Isabelle srovná.

Jednoznačně nejlepší epizoda, jež nad ostatními vyniká především dobře vypointovaným koncem, který jsem navíc vůbec nečekala.

Vzhledem k délce jednotlivých dílů jsem se tímhle sitcomem přeci jen prokousala až do konce. Vulgarita byla přílišná, vtipu nemnoho, ale pár humorných okamžiků se nakonec našlo. Nejvíc mě asi zaujaly dobře zvolené hudební fláky k jednotlivým situacím napříč celým seriálem. V procentech bych to neviděla tak brutálně, jak to tady vypadá, ale žádná velká hitparáda to taky není.

Pár válečných filmů, i těch ze severské produkce, už mám za sebou, ale Neznámý voják je pro mě docela zklamáním. Bojové scény jsou natočené fakt na výbornou, o tom žádná, ovšem chybí výraznější dějová linka a hodně ztrácí snímek i svou rozvleklostí. Sledovat téměř tři hodiny jen válečnou vřavu, bez možnosti vytvořit si emoční vztah alespoň k jedné postavě, to mě skutečně moc nenadchlo. Na druhou stranu z historického hlediska má film neoddiskutovatelnou hodnotu a určitě je dobře, že vůbec vznikl.

Vizuálně, hudebně a vlastně i herecky se mi to hodně líbilo, ale skoro tři hodiny sledovat příběh, ve kterém se téměř nic neděje, mi dalo docela zabrat. Tak o hodinu kratší stopáž zbavená zbytečného balastu a nejspíš bych nějakou tu hvězdičku přidala. (65%)

Najít nikým nepozorován takovej balík peněz, tak ho určitě nejdu odevzdat na policii jako Canko, ale pořádně si osladím život. Celou dobu jsem si říkala, proč si aspoň něco nenechal a s přibývajícími problémy mi ho bylo čím dál víc líto. Některé situace, do nichž se dostal, však byly až tragikomické. Naproti tomu sebestředná kariéristka Julia byla častokrát na pěst, já být její manžel, tak jí to dám pěkně sežrat. Každopádně Stefan Denolyubov mě absolutně nadchnul v roli Canka Petrova a Margita Gosheva jako Julia Staykova taky nebyla vůbec špatná. A samotné rozuzlení přiběhu? To nemělo chybičku. Fakt pecka film! Za naprostou originalitu musím jít do plnejch.