angel74

Myšlenka filmu má rozhodně velký potenciál, který se bohužel nepodařilo úplně využít. Koukat se na to dá, ale myslím si, že téma mohlo být zpracované podstatně lépe.

Sociální drama Western má vskutku příznačný název. Stav znepokojivého napětí mezi partou německých dělníků pracujících kdesi v zapadlé části Bulharska a místních usedlíků v sobě skrývá takovou tu poetiku westernových kousků. Zvlášť, když se v záběrech i ději samotném poměrně často vyskytují koně. Meinhard Neumann působí dojmem, jako by se pro titulní roli přímo narodil. Jeho charisma spojené s civilním hereckým projevem dává postavě potřebnou hloubku a jistou dávku tajemnosti. Tento film rozhodně není jen bezduchou podívanou, ale poukazuje především na závažné problémy, které mohou nastat při střetu dvou odlišných kultur. Zde je to pojaté z čistě evropského hlediska jako konflikt mezi východní mentalitou a západním majetnickým způsobem života. Hlavní hrdina se dostává do soukolí obou světů a je na něm skvěle demonstrována touha někam patřit a zároveň jistá neschopnost začlenit se. Jedinou výhradu bych měla k občasným hluchým místům celého příběhu. (70%)

Po snímku Neznámý voják je Rozkaz druhým filmem, který jsem od Aku Louhimiese viděla a musím se přiznat, že mu začínám přicházet na chuť. Jeho režijní rukopis je dobře rozpoznatelný. Zatímco Neznámý voják mě svou rozvleklostí a bezemočností trochu nudil, Rozkaz mi nedal oddech snad ani na minutku. Drsné scény z doby finské občanské války působily velice realisticky. Hned od začátku jsem si vytvořila pouto k zajatkyni i vojákovi stojícímu na straně spravedlnosti. Kupodivu mi následně ani psychicky rozervaný soudce nebyl lhostejný. Řekla bych, že jeho recitace Goetheho patřila k jednomu z nejsilnějších okamžiků filmu. Výborně se též povedlo zachytit psychologii postav i jejich vzájemných vztahů. Shrnuto a sečteno, Rozkaz je syrové válečné drama, nabité podmanivou atmosférou, které dokáže rozeznít emotivní strunu snad v každém z nás. Alespoň na mě to tedy opravdu zafungovalo.

Kdybych byla sama ještě školou povinná, tak docením tuhle milou road movie asi daleko víc než teď, kdy se mílovými kroky blíží padesátka. Dovedu si živě představit, jak bych byla nadšená z toho místy dramatického putování dvou dospívajících kluků okolečkovaným zahradním domkem. Problém vidím především v tom, že to je ve výsledku vlastně hlavní devíza filmu, přičemž veškeré dějové odbočky tak nějak vyšumí do ztracena a i přes občasnou vtipnost poměrně dost nudí. Závěr je ale docela povedený.

Tahle po všech stránkách drsná romantika mi až neskutečně padla do noty. Zamilovat se do holky, která se chová většinu času spíš jako chlap, to vyžaduje odvahu. A ač to zprvu zrovna dvakrát nevypadalo, Arnaud ji skutečně měl. V ten pravý okamžik se rozhodl mít navrch a Madeleine mu nakonec chtě nechtě podlehla. Na ústřední dvojici v podání Kevina Azaïse a Adèle Haenel se moc hezky koukalo, nesourodý pár předvedli více než přesvědčivě. Každým coulem originální příběh výborně dotvářejí svěží dialogy, i vtipné okamžiky tu mají své nepostradatelné místo, hudba jde ruku v ruce s tempem děje a bez povšimnutí nemohu nechat ani krásné přírodní lokace. Zkrátka a dobře, skvěle jsem se bavila a ani chvilku netrpěla nudou, takže jsem připravená... dát plnou palbu.

Lehce zmatečný, ale přitom velmi zajímavý propletenec lidských osudů nabízí tento film. Milostný trojúhelník v podání Charlotte Gainsbourg, Mathieu Amalrica a Marion Cotillard táhne příběh nadmíru působivě. Přesvědčivost hereckých výkonů bych viděla ve stejném pořadí. Ne nadarmo celé vyprávění uzavírá právě Charlottka, jejíž oduševnělou krásu spojenou s nadáním snad přímo od Boha asi nikdy nepřestanu obdivovat.

Ambiciózní lékařka Jenny cítí odpovědnost za skonání mladé ženy, kterou v návalu nadřazenosti nad citlivějším stážistou Julienem odmítla ošetřit po pracovní době. Vzdá se kvůli pocitu viny své nadějné kariéry tím, že převezme ordinaci s nepojištěnými pacienty z řad těch nejchudších a zároveň pátrá na vlastní pěst po totožnosti násilně usmrcené dívky. Peripetie, jimiž si přitom musí projít než dosáhne kýženého cíle, ji však zbaví veškerých iluzí. Drama s psychologicky tíživou atmosférou, které sice párkrát sklouzne k nudnějším pasážím, ale i tak stojí za to se na něj podívat.

Typicky přeslazená červená knihovna, což tak úplně nemusím, ale dobře se na to kouká. Romantická oddechovka na sychravé nedělní odpoledne. (55%)

Pětatřicátník Henrik se chová po většinu času jako zastydlej trapák střihnutej děsným hovadem a přitom na začátku příběhu je to docela sympaťák. Těhotná přítelkyně Tone ho má zřejmě hodně ráda, jinak si nedovedu vysvětlit, že pořádně vypění až v poslední třetině filmu. Tahle místy skoro perverzní tragikomedie o muži, který asi nikdy úplně nedospěje, mě chytla na první dobrou, a to nejenom díky naprosto dokonalému ztvárnění ústřední dvojice Henrikem Rafaelsenem a Janne Heltberg, ale i kvůli skvělé muzice. Zvolené písničky, se totiž parádně trefují do nálady jednotlivých scén.

Animované filmy nijak zvlášť nemusím, ale Červená želva mě okouzlila i dojala zároveň. Příběh o věčném koloběhu života je velmi působivý, animace se nadmíru povedla a hudba báječně podtrhuje vzniklou atmosféru. Na chvíli jsem se ocitla v jiném světě... A všechno, čeho jsem tam byla svědkem, mým smyslům nesmírně lahodilo.