evapetra

Oč raději bych se na takovýto film ze současné Francie dívala s vědomím, že se nejedná o příběh podle skutečných událostí, nýbrž o fikci. Zahráno to bylo výborně, problémy nastíněny věrohodně, ovšem dají se vůbec ještě jako celek řešit? I kdyby byla vůle na straně státního aparátu, což zdá se, zrovna moc není.

Ani humor ani nostalgie. Spíš rozpaky nad tím, co si počít s novu dobou. To je to, co jsem z toho filmu cítila.

Žasnu nad tím, jaké triky dokázali vykouzlit filmaři před devadesáti lety. Nedávno jsem viděla jiné zpracování Wellsova námětu, film Neviditelný z roku 2020. Tam se hlavní hrdina zneviditelňoval pomocí speciálního obleku, což bylo pro takovou přeměnu rozhodně praktičtější. Oblékací a hlavně svlékací scény si ale divák užije více v tomto starém kousku.

Milé, trošku tajemné a krásně barevné. Pěkný kousek pro nejmenší děti.

“Poslední epizody seriálu měly premiéru jen několik dní před prvním kolem prezidentských voleb, do kterých Zelenskij vstupoval za politickou stranu zaregistrovanou právě pod jménem Sluha národa.“ Nejde o nijak třeskutou komedii, ale o slušnou politickou satiru, při které se člověk spíše pobaveně usmívá. Nebo taky posmutněle, když si uvědomí, kam až to všechno došlo...Po pár dalších dílech přidávám, že bych se docela obešla bez vsuvek s Golobrodkovou rodinou. Ty jsou většinou "vtipné" asi jako každý jiný průměrný sitcom. Ale naštěstí tu rodinka nezabírá zase tolik prostoru a jakmile nastoupí na scénu prezident a jeho tým, tak už se zase dobře bavím.

Hodnotím stejně jako předchozího Brendana a tajemství Kellsu a Píseň moře od stejných tvůrců, přesto jsem si Vlkochodce užila o vlčí chlup méně. Animace i celkové poetiky. U animace se moc nelíbily některé tvary, kouzlení s barvami mě však uchvátilo stejně jako předtím. Poetice snad ubral drsnější příběh. Když srovnávám, mám chuť Písni moře hvězdičku přidat.

Chvíle štěstí, lásky a něhy orámována krutostí a utrpením. Obojí výmluvné a působivé jako život sám.

Všichni jsou tady švihlí, šílení, ale tak nějak příjemně. Většina dílů nabízí alespoň několik famózně zábavných scén. A mnohé díly dokáži po pár okamžicích spravit náladu po náročném dni nebo večeru.

Bohužel už jenom zbytečná recyklace prvního dílu. Zdá se, že už bylo řečeno vše, nic nového ten film nepřinesl. Zkrátka totéž, ještě jednou, tentokrát o Vánocích.

Pokud si někdo pustí film proto, že se chce zasmát při další z  francouzských komedií, bude s největší pravděpodobností zklamán. Diváka čeká drsná realita ze života lidí, pečujících o malé, velké i věčné děti s vážným psychickým postižením. To, co měl film sdělit, tedy objasnit problematiku, svízele a těžkosti, s jakými se rodiče a organizace při každodenní práci s těžce hendikepovanými potýkají, se povedlo velmi dobře. S kritikou vůči nechápající společnosti a s laskavým nadhledem ke klientům pečující neziskovky. Všichni herci hrají jako o život a Vincent Cassel tady předvádí zřejmě jeden ze svých nejlepších výkonu. Ta role mu ohromně sedla.