HoneyBunny

Řezat smíchy se nebudete, tenhle film je postavený spíš na sympatických postavách a absurdních situacích, takže úsměv z tváře během jeho sledování zmizí málokdy. Apatowova režie je fajn, ale hlavní tahoun filmu je Steve Carell, který Andyho zahrál jako roztomilého zastydlého geeka, který ale ani vteřinu nepřipomíná karikaturu. A zahrál ho skvěle a uvěřitelně. Stopáž mohla být trochu kratší, na druhou stranu ale místo jedné love story dostanete tři další minipříběhy o lásce. Všechno bez patosu.

Na tomhle pořadu mě nebaví to, že se tu osudy jedlíků pořád opakují. Bez výraznějších inovací tu většinou máme věčnou dietářku, které se za pár týdnů pod dohledem odborníků většinou podaří něco zhubnout. Na začátku celkem fajn, postupně únavné. Co ale zajímavé je, to jsou pohledy do českých ledniček, kde se nacházejí pořád ty samé hrůzy, které dr. Cajthamlová haní už x epizod: salámy s obsahem masa 20 %, umělým tukem naládované zákusky nebo nízkotučné jogurty Vitalinea, které vlastně ani nejsou jogurty. Oproti jiným reality show se tu člověk i něco naučí, ale víc bych se zamyslela nad výběrem "účinkujících".

Pohádka z pera Františka Pavlíčka (mimo jiné Martkéta Lazarová) ani nemohla dopadnout špatně. Úžasně emancipovaná Popelka v neskutečně charismatickém podání Libušky Šafránkové, pohledný princ, který čeká na tu pravou, padoušská macecha, skvělá kamera, chytré dialogy a chytlavá hudba Karla Svobody. Ten geniální krok - natočit pohádku v zimním prostředí - nebyl Vorlíčkův nápad, to jen německá DEFA potřebovala práci pro své zaměstnance v prosinci a lednu (takže díky, NDR). Na tohle dílko můžeme být hrdí, milují ji nejen v Německu (přiznejme si, že zásluhu na jejích kvalitách mají i Němci), ale i ve Skandinávii nebo ve Švýcarsku. Kdysi jí vysílala i BBC s takovým tím "polským" dabingem (všechno namluvil jeden člověk :-). U mě ale stále vedou S čerty nejsou žerty.

Tak já jsem určitě na romantiku trochu jiného ražení. Tenhle film je sice inteligentní, osobitý a nápaditě natočený (ta parodie na evropské art filmy!), ale k srdci mi nepřirostl. Navíc postava Summer je tu vykreslená až moc jako "total bitch", ačkoli motivy jejího chování jsou tu naznačené a na konci se ukáže stará pravda, že všechno zlé je k něčemu dobré (těšte se na jiná klišátka). Zajímavá romantika podaná z mužského úhlu pohledu. A mimochodem, při sledování jsem si pořád musela říkat, jak by v hlavní roli vypadal James McAvoy.

Podle mě je tenhle pořad přesně to, co by měla veřejnoprávní televize nabízet - chytrý, zábavný, drzý, emotivní, citlivý, trochu provokativní, nutící k zamyšlení, dílko s vlastní tváří. Ano, Burian ke zpovídaným dámám přistupuje s předem daným názorem, ale vůbec to nezakrývá, hraje s divákem na rovinu. Vemte si třeba čétečkovou 13. komnatu - to je proti Burianovi bulvár největšího kalibru, vlastně jenom předvádí více či méně vyhaslé hvězdičky, které vypráví o tom, jak to měly v životě těžké (búbúbú...). Burian na to jde z druhého konce a je zábavné sledovat, jak jsou "celebrity" zaskočené z toho, že před nimi někdo nemá respekt a zeptá se jich na nepříjemné otázky na rovinu. Osobnost člověka se ukáže právě v těhle chvílích. Hodně zajímavé jsou i části vyprávějící o ne-celebritách - ženách se zajímavými životními příběhy. Na (promiňte to slovo) sralbotskou ČT byl tenhle pořad moc provokativní, to je asi důvod, proč několikrát změnili jeho vysílací čas, až nakonec skončil na ČT2 po desáté hodině. Škoda, tohle byl jeden z nejzajímavějších projektů našich televizí vůbec. Pokud jste neviděli, tak to dožeňte na internetovém archivu ČT.

Seriál jsem neviděla, brzy se to chystám napravit. Pokud by ale někoho zarazilo, že takhle kvalitní a zábavné dílko zrušili po první sérii (přesto - neskutečných 27 dílů!), tak to bylo kvůli nízké sledovanosti - v televizi ho totiž postavili proti právě se rozbíhajícím Aktům X.

Kdyby z původního nápadu udělali seriálovou půlhodinovku ve stylu Bojíte se tmy?, byla by to bomba. Ale tenhle příběh zkrátka nemá na to, aby divákovu pozornost udržel devadesát minut. Bruce Campbell kosící přerostlé skaraby a staříci diskutující o ranní stolici vás neudrží v pozoru dlouho a brzy se ztratíte v závalu nastavované kaše a stále se opakujících trhaných flashbacků. Zdejší vysoké hodnocení nechápu. Bubba Ho-tep je průměrná nuda. Body navíc přináší právě ta úvodní šílená zápletka, která ale rychle vyšumí.

Současná švédská kinematografie, to nejsou jen rodinné filmy o přátelství chlapce a jeho ochočeného potkana, který vysílá ČT1 v sobotu ráno. Ať vejde ten pravý představuje dobrý způsob, jak alespoň trochu nahlédnout do skandinávských filmových vod. Příběh samotný není moc originální, osvěžující je ale způsob, jakým je vyprávěný - tenhle film je seversky drsný, ale ne na efekt, a také znepokojivý (hlavně to nevyslovené spojení osudu Eliina opatrovatele a Oskara). Zasněžené Švédsko nabízí skvěle mrazivou atmosféru (trošku mi to připomnělo 30 dní dlouhou noc), postavy jsou v rámci možností civilní a sympatické je, že ačkoli se Alfredson inspiroval hollywoodskými upířinami, zůstává svůj, takže na konci nečekejte akční jatka ani krvavý happy end. A pozor, ačkoli v tomhle filmu hrají hlavní role odrostlejší děti, rozhodně to není učesaný dětský film, takže mladší sourozence s sebou do kina neberte. PS: Američani se prý rozhodli udělat remake, takže šup šup, ať to vidíte dřív, než z toho udělají uslintanou romanci.

Neodolatelný, boží, chytlavý, chytrý, sexy, herec, na kterého je radost pohledět. Alan Rickman nikomu nemusí dokazovat, že všechna tahle adjektiva na něj sednou. V roce, kdy jsme ho mohli vidět jako komiksově padoušského šerifa z Nottinghamu v Robinu Hoodovi a v romantické poloze v Truly Madly Deeply se předvedl i v téhle komorní lahůdce. Dva herci, jedna místnost, promyšlený scénář a působivě natočené devadesátiminutové mučeníčko. Story o totalitním státě tu není na prvním místě, zírat budete na výbušnou interakci výjimečně dobré Madeleine Stowe a tradičně skvělého Rickmana. Ten je tu v nejlepší formě jak herecké, tak fyzické a stejně zlý a zároveň sympatický jako Hans Gruber, jen v civilnějším a uvěřitelnějším podání. Nebudu se rozepisovat, jak skvěle tu hraje, najděte si ukázku na Youtube a posuďte sami. Film samotný je chvílemi velmi znepokojivý a několikrát se musíte zamyslet, jak to vlastně celé bylo, protože konec je poměrně otevřený různým interpretacím. Jo a už jsem se zmínila o Alanovi?

Asi jako český řízek s bramborovou kaší. Víte přesně, co máte čekat, hladové po pohodovém zážitku uspokojí, ale nadšení nebudete. Musím ale uznat, že to odškrtávání klišé je docela zábavné. Je vám jasné, že Georgiin dopis majitelce cestovky nedorazí, víte, že z nadměrně ochlupeného řidiče se vyklube Adonis k nakousnutí (stačí se oholit a ostříhat, haha), je vám jasno v tom, kdo George nechává jako dárečky sedmikrásky. Dokonce i ti účastníci zájezdu jsou chodící klišé, budiž scénáři připočteno k dobru, že si z toho na začátku filmu dělá legraci. Lákavé je, že se Ruiny odehrávají v Řecku, ale cosi z tamější atmosféry ve filmu chybí - pravděpodobně to bude proto, že se jeho velká část natáčela ve Španělsku. Je to milé, příjemné na pohled, nenáročné, koukat na to nebolí, romantika a humor tu nechybí. Jindy bych u takhle předvídatelného filmu soptila, ale Ruiny si naštěstí nehrají na něco víc. 60 %