HoneyBunny

Ne, nebudu dávat vyšší hodnocení jen z piety k Ledgerovi. Stejně jako u Temného rytíře je zvláštní ho vidět hrát a jeho anglický přízvuk je roztomilý. Zaskakování Deppa a Farrela vůbec neruší, herecky napodobují Ledgerův styl a jejich umístění v příběhu má svůj smysl (ve stylu "Věděla jsem, že budeš vypadat takhle"). Farrell si dokonce chvílemi krade film pro sebe. Problém jsem měla jen s Judem Law (nevím, proč v příběhu má vypadat zrovna jako Jude Law, navíc ten chlápek podle mě není extra dobrý herec). Vizuální stránka originální a ujetá, něco ve stylu Gilliamovy práce u Monty Pythonů, ale... ten příběh prostě nedrží moc pohromadě. A na začátku dokonce nudí. Gilliam má spoustu dobrý nápadů, ale příběh se mu drolí pod rukama (možná to bylo přepisováním scénáře). I tak zdravím Heatha do nebíčka :-).

Dětští herci včele s uhrančivou Isabelle Fuhrman jsou skvělí, závěrečný twist nečekaný, první minuty a závěrečné titulky pěkně mrazivé. Ale ta kopa klišé mezi tím... škoda mluvit. Když malá Esther už podesáté poslouchá ze rohem, za dveřmi či nevím kde, když manžel hloupě ne a ne uvěřit podezřením své manželky, když ta šikanující holčička spadne z klouzačky - to jsem se skoro svíjela trapností. 60 % NECHOĎTE SI UVAŘIT KAFE, JINAK BĚHEM TĚCH DVOU MINUT PROPÁSNETE KARLA RODENA!

Wow, nečekala jsem, že by někdo do 40 minut dokázal vtěstnat tolik emocí a nápadů. Whedon na tak malém poli vytvořil unikátní svět, který by unesl delší stopáž. Neil Patrick Harris tu představuje roztomilé komiksové "zlo", kterému musíte fandit, jeho dívka snů zase naivní "dobro" a spolu vytvářejí krásný kontrast a přitom se vlastně doplňují. A pak tu máme narcise Captaina Hammera, kterému Nathan Fillion dodává správnou dávku charismatu i slizkosti. A hlavně se tu zpívá ve stylu starých muzikálů a zvlášť z Harrisova podání tryskají emoce. V závěru jsem čekala spíš rozjuchaný happy end, ale osudová tragédie a zrod superpadoucha taky nejsou špatné. Prosím, prosím, ať vznikne pokračování.

Tak jestli tohle je budoucnost filmů, tak se začínám bát. Vizuální krása tu nemůže zamaskovat scénář, ve kterém chybí originalita i opravdové emoce, a hudbu, kterou jsme slyšeli už stokrát. Myslím, že podstatou skvělého filmu je dobrý nosný příběh a city, které přenese na diváka. Avatar je ale jako krásná blondýnka, která ale v hlavě má jen omletá klišé a nápady vypůjčené od jiných. Neříkám, že Avatar je špatný film. Pokud máte na nějaký film vyrazit do Imaxu nebo na 3D projekci, tak je to tenhle. Zpracování je opravdu krásné a zažít návštěvu Pandory trojrozměrně je zážitek. Ale jsem zvědavá, jestli tenhle film bude někoho bavit na obrazovce počítače nebo v televizi. Já se totiž chvílemi nudila i s trojrozměrnými brýlemi na nose.

FlashForward kombinuje známé propriety (agenti FBI, alkoholismus, manželské rezepře, kriminální pátrání) s velice originální zápletkou. Právě sci-fi kontext vzpomínek na budoucnost dává seriálu druhý rozměr: hlavní hrdina vidí sám sebe, jak bude v budoucnosti znovu pít. Jeho manželka vidí, že ho (pravděpodobně) opustí a bude žít s někým jiným. Ale dojde k téhle budoucnosti, když ji oba viděli? Dá se budoucnost vůbec změnit? Nebo k téhle budoucnosti dojde právě proto, že ji viděli (např. všimla bych si toho chlapíka, kdybych ho neviděla ve své vzpomínce na budoucnost)? Pochválit musím casting. Joseph Fiennes nechává zapomenout na svého zamilovaného Shakespeara (skvělý americký přizvuk!) a agenta FBI mu věříte od začátku, Sonya Walger zvládá polohu doktorky, matky, manželky a ženy, která přesně neví, co si má počít se svým FlashForwardem, kde se zaplete s Jackem Davenportem, který má přesně tolik charismatu, abyste paní doktorku chápali. A takhle bych mohla pokračovat (Bryce a jeho Japonka, Dominic Monaghan atd.). Originální, chytlavé, napínavé, dobře natočené, ty peníze jsou v seriálu opravdu vidět. Posledních šest dílů je velká jízda a finále mi vzalo dech a to se mi jen tak nestává.

Velmi zajímavé herecké obsazení, lákavé historické téma. Škoda, že je Královna Alžběta tak ukecaná. Ano, k bontonu patří, že filmy z tohoto období anglické historie jsou plné úskoků, zrad, dvojí hry, úskočných vražd a vůbec různých bratro- a sestrovražedných šarvátek. V Alžbětě je tohle všechno na můj vkus podáno zdlouhavě a bez schopnosti vyvolat v divákovi emoce. Po pochvalných komentářích jsem čekala něco víc než jen další pokus o upevnění mýtu o panenské Alžbětě, která pro Anglii obětovala osobní život. Kdy už tuhle story někdo natočí z jiného úhlu pohledu? Koneckonců, historie není nic jiného než hezky podaná interpretace známých faktů.

Po Pelíškách druhý nejlepší Hřebejkům snímek. Konečně český film, řešící současné společenské problémy, který se rozhodně neztratí v evropské konkurenci. Hřebejk natočil vyrovnaný, sebevědomý a dramaticky dobře ošetřený film. V průměrně zábavném úvodu netušíte, o co jde, ale to vám jen Jarchovský představuje rodinu, která bude prožívat následné bolestivé prozření. Pak ale přicházejí jen příjemná překvapení. Například dlouhá sekvence, ve které vypráví skvěle démonický Ladislav Chudík o praktikách estébáků. Nebo uvěřitelné a přirozeně autoritativní herectví Martina Huby a Daniely Kolářové. Ale potěší hlavně to, že Hřebejk s Jarchovským nikdy nesklouzávají k humoru a zlehčování a natočili fungující drama, které nikdy neklesne do vod patosu. A moje sympatie mají i za to, že se odvážně vyjadřují k současnému tématu udavačských aférek a bývalých dozorců, kteří si užívají důchodu. PS: Pokud tápete v tom, co je to Kawasakiho růže, pak je to nejsložitější japonské origami - Petr Jarchovský tím chtěl podle vlastních slov poukázat na to, že stejně jako Kawasakiho růže má i život spoustu plošek a ploch, na které lze nahlížet s různých úhlů pohledu.

Při sledování Zombielandu jsem se skvěle bavila tou směsí nadsázky a nechutností, ačkoli Fleischer je vedle Petera Jacksona a jeho hrátek se zahradní sekačkou asi jako klučík s prakem vedle Woodyho Harrelsona s brokovnicí). Nápad s radami pro přežití je fajn, Woody je dokonce hodně fajn, jedno nejmenované cameo je velmi, velmi originální. Jenže i při tom sledování jsem si všimla nelogičností. Co ty dvě holky dělaly v obchodě s třemi tlustými zombíky? To ty dvě cácory nevědí, že zapnutí všech světel v lunaparku zaujme všechny zombie v přilehlém okolí? Je opravdu nutné, aby v postapokalyptickém světě Wichita používala to kouřové líčení očí (sorry, tohle mě fakt otravovalo)? Zombieland je super jednohubka, ale na klasického statutu Braindead nebo Evil Dead nedosáhne ani náhodou.

Pokus o české citové drama, které až moc často klopýtá. Ošklivé rekvizity (hodně takových těch starých, nepotřebných věcí, které najdete v babiččině bytě) a ošklivé chování zahořklé babky a starého ožraly vytvářejí poměrně působivou atmosféru. Škoda, že tu zlou čarodějnici a ochlastu od Adamové a Landovského člověk tak nějak čeká. Oceňuji, že se Lenka Kny nesnažila do filmu propašovat milý český humor a stvořit tak další tragikomedii. Nicméně i tak je tu hodně školometských chyb co se týče vedení herců (ten divadelní přednes hodně tahá za uši) a zdlouhavého vyprávění.

Pancharty je zábavné sledovat, protože se ani na chvíli netváří jako film, jehož děj je myšlený vážně nebo se mohl stát. Kdyby na území okupované Francie operovalo Pittovo komando, dopadlo by to podobně jako se Silver A a Lidicemi. Příběh je přestřelený, vizuální stránka vynikající (Quentinovy krvavé hrátky se líbí vždycky) a herci hrají do posledního dechu (ano, včetně Eliho Rotha). Nový Tarantino se hodně liší od amerického mainstreamu, už jen tím, že se tu bez mrknutí oka zabíjejí velmi sympatické postavy včetně žen. A to nemluvím o tom, že dvě třetiny filmu se tu mluví francouzsky nebo německy. Ač se to nezdá, tak vše výše napsané myslím v pozitivním slova smyslu. Dost věcí bych vytkla (nedostatek nadsázky, neschopnost vytvořit citové pouto k postavám, válka coby komiksová řežba atd.), ale u tarantinovek je důležitá míra pobavení (ta je zde velmi, velmi vysoká), ne logika. 80 %