HoneyBunny

Pořad, který často a rád přiznává moudra typu: Pro vědu děláme to, co teroristé pro irácké PR ve světě. Ve většině případů se jedná o pokusy, které napadnou snad jen chlapy na pěkně rozjeté pánské jízdě, ale Brainiac pobaví. A o to mu jde.

Mnozí tady asi nepochopili, že v tomhle pořadu jde o jistý druh nadsázky - zase tady narážíme na problém mezi českou a britskou mentalitou. Vezměte si třeba ty gumové rukavice s růžovými peříčky, policejní pásku a nápis "Pozor, probíhá úklid!" nebo záběry na zablešená domácí zvířátka doprovázené děsivou hudbou. Ano, na jednu stranu vás znechucuje ten neskutečný svinčík - na stranu druhou ale existuje část lidí, které taková lidská prasátka pobaví. Doporučuju tenhle pořad nebrat tak vážně, zkrátka nevěřím, že by někdo mohl žít v takovém bordelu - ale baví mě na to koukat.

Sledovat tenhle film rozhodně nebolí a několikrát se i zasmějete. Můžete se i zamýšlet nad tím, zda je etické divákům podsouvat ideu, že slovíčko ano a spontaneita vám obrátí život k lepšímu. Ale po roce si budete horko těžko připomínát, o čem vlastně tenhle film vypráví. Je to zkrátka tuctová komedie na sobotní večer, jednohubka, konzum. Solidně natočená, s Carrey, který chytá druhý dech, směšnou romantickou zápletkou (čekejte scénu s orálním sexem od stařenky, ale svlečeného trička Zooey Deschanel se nedočkáte... zajímavé). 50 %

Ups... Prvotní nápad se možná zdá zajímavý, ale už od desáté minuty je zběhlejšímu divákovi jasné, že film jede podle zaběhnutých šablon a klišátek. Máme tu nedávno ovdovdělého otce, který hledá cestu ke svému synovi. Máme tu děti, které slyší podivné hlasy. Potencionální novou lásku v podobě sympatické maminky. Kamarádského kolegu, který nevěří, že časová kapsle obsahovala děsivé proroctví. Že ono proroctví předpovídá i nějakou obrovskou katastrofu, které bude muset Cage zacbránit, vám taky dojde dřív než postavám. I tak by Proyas Proroctví dokopal ke třem hvězdám, kdyby nebylo toho hloupoučkého konce, který by byl in naposledy tak v sedmdesátých letech.

Jak mě jednička nadchla, tak epilog jsem skoro odzívala. Moc mluvení, pro mě nudná akce, natahovaný příběh. Film se dlouho plácá okolo Mesrinovy snahy být novodobým Robinem Hoodem, ale nevyužité zůstává třeba téma jeho vztahu k dceři. V jedné scéně dokonce kdosi Mesrinovi sděluje, že policie chce jeho dceru použít proti němu - slibnou narážku už ale tvůrci nerozvádí, stejně jako jenom nakousnutý konflikt mezi Mesrinem a tím "policajtem s námořnickými vousy". Naštěstí má Cassel i s pupkem obrovské charisma a půlhodinku na plátně stráví i Mathieu Almaric (aka padouch Dominic Green z bondovky Quantum of Solace), který má znovu ten pohled chlapíka, co v dětství trhal mouchám nožičky.

Supermana moc nemusím, takže mě Singer neměl čím zklamat. Snad jen ta stopáž mohla být kratší. A schází tomu drajv a trochu víc toho srdíčka, jak říkají naši fotbalisti. Ale potěšila mě zápletka s Clarkovým synem, což je bohužel jediné, co si ze Supermanova návratu pamatuju...

Je příjemné jednou za čas narazit na film, který stojí na romantice a ta romantika skutečně funguje tak, že se při závěrečném polibku hlavní dvojice přiblblě usmíváte. V Penelope na sto procent funguje nejen spojení sympaťáka Jamese McAvoye a skvěle hrající a s tím rypáčkem roztomilé Christiny Ricci. Máte tu pohádkovou atmosféru moderního Londýna, morální poselství, rychle odsýpající příběh (pravda, nepříliš překvapivý) a nějaký ten humor navíc. Některá pohádková klišé, např. o vysvobození princem nebo o ošklivém káčátku, jsou tu převrácené, což se skvěle hodí ke konceptu moderní pohádky. Penelope je zajímavý film, který patří k těm, které si za rok dáte znovu a znovu vás příjemně překvapí.

Owen Wilson ve své nejhorší formě. Když ho sledujete, jak se snaží při sledování Prázdnin v Říme vypotit slzu nebo když se snaží hrát retarda, je vám ho skoro líto. Role Dupreeho by se hodila na úplně jiný typ herce, Wilsonovi jdou takoví ti namyšlení frajírci, ideálně spárovaní s lepším komikem. Pokud My dva a křen leží na postavě Dupreeho a na romantice, kterou reprezentuje Kate Hudson a Matt Dillon, tak nefunguje ani ta druhá část. Postava Molly je tak bezchybná (zářivá blonďatá princezna s bohatým tatínkem, co učí děti na základní škole), že to spárování se snaživým žárlivým architektem Karlem nemůže přes tu horu klišé fungovat. Zkrátka nuda nadruhou. Tenhle film nebrat.

Velký průšvih u romantické komedie je, když v ní nefunguje romantika. Ale je vůbec Zbouchnutá romantická komedie? Není spíš o nutnosti dospět? Nebo je to Apatowovo vyznání lásky svým dětem? Asi od všeho trochu. Sympatické je, že se postavy chovájí reálněji než je obvyklé, například krasava Katherine Heigl neohrnuje nos nad zhuleným a oplácaným Rogenem, jak by se dalo podle žánrových klišé předpokládat. Několik vtipů je to povedených, ale žádný z nich si nebudete pamatovat týden po zhlédnutí. Podobně velké očekávaní a podobné zklamaní jako u Kopaček.

Slovní hříčky, promyšlené pointy na pokračování, humor hrubšího ražení i geniální chvilky. Zkrátka britcom pro milovníky bulváru. Kvalita dílů kolísá, navíc některé díly jsou zajímavější pro Brity, kteří mají v oblibě celebrity, které nám tolik neříkají (Jude Law a Sadie Frost). Z první série je určitě nejlepší první (David Beckham a Spice Girls) a poslední díl (Brad Pitt, Jennifer Anistor a "total bitch" Angelina Jolie). Star Stories stojí za vidění, ale český dabing ho bohužel znovu pošle do kytek.