kOCOUR

Film mě hned vrhl do víru událostí téměř okamžitě a za podpory hard-rockových kytar rozjel typickou okoukanou story o loserovi, co nakopal zadek světu, skvěle se přitom pobavil a v konečné fázi zanechal ve svých žácích pocit náležité hrdosti a stesku. Od první minuty v tom jedete s Blackem, jedete s pedálem na podlaze a nezastavíte se ani s konečnými titulky, protože jeho komický potenciál je vyždímán doslova do posledního filmového políčka. Film je manéží Jacka Blacka, do které nevydal pozvánky pro své kolegy a rozjíždí jí v takové parádě, že bude vaše bránice vzdorovat naprosto marně. Ano, je poněkud výstřední a nechutný. Ale pokud svůj komediální talent uchopí za správný konec, použije své muzikanstké zkušenosti a perfektně okouká rockerské finesy mlaťte mě, ale musím se mu smát. Zvykl jsem si na něj, zvykl jsem si na jeho třídu a na konečném klání rockových kapel mi skutečně běhal mráz po zádech, tak jsem byl nervózní, aby to těm capartům vyšlo.

Horror movie? This ain't pretty one, little kids ;). Vedle Bojiště: Země jedna z nejlepších komedií všech dob, po jejímž zhlédnutí je pro mě zdaleka největší záhadou, jak se Renée dokázala touto cestou probojovat na post jedné z nejlépe placených hereček světa. Holywood je místo zázraků ;)

Jackson mě smetl hned na několika frontách, z nichž nejvíce vyčnívá potřeba sahat každých deset minut pro kapesník nebo zvedat čelist z podlahy nad úžasným ztvárněním jinde neviděných fantasy prvků (potřebu hmatat po třech hodinách po nočníku opomíjím ;). A je skvělé, že studnice inspirace zůstala naplněna až do úplného konce! Finiš si zaslouží malou ódu na perfektní načasování, půlhodina co následuje po něm, se nesla v libých tónech rytmického posmrkávání snad skoro všech v sále. Bohužel může někomu připadat příliš zdlouhavá a osobně se obávám, že při třetím čtvrtém zhlédnutí z ní vyšumí kýžený efekt. Hlavní bitva Středozemě je naprosto fascinující, pokud dojde na detaily, ale vrtulníkové záběry na špendlíkové hlavičky uprostřed digitálního vojska už neberou dech takovým způsobem, jako se to dělo u Dvou věží. Přesto platí, že je to jedna z nejlépe ztvárněných bitev ve filmu vůbec a jestli letos Jackson nedostane Oscara, akademikům se určitě po předávání cen přihodí něco moc ošklivého. Celkově cením, že Jackson znatelně přidal na vývoji těch postav, které v minulosti lehce zanedbával nebo jim přikládal menší váhu (to co provádí v Návratu krále se Smíškem a Pipinem nestihl za oba předcházející díly dohromady) a naopak taktně posílá do ústraní postavy provařené – Gimliho a Legolase si pořádně užijete jen dvakrát třikrát. Je konec filmu, trilogie, zrodu nové filmové kapitoly. Není proč se těšit na leden, protože Frodo už tam na nás nečeká. To je tak nepopsatelně smutné, že je jednomu až do breku. Běžte plnit pokladny a doufejte, že ten Hobit přece jen za pár let přijde...

Poměrně dobře zahrané, se silnou příběhovou základnou, ale vyloženě otravným zvukem (tedy věcí, kterou většinou u TV filmů příliš neřeším). Dravé smyčce ve chvílích předpokládaného klidu mě několikrát nadzvedly ze židle, ale... ono se vlastně vůbec nic nedělo. To jen kamera zabrala věznici nebo se pokoušela o kulhavou zpomalovačku. Režisérova snaha se cení, zůstala tak někde ve dvou třetinách, pilovat by měl Ivan Pokorný hlavně moment překvapení a trochu se také vetřít do scénáře s nějakým nápadem a ne ho jen bezhlavě opisovat - vždyť on je ten, komu náleží právo posledního slova!

Nesporně napínavé, přesto místy zbytečně hnusné a zvrácené. Fakt, že je film provázán se skutečností, mu dodává příjemnou pachuť, celé se to ale rozpadne jako domeček z karet, když se začnete moc ptát, jak tohle či tamto hrdinka dokázala a především proč to dělala. Kamera zalouží pochvalu, maskér Leatherface si mohl dát záležet o krapet víc - i když na druhou stranu chápu, že ať se bude snažit sebevíc, v dnešní době málokoho vystraší chlápek s podivnými pohyby ve škrabošce. Zvlášť když tu máme sedmkrát Michaela a devětkrát Jasona. A tou pilou se taky mohlo máchat trochu míň. Je fakt legrační, když si postava může otevřít dveře vzetím za kliku, ale ona stráví vteřiny jejich prořezáváním. Celkově o stupeň lepší než Wrong Turn a jen o malý chlup lepší než Cabin Fever.

Jen málo tvůrců si dokáže uchovat svůj režijní styl a nepodlehnout tlakům okolí a Burton je rozhodně jedním z nich. Svoje bizarní postavičky staví do ještě bizarnějších situací, hraje si s kouzlem romantiky, tady přidá špetku strachu, tady fantazie a výsledný mix na vás vychrlí v nezaměnitelném vizuálním balení s mohutnou vypravěčskou podporou, která je hlubší, než se na první pohled může zdát. Film stojí především na kontrastu, ve kterém s velkou dávkou samozřejmosti odhaluje všechno zvláštní a neuvěřitelné a z toho „normálního“ si dělá starosti a cítí k němu mnohem větší zodpovědnost. Je skvělým vypravěčem, dokáže se perfektně orientovat v jednotlivých příběhových rovinách, aby je na konci melancholicky poslepoval a nechal diváka umřít v záplavě slz. Velká ryba stojí z velké části i na zvučné podpoře hollywoodských hvězd v čele s Ewanem McGregorem, kterému se v poslední době zatraceně daří. Ze své role vyhmátl to nejlepší, co mohl nabídnout a prodal to tak skvěle, že tomu stejně jako jeho filmový syn budete chvílemi věřit. O to horší je pak návrat do všední reality, kde nefigurují ani obři, ani vlkodlaci a největším zážitkem dne je hádka s prodavačkou v supermarketu.

Poměrně pěkně podchycené téma s nulovými až zápornými hereckými výkony, přehnaně samoúčelnou nechutností a zbytečně debilním překombinovaným koncem. U dvou lekaček mi ztuhl úsměv a jednou jsem málem vrhl. IMHO je blbost dotáčet po sedmdesáti minutách pěkně vygradovaného a ukončeného příběhu další materiál, jen aby diváci měli za své prachy poctivou hodinu a půl ať to stojí co to stojí. Mít to menší rozpočet, být točené na digitál a nechat hrát trochu míň vyhulené a víc afektované herce, mohla to být totální pecka jako kdysi Blair Witch.

Záporáci jsou k popukání, Schmidt pouze podrpůměrný režisérský rutinér, lekačky příliš předvídatelné a zbyteně přehlušené, jen s tím naturalismem je to přesně tak horké, jak se říká. Kdyby ti zjizvení indiáni až do poslední chvíle nebyli vidět a neměl bych představu jak moc jsou ve skutečnosti směšní a kolik viděli za život filmů Petera Jacksona, dala se na Wrong Turn naroubovat příjemná tajuplná atmosféra první poloviny jedničky Jeepers Creepers (a že náznaky tu jsou!). Scénárista však v honbě za co nejkrvavější stopou na sekeře zapomněl, že točí teenagerovskou vyvražďovačku a sepsal teenagerovskou porcovačku. Jediná odchylka od řeznického tutorialu tkví v tom, že tu občas někdo strašně nahlas zakřičí "fuck" nebo se až příliš afektovaně rozbrečí. Na druhou stranu, to se vám při porcování králíka stane jen těžko ;).

Rozhodně tak zábavný, kolik nabízí jeho potenciál, brázdí si to tenhle gore-crossover ve vražedném tempu krvavými splašky někam do nitra divácké staré školy a bez ochrnutí zbytečnými vysvětlovačkami nabírá sympatický směr k vrstvě moderního a tučného popcornu. Zbylo místo na příjemně úchylný humor, tuny nadsázky a sympatické pomrkávání na ty co vědí. Přiznávám, že 4* je hodnocení mírně subjektivní, ale nemohu opomenout svrbění konečků prstů a neskutečnou vnitřní radost, kterou jsem zažíval při finální bitce za mohutného vřískání kytar Machine Head, Ill Nino a Spineshank. Nevím, jestli se mi podobné přání ještě někdy splní

Zlatá éra Johna Woo skončila s příchodem do Hollywoodu a musíme to brát zkrátka jako chlapi. Klasicky výborné výbuchy nezakryjí nudu, při které jsem si mírně okusoval nehty a scénář, ve kterém se schovává více nelogičností, než je u průměrného spektáklu zvykem (a to to jindy neřeším). Na druhou stranu, kdokoliv říká, že poslední skvělý Travolta umřel s Julesem, zapomněl na tenhle explozivní kousek. John (Travolta) má jiskru a o dvě třídy převažuje vykuleného Slatera, jehož výkon mi připomněl Jasona Patrica v Nebezpečné rychlosti 2.