kOCOUR

Tam, kde se střetává Kaufmanova vášeň v házení strastí i povinností na svá alter ega (jednou by měl odhodit zábrany a zahrát sám sebe – neoriginálně a naprosto rutinně, chtěl bych to vidět) s hledáním neuróz a důvodů, proč být v depresi, raší překvapivě upřímná autorská výpoveď. Kaufman jako by odcházel a chtěl nám říct, že za těmi zábavnými filmy stojí ve skutečnosti hodně smutný chlapík, královský šašek, který chtěl být oblíbený, ale zůstal šaškem, protože neměl na to být opravdu veselý. Pokud je New York pravdivý, není se čemu divit. Na druhou stranu, natočit o tom klasický kaufmanovský film jen posiluje pocit téhle bezradnosti. Takže se motáme v klasickém mystifikačním kruhu (účel nebo hra – a tedy účel?), kde místo racionálna zůstávají čisté pocity a dojmy. Kaufman-režisér je zvládl replikovat bravurně, Kaufman-scenárista nabídl pouze povrchní hloubku, která se brzy okouká a do uspokojivého finiše doběhne z posledních sil. I tak si cením otevřenosti, s jakou se tu věci říkají a upřímnosti, s jakou se dělají. 70%

Nejhloupější a pravděpodobně i nejdražší reklama na iPhone první generace. To, že tam hraje Freeman, Banderas a totálně hot Radha Mitchell, je jen takový roztomilý omyl, kterému se možná všichni jednou zasmějeme.

Vztahy jsou absurdní, hloupé, omrzí a vyčpí - a přesto je máme zafixované jako první položku na seznamu priorit, pídíme se po nich, hledáme vhodné protějšky... a k čemu vlastně? Allen to celé shrnul dokonale. Znovu připomínám, že nemám sice rád ten jeho zbrkle neurotický postoj ke všemu, ale k některým životním dilematům (které někoho spolehlivě můžou uvázat na 15 let k praktickému lékaři) sedí výtečně. Tolik životních pravd na jednom místě jsem asi nikdy neviděl. Potlesk.

Vztahově nekorektní plácaná v účelově komplikované scenáristické kostře. Bohužel to není uvěřitelné, ale jenom zajímavé. Nicméně poslední dvě minuty pod taktovkou Coldplay jsou naprosto explozivní.

Nejsympatičtější animovaný hafan. Ever. A nejšílenější křeček uzavřený v kouli, kterého kdy filmové plátno poznalo. Parádní animák, který michá všechny osvědčené žánrové ingredience poslední dekády a obléká je do rodinně-akčního hávu, který má větší styl a koule než drtivá většina hrané hollywoodské produkce. Samozřejmě přináší i překvapivé poučení, že pes je nejlepší přítel člověka, ale výjimečně v tom není ani špetka patosu - místo cicmání a slzopudných výjevů pro děti se Bolt hrdě vrhá do plamenů, kde si za city nic nekoupíte. U Disneyho trefili do černého.

Ach jo. Ono je to povrchně líbivé a je poměrně dobře zřejmé, co by na tom mělo zaujmout, ale vůbec to nedýchá a nefunguje žádným méně či více sofistikovaným způsobem. Hlášky plynou a barvičky hýří, Miller však není rozený vypravěč, ale pouhý asistent, který potřebuje pevné vedení. Duch města zůstal, na hrdinu si počkejte jindy.

Ono je to dobré a chvílemi i strhující. Ale hrozně rychle z toho vyprchá prvotní kouzlo. Pak už je to jen sled historek, které se musejí odvyprávět, s ´kýčovitě dojemným závěrem, který graduje tak dlouho, že se tomu nedá bránit. Což není nutně špatně, ale čekal jsem férovější prostředky.

Jiří Dvořák jako Martin Tomsa a Ivan Trojan jako český Robert Langdon? Proč ne, zvlášť když scénář oběma nabízí dostatek detektivního prostoru a k tomu pár malých lekcí o životě. Jiří Strach opětovně dokazuje, že to tam má a dokáže se v terénu poprat s jakoukoliv látkou, která se mu dostane do rukou. Navíc chápe dialogy i kulturu mladých, s čímž má taková Poledňáková – zcela odtržená od reality všedních dní – značný problém. První expoziční díl příjemně uvádí do varu, druhý už vaří – a třetí všechno hasí za pět minut dvanáct, jak je v žánru dobrým zvykem. Všechny tři hodinovky ale letí jako s větrem o závod. Líbila se mi celková koncepce zápletky, matematické hrátky i populistické hledání souvislostí tam, kde by se hledaly jen těžko a i proto mě bohužel hodně zklamal závěr (vlastně ani ne tak závěr samotný – ten byl jasný -, spíš jeho uchopení a ztvárnění… je škoda, když film celou dobu stojí nohama „pevně na zemi“ a pak… no, škoda mluvit :-). A ta vedlejší linie s alkoholem… ta je už trochu navíc, ne? Kdo byl ten starý pán v brýlích? :-) Každopádně, suma sumárum, o třídu a půl výš než Maharal a o dvě třídy výš než cokoliv z posledních měsíců, co Česká televize v rámci nedělních večerů nabízí. Vynikající práce s herci, dobrý vizuál, nic nerušící dialogy. To se tu vážně tak často nestává. 70%. P.S. Prosím, dost už hackování důvěrných záznámů firem skrze HTML jejich firemních prezentací. Bolí mě z toho u srdce :)

V prvním plánu praští do očí kamera a výprava (tolik historických rekvizit asi v TV filmu nikdy nebylo), ve druhém plánu skvělí herci (jen Dvořák s Vilhelmovou přehrávají), v tom třetím scénář a úhel pohledu na uplynulé události. Dneska už naprosto chápu kontroverzi, kterou film vyvolal. Udělat si z historické osobnosti hrdinu na piedestalu je náramně snadné, ale koukat na to, jak se snaží dostat do kalhotek ženám odbojářů, může vyvolat fyzickou bolest. Jako bych slyšel tamější obyvatele: Nešlapte nám po mýtech a nechte nás na pokoji! Bravo scenáristům za odvahu, bravo Strachovi tuplem, že se toho ujal a tak dobře to zrežíroval. Mám drobné problémy s jednotlivostmi (scéna s fotografií v ruce, obecně všechny přestřelky působily prostorově zcela neurovnaně, chybělo pár vysvětlení k dotvoření obrazu o hrdinech. A česko-německý „stylizovaný“ dabing Roberta Jaškówa mi malém přivodil smrt :-), ale jako celek je tahle past na tradicionalisty výborná a mohla by směle konkurovat všem těm Hlídačům č. 47, kteří tu šanci v kinech bohužel dostanou. Skvělý zvuk a hudba!

Půlku filmu jsem odolával, abych byl poslední půlhodinu totálně naměkko. Tím, čím je Zach Braff pro omladinu kolem třiceti, tím je Michael Cera pro všechny kolem dvacítky - tichým, na povrchu zmateným, ale uvnitř citlivým klukem, co hledá... a vždycky nakonec najde. A ať už je to Juno nebo Norah, vždycky je to ten správný a stejně citlivý protějšek, který symbolizuje generační idol podobně postižených. Spousta krásných chvil a romantika až na půdu.