kOCOUR

Kdyby život mohl mluvit, řekl by přesně tohle. Díky za vymodelování abstraktního, řečení neuchopitelného. Braff je jediný ze současné generace mladých herců, v jehož tváři se životní pravdy odráží samy od sebe, aniž by se pohnul - a o to lehčí to má s jejich verbálním překladem pro širou masu.

Tak trochu kousek z většiny populárních žánrů v tradičním Zwickově schématu popcornového výplachu. Se všemi klišé, zvraty a uplakaným happyendem, které si širé diváctvo od Hollywoodu žádá. Hlubší přesah opět (tedy stejně jako u Samuraje) chybí, což vyniká tím více, čím se dialogy přelévají do jakési artistní roviny a životních ponaučení. Pokud Zwick nějaké nabízí, je legrační. Pokud si na nic nehraje, je naopak jako akčně-dramatický řemeslník převelice zábavný. 70%

Okázalé herecké výkony v ne-až-tak vrstevnatém scénáři, který se navenek tváří velkoryse, ve skutečnosti toho však moc nesdělí. A když se má film doklopýtat ke svému závěru, učiní tak čistě proto, že už trvá ke dvěma hodinám a ne proto, že by vše logicky a uspokojivě završil. Minghellovo podchycení životních pravd je nicméně odzbrojující!

Koukatelné slušně odsýpající drama... Neradno se vša zamýšlet nad "hloubkou" tématu v kontextu s rálným světem. Nejedna bránice by to nemusela unést (jako ta moje ;)

Rocky brečí, Rocky vzpomíná. O co je Stallone horší režisér (řetězení záběrů a budování dialogového fluida mu moc nejde, zápas je tragédie), o to lepší je herec. Z finální kapitoly Rockyho života nečiší přehnaná dávka testosteronu ani adrenalinu. Je to seriózní melancholické rozloučení s legendou, chycené za ten jediný správný konec.

Rozpačitě vtipné (NENÍ to komedie... tak proč jen Vaughn tak usilovně hláškuje?) a v závěru neuspokojivé. Na spoustě míst ale dokonale výstižné v otázce vztahů a partnerského soužití. Paradoxně hlavně myšlenkou v pozadí, nikoliv do puntíku trefným zpracováním. Film, o kterém se mnohem lépe přemýšlí než se na něj kouká.

Do detailu promyšlené nebo záměrně blbé v povrchně popcornovém stylu spjatém s bruckheimerovskými kamerovými objezdy? Skutečnost, že to nedokáži jednoznačně odlišit mě tentokrát v pozoruhodně pozitivním smyslu dráždí mnohem více než čisté filtry a cool Washington v hledáčku Scottovy kamery. Plusy za hudební podkres ve stylu Bourneovských honiček. (70%)

Scenáristicky zoufale podprůměrná sbírka bakalářských povídek na téma "jak bílé děti vraždí lidi". Co bylo minule originální a napínavé, je dnes recyklované a občas napínavé. Cameo Sarah Michelle Gellar je trapasem roku.

Ve všech řemeslných směrech sázka na jistotu, herecky dvojnásob. Bezproblémová adaptace, které nechybí srdce ani šarm - osobitosti však nemá nazbyt. Z Al Pacina se tají dech!

Velmi příjemně vyvedené stylistické cvičení se špičkovými hereckými výkony. Bohužel mám pocit, že takhle střídmě načrtnutá premisa by se vešla i do jedné hodiny a všechno by odsýpalo mnohem zábavněji. A V pasti by byl rázem geniální film.