sportovec

Tento díl odehrávající se na rozhraní věků přibližuje i osobnost velkého Habsburka Josefa II., který nás o tolik popostrčil do nových dob. Postava starého Žalmana, evangelicky prostá i tvrdá ve své křesťanské odolnosti a setrvalosti, dojímá. Za zmínku stojí i robustní scénář Zelenkův a pozoruhodná Filipova režie.

Zdá se, že mýtus o Atlantidě konečně našel své pozemšťanské zpodobení. Je úchvatné sledovat, jakých zázraků je současná věda schopna.

Jsme svědky návratu do mizícího ráje našich prapředků, kteří měli černou pleť. Jak jinak, žijí-li své životy přírodních lidí pod tropickým rovníkovým sluncem. Má-li náš civilizační okruh tolik starostí o lidská práva Číňanů a Ujgurů či Tibeťanů, je namístě otázka postoje vůči zanikajícímu biotopu těchto subtilních bratří a sester z nitra černého kontinentu. Odpovědí je v tomto případě mlčení a lhostejnost. A otázkou, jak dlouho ještě. Až vyhynou díky pustošení tohoto krásného koutu naší planety?

Špičkový dokument přibližuje citlivě nadčasovou památku císaře-revolucionáře, který masarykovsky vývojově změnil reformně svou dobu a středoevropské soustátí posunul na práh moderní doby. Josefa II. není možné ztotožňovat s německým šovinismem 19. a 20. století. Byl vpravdě selským císařem, zodpovědným a enormně pracovitým panovníkem, zdárným synem svých pozoruhodných rodičů.

Není od věci připomenout si monumentální klasickou československou televizní tvorbu. Významná povídka Boženy Němcové V ZÁMKU A PODZÁMČÍ byla ve špičkovém scénáři Otto Zelenky dokonale převedena do dramatického tvaru, který dokoval svou famózní režií Ludvík Ráža. Shromáždil tehdejší výkvět českého herectva (Pešek, Kolářová, Hlaváčová, Sklenčka, Satoranský, Freimanová, Haničinec, Brejchová, Růžek), který vyšperkoval jedinečným vedením dětských herců. Velký sociální sen Němcové je díky tomu skoncentrován do srdečního tvaru, víry, že poctivost a čestnost vítězí a přitom je zjemněn určitý sentiment, který se Němcové poněkud v literární předloze mimoděk vnutil do pera. Tento televizní film je určen nejen dospělým, ale i vnímavějším dětem také proto, že se nevyhýbá stínům lidského života.

Snaha napsat třídilnou televizní inscenaci z přelomu let 1952 - 1953 je nepochybná a navíc povzbuzená řadou kvalitních výkonů mladých herců počínaje Janem Cínou v titulní úloze. Srovnatelné charakteristiky lze použít i pro Vassaryovou, Klimovou i Bokovou. Snaha scénáristy dostát zadání zplodila text sice zasazený do prostředí zahalené tváře padesátých let a upozorňující na sovětské "poradce", leč také dílo trpící křečovitostí podání a celkovou nepřesvědčivostí, která vedla místy až ke křečovitému spojování řady scén a výstupů. Démonické se v tomto podání změnilo v tezovité. V neprospěch věci.

Na německý scénář uchopený špičkovou československou režií Františka Filipa slušně odvedená práce mj. díky Libuši Šafránkové v titulní úloze.

Další z potěšitelných výjimek polistopadové českotelevizní pohádkové tvorby, v níž syčáci dostanou, což jejich jest a sympatický čert nepodara s ryzím srdcem získá půvabnou a navíc statečnou pozemšťanku s výjimečně dobrým srdcem - pár Mádl-Pauhofová má svůj půvab stejně jako čertice Bohdalové a pekelný byrokrat Miroslava Táborského ve vyzrálé režii Hynka Bočana. Vánoční večer s takovým pohlazením na duši nemůže nebýt nevydařený.

Fakt, že klasická česká pohádka byla převedena do filmové řeči jako klasická česká pohádka, navazujíc na tvorbu padesátých až osmdesátých let, je znám o sobě velkou kvalitou. Při současném dodržení pohádkového tvaru bez křečovitého úsilí o rádobymodernizaci a výborném výběru klíčových představitelů rolí (Medvecká, Kubařová) Troška nikde nepropadá podbízivosti a odvádí znatelně více než je jeho spíše lidovkářský než lidový průměr.

Zdařilé oživení života nevšedního člověka, který prospíval a zachraňoval desetitisíce lidských životů a využíval dar své mimořádné vlohy. Režijně i scénáristicky výborně zvládnuto; Ivan Trojan získal další životní roli, krajně nesnadnou, kterou skvěle zvládnul. Polská režisérka je dalším trumfem tohoto díla, které se spíše mělo jmenovat SVĚTEC. Mikolášek byl originálním více lékařem než léčitelem srovnatelným s čínskými kolegy. Řada lékařů jeho doby o tom věděla a respektovala jej. Navíc se on i jeho pacienti stali oběťmi podlé intriky StB. Jak se naložilo s jeho pozůstalostí? A jak vypadá jeho třináctá komnata? Dalo se to vůbec zjistit? Homosexualita je projevem lidské přirozenosti a Hippokratovu přísahu zatím nikdo nezpochybnil. Stál by Mikolášek za dokumentární film? Nebo se jedná spíše o mýtus?