Wysch

Přesně film na jedno shlédnutí a následné zapomenutí...? Nebo že by ne? Z tohohle filmu ani po pár hodinách nevyprchá pár vzpomínek, které jsou ale - bohužel - převážně negativní. Proč při prvním pronásledování Gojiry vrtulníky nevystoupaly? Proč všichni od Gojiry utíkali pryč, když stačilo - přesně jako to udělal ke konci Jean Reno - vyjet proti ní a uhnout jí? Proč vůbec vojsko střílelo v New Yorku plném budov? Otázek podobného ražení je milion a na každou existuje jedna jednoduchá odpověď: Aby to bylo co nejvíc efektní. Skutečně, byl prostor pro nastolení nějakých závažnějších myšlenek, ale Emmerich se tomu co nejšikovněji vyhnul. Protože natočil přesně film pro masy. Kvůli takovýmhle filmům má Evropan Američana za tupého popcornožrouta, který u takovýchto snímků chrochtá blahem. Ale neuvědomuje si, že přesně takovýto typ filmů je potřeba, aby ten americký popcornožrout mohl přijít z práce, sbalit svoji stejně popcornožroutskou ženu a případně i děti a vyrazit do kina, kde zapomene na svoje problémy. Je to film na vypnutí a jako takový celkem i úspěšně funguje. Jeho úkolem je prostě diváka vypnout a představit mu jen co největší zábavu... Té se ale bohužel nedostavuje. Emmerich i v Godzille ukázal, že má jistý potenciál, ale úspěšně ho ignoruje. Příkladem budiž smyčky a předčasné představování budoucího jeviště. Čili třeba záběr na skákající pneumatiku či jen přechod z panamské cesty na newyorskou avenue. Drobné řemeslo tam prostě je, ale je utlučeno debilním scénářem, v němž chybí napětí nebo vtip - ten aspoň na okamžik ukáže scéna se žvýkajícími Francouzi, ale toť vše. Film prostě koukatelný, nehodný ale zapamatování. Těsných 50% a [shlédnuto na DVD] s popcornem a pepsi colou vedle.

Ve své podstatě roztomilý klišovitý snímek se sympatickým osazenstvem a scénářem ždímajícím zaběhnutá klišé (maloměsto, outsider, sport, utkání, "vítězství", happy end...) a přidávajícím vcelku typický humor, takže dohromady to tak hezky pasuje, že vám je vlastně úplně u análního otvoru, že je to zbytečně dlouhé a že jste to už ve své podstatě viděli v desítkách jiných filmů. Protože tohle je náš rybník! [shlédnuto v TV]

[shlédnuto v televizi] Ajaj! Z původního filmu se snažilo vyždímat hodně, ale pohodové vyprávění naplněné patosem v jedničce zde bylo utlumeno naprosto debilními zvraty a stupidním vedením příběhu. Sympatická hlavní dvojice byla utopena v přihlouplých dialozích, které z nich udělaly dvojici naprostých blbců, a tak vlastně jediným pozitivem tohohle filmu je, že vás občas dokonce donutí k úsměvu.

[shlédnuto v televizi] Původně jsem myslel, že je to jen romanťárna a že na to nemám náladu. Pak jsem došel k závěru, že je to podle skutečných událostí... a pak najednou byl konec. Což je vlastně jistá známka jistých kvalit, které jsem ale fakticky nedovedl postřehnout. Vypnul jsem mozek a sledoval patosem a klišém střihnutý příběh o protikladech, které se přitahují... a k tomu ve světe krasobruslení, které fakticky nerad sleduju. Tedy nesleduju. A přesto jsem tenhle film sledoval a svým způsobem Dougovi strašně fandil.

Uzíváno. Vlastně nechápu, proč jsem se na to díval podruhé, když jsem si to tehdá s velkou slávou přinesl z videopůjčovny. Asi proto, že na zabití sto minut vašeho života je naprosto ideální. Prošumí vaším mozkem, nezanechá jediný pocit. [DVD, TV]

Prototyp moderní pohádky, kde udatný rytíř nebojuje s drakem, nýbrž podlým a lstivým a slizkým hrabětem. Ostatní principy zůstávají stejné, krásná princezna / paní; jeden nebo více přátel, kteří princovi / rytíři pomáhají seč mohou; nízký původ jednoho z charakterů (více v tomto ohledu připomíná české pohádky jako třeba O statečném Bohumilovi), moudrý král (zde princ) a sladký happy end, kdy je drak poražen a princ / rytíř se políbí se svou princeznou / paní. K tomu ke všemu tolik potřebný nadhled (to musí být patrné už při úvodní We will rock you) a notná dávka moderní muziky, šatstva, účesů... Zkrátka prototyp moderní pohádky.

[shlédnuto na Nově s podivným českým dabingem] Pamatuju si, že jsem to viděl kdysi na VHS. Taky s dabingem. Vlastně jsem to viděl jenom s dabingem. Teprve na Boží hod vánoční jsem si uvědomil, že jsem to viděl a nehodnotil na ČSFD. A proto skromný komentář: Pouze Lawrence se Smithem tahají Bad Boys z vod průměru, byť se o to snaží pohodová atmosféra a nesmyslně vybuchující letadlo, sudy, auta... A dvojka o devět let později to dovedla do opravdového extrému, kde už to ani moc cool nebylo. Přesto přesně filmík na odpočinek. Takové mám rád.

Očekávání - obrovská? Výsledek? Komplikovanější k němu dojít. Když srovnávám s jinými filmy, které jsem letos viděl, stále vychází District 9 jako to nejvíc nejpůsobivější, byť ne ten nejkompaktnější. Cameron ale zabodoval v tomhle roce na mým žebříčku jako nejkompaktnější filmový tvůrce - všechno sedí do nejmenšího detailu a pohádkové prostředí zahalené v ultrabarevném hávu, na který si můžete sáhnout, pestrého a kouzelného světa budoucího konfliktu vyznívá jako ambrózie ve srovnání s tupým příběhem. Vlastně je to všechno jedna velká pohádka a je fajn, že se Cameron takhle k tomu postavil, byť širší sdělení a myšlenka trochu (ne, vlastně dost) pokulhává. Ale je to všechno jedno, protože se prostě na to všechno krásně kouká a krásně se poslouchá i ta hudba, kterou už jste sice někde slyšeli, ale vůbec vám to nevadí. Od prvních minut prostě jen sedíte a koukáte. A já silně pochybuju, že bych kdy viděl film, který mě do sebe více vtáhl. A i když je předvídavý a plný klišé, vy to Cameronovi všechno odpustíte, protože s tím vším pracuje do posledního detailu a pohrává si s divákovými smysly každou vteřinou, každou minutou. Herecké obsazení mu zdatně sekunduje, přičemž snad nejvíce vyčuhují Giovanni Ribisi se Stephenem Langem, ačkoliv oprávněně hlavní pozornost na sebe strhává výtečný Sam Worthington (který si tak dle mě společně s Terminator Salvation a nadcházejícím Soubojem Titánů otevřel dvířka na výsluní). Herecké výkony si ovšem nejvíc vychutnáte při projekci v originálním znění, i když český dabing se povedl a umocňuje vizuální prožitek i celkem sympatickou snahou namluvit domorodý jazyk. Ať se na to prostě dívám, jak se na to dívám, i se čtyřhodinovým rozmezím mezi shlédnutím a psaním komentu, těžko se mi hledá nějaká drobnější chyba, která by přetlačila v souboji tu audovizuální smršť, protože když přistoupíte na Cameronovy pravidla a ignorujete zaběhnutá klišé, vzniká vám prostě komplexní epos v stoprocentním podání. Scénář nápaditosti moc nepobral, ale je nesmysl to kritizovat, když všechno v něm i mimo něj prostě drží. A kdyby přesto někdo nějaký argument na něj vznesl, nechť je utlučen protiargumentem, že takhle nějak by to beztak probíhalo. Film blízký dokonalosti, ale nenašlo se v něm místo na tu myšlenku. A to je škoda. Takhle je to jen vynikající film a nikoliv ten revoluční. [shlédnuto v kině - 3D s českým dabingem] decentní názor na závěr: Rozhodně hodnocení klesne, není třeba zbytečně odpadovat. V tuhle chvíli hodnotilo tisíc nadšenců, ale nemyslím si, že film zůstane někde kolem šestého místa, kde je teď. Takže zbytečně nesnižujte svoje hodnocení jen kvůli tomu, že vám to dohání Shawshank. :)

Udýchaná a uhekaná Bella, ještě bílejší a ohyzdnější Edward, steroidem nadopovaný Jacob a k tomu ke všemu otřesné dialogy, nudný scénář a otravná hudba. Dohromady to dělá... Sympatické nic. [uzíváno v kině]

Zdrcující a svižné efekty šoupají příběh a nějakou hloubku až na druhou kolej - tohle je prostě Emmerich. Všechno musí být velkolepé a efektní, byť to nebude tak efektivní. Když vypnete mozek, jedná se o poměrně slušnej popcorn, kterej by jen chtěl ubrat délky. [viděno v kině]