Wysch

Viděl jsem a přežil jsem. Když ovšem jeden z mnoha rádoby vtipů spočívá v češtinářské hříčce s Kund-erou, pak kvalitu tohoto pokusu o napodobení musíte automaticky ignorovat. Jediný důvod, proč dávám aspoň jednu hvězdu, je skoro i vtipná třísekundovka černého humoru s vlakem. Takový humor, to jo, ale vulgární Kund-ery divák nepotřebuje.

Je fascinující, co z nijakého scénáře dokázal Yates vytesat... a je fascinující, jak nudné pojítko (prej!) dokázal někdo natočit tak, že ty dvě a půl hodiny nenudily. Takže nezbývá než se těšit na velké finále. [DVD]

Knihu jsem nečetl, protože i když jsem kolem ní chodil dlouho v Luxoru, vždycky jsem si nakonec vybral za stejnou cenu dvakrát až třikrát silnější bichli. Ale i tak si myslím, že Cesta musela bejt svojí předloze hodně věrná, neboť se vymyká klasickýmu pojetí post apo filmů, kterých jsme viděli mraky. Co mě potěšilo nejvíc: 1) ATMOSFÉRA - spousta lidí si tu stěžuje, že film je šedej, že oblečení je šedý a všechno je prvoplán, já si s nimi ale dovolím nesouhlasit. Všude je špína. A ne šeď. Pytle, pod kterýma Muž a Chlapec spí, jsou špinavé, jejich dalekohled je špinavý, špinavé jsou jejich vlasy a špinavé jsou polorozbořené domy. Film si nehraje na nějakou velkou sci-fárnu, kde se dozvíme, proč a jak svět skončil tak, jak skončil, byť pár náznaků se našlo, ale když skončil, sotva by se našel uvažující člověk, kterej by chtěl, aby po deseti letech někde byly barvy. Však i ta plechovka s bublinkatým nápojem byla špinavá a tahle špína, to není prvoplán. Je to důležitý stavební prvek atmosféry, protože na téhle špíně stojí bod 2) HEREC - ano, jenom jeden, a to je Viggo. Jeho skvěle napsaný charakter nemá chybek, byť i zde se najdou tací, kteří vidí za jeho chováním nelogiku. Je tomu ale naopak. Ta role bojácného otce, který musí překonat sám sebe, aby zachránil svého Syna a přitom je ochoten v situaci, kdy jde do tuhého a není úniku, ho zabít, mu prostě sedla. Otec / Muž chybuje a jeho jednání není dokonalé, a Viggo dokonalý je. Pořád špinavý, unavený, nemocný a vyčerpaný, přitom ale s ohromnou touhou nikoliv přežít, ale udržet svůj důvod žít, takový je tady Muž, který se vydal na cestu na jih se svým Chlapcem. Ten byl často otravný, ale takový je prý i v knize. Tenhle Viggův způsob herectví miluju, ostatně tak mu byla role napsána a tak režisér chtěl, aby Muž vypadal, ale dlouhé záběry na Muže, kterak sedí a přemýšlí, nebo něco vytahuje z Chlapcova batohu, tyhle záběry jsou skutečné herectví a ne to ukecané cosi, co dneska každý považuje za herectví. Herec má hrát obličejem, tělem a taky hlasem, ale dneska už málo herců umí skutečně hrát takhle sugestivně. A emotivně. Viggo byl vybrán dobře a taky je druhý kámen úspěchu tohoto atypického postapa. 3) HUDBA a TICHO - protože hudba hraje občas a neznatelně a znatelně převažuje ticho, které dotváří ten pocit osamění. 4) režie - psána malým písmem, protože tohle nedokážu posoudit, ale vedení způsobu vyprávění, snímání tváří, vedení herců a práce s kamerou a jejími filtry, to je myslím taky práce režiséra. A tohle všechno je skvělé. Co se dá vyčíst je samozřejmě tempo. Je místy pomalé a ukrutně zdlouhavé a v kině mě z toho rozbolel zadek, ale dohromady je to jediná chybka tohoto jinak skvělého filmu, který je přesně napůl citlivý, napůl filozofický a dohromady kurevsky atmosférický. Přesně ten skvělý kompromis v tomhle moderním umění - divák musí přemejšlet / doplňovat si mozaiku / z vlastní fantazie si doplňovat, proč svět je takovej a makovej a nesnímání pocitů dopodrobna umožňuje pak divákovi si za Vigga dosadit stárnoucího tátu, kterej miloval svou ženu a miluje svého syna, nebo jen stárnoucího borce, kterej občas vytáhne kvér a mezi oči zastřelí bad gyue. Nebo něco jiného. Ale volnost v divákově fantazii a přemýšlivosti plus silně lineární vedení příběhu a způsobu vyprávění dohromady dělají ultimátní zážitek, v němž musíte jen přistoupit na jeho pravidla a nechat se vést po jediné možné cestě a přitom si představovat a domýšlet, jaké odbočky film neukazuje. A o tom, si myslím, tahle Cesta je. [Palace Cinemas Slovanský dům, Praha, 3.5.2010]

He. Ha. Sakra, za dvě stovky dolarů musím dát špeka navíc, i když tady není žádný příběh a vlastně ani originalita (což ostatně už nebylo ani v Modern Warfare jako takovým) a že ten borec v bílý kukle držel tu em čtverku jako prase kost, ale prostě mělo to švih a grády a vlastně to v leckterým ohledu překonává pořekadlo "za málo peněz hodně muziky", pač tady ty prachy nebyly vůbec. Co to je, dvě stovky dolarů... update po druhé části: No, není důvod váhat. Grády má i pokračování ve stylu MW2, holka je kus a dohromady i přes řadu kravin je to spíš úctyhodnej výkon než cokoliv jinýho.

Vizuálně poměrně slušný kraťas, dost si beroucí z Alive in Joburg, překonaný ovšem nejen Blomkampovým dílem, ale i uruguayskou podívanou v podobě panického útoku. I když se nám tu vizuál snaží podstrčit myšlenku a ukázku nějaké totalitní společnosti, v níž po ulicích NIKDO nechodí (fakt jsem si toho všiml jen já, že v LA je prázdno?) a jediný, kdo studeným městem Andělů prochází, je utíkající Raven, kterého poletuchy a pochoduchy policejního teroru vždycky najdou, pohrozí mu, vystřelí, on vyjde, blejskne očima a poletuchu zničí a zase uteče a ony ho stroje potom najdou a tak dál se to opakuje třikrát a vlastně nic ve fimu není. Raven má potenciál na celovečerák, ale mám takovej dojem, že až moc otevřeně se k němu hlásí. "Halo, halo, mám tady novýho Vyvolenýho, kterej rozdrtí totalitní společnost v Americe stejně jako Neo v Matrixu!!" Inspirace jak z páně Blomkampova Districtu, tak z totalitně vedených Osmdesátčtyřek, Brasilů, Vendettů nebo Matrixovsky strojově ignorujících lidi. Ee, vizuál to tady nezachrání, příběh je nulovej a nezajímavej a dohromady je vlastně zlodějem spousty věcí. A na takovejhle film bych do kina šel stejně rád jako na gay porno. Děkuji, nechci.

Film je o hodinu a kousek delší kopií svého předchůdce, jehož doporučuji určitě zhlédnout, a má hlasové osazenstvo. Ne, že by hlasy byly vybrány špatně, ale tam, kde kratičký animák stavěl na poutavějším způsobu vyprávění, resp. nevyprávění, tadyhle se příliš hýří slovy, protože malincí hadříci s kulatýma očkama prostě plkají o sto šest. Kraťas postavil Devítku do boje pouze proti bestii, která pomocí amuletu vysávala duše z hadrových panáčků, kdežto film staví Devítku a další paňáce do boje rovnou proti supermozku. Na pozadí (výtečné!!) postapo atmosféry film vystavěl zbytečnou agitku na rozdílnosti duše a těla, přátelství a lidství, kdežto méně znatelně atmosféricky vymazlený kraťas bodoval svou syrovou jednoduchostí, kdy nemusel nic vysvětlovat. Právě zbytečné kecy okolo mažou z jinak vypracovaného světa tu zajímavost, kterou si divák v kraťasu musel domýšlet anebo sám představovat, ale bohužel nevysvětluje všechno. A tak film, který by jinak měl koule, zůstává pozadu za svým kratším a starším bráškou, kterej je ve své podstatě díky absenci zbytečných keců a velkého supermozku mnohem atmosféričtější a nemluvící panáčkové se zipem zabodovali v mém případě víc. [DVD]

Opravdu výborný kraťas, který je oproti svému celovečernímu bráškovi našlapaný ponuřejší atmosférou a díky absenci slov a vysvětlování i zajímavějším příběhem. Více u celovečeráku. [youtube]

Vykrádačka Alive in Joburg, která je ale nejen vizuálně silná. Více v komentáři k dalšímu kraťasu, the Raven.

Kult. A nekoukáme se na to, že dneska už se tomu smějeme a dneska už nás to TOLIK nebaví. Hodnotíme vysoko proto, že pro nás to prostě bylo dětství... kdy jsme každej chtěli bejt jedním želvákem a pojídat pizzu ve velkým. Já chtěl bejt dycky Raff. :)

Ještě deset minut před koncem filmu jsem byl přesvědčen, že dám čtyři hvězdy, protože Zooey byla odporná a hnusila se mi svým nemorálním já, protože s takovouhle ženskou politikou nikdy nemůžu souhlasit. [ale to je vedlejší] Protože jsem šovinista a prase k tomu, hledal jsem na filmu spousty chyb a našel je, našel jsem tam málo charismatu pro osudovou ženu jednoho mladýho kluka, kterej se honí za čímsi neviditelným; našel jsem přílišnou prvoplánovost ukázat nám svět, jakej je, přitom v reálu to dopadá přesně naopak a našel jsem velkou chybu - film by mě zaútočit primárně na vjemy diváka, a nikoliv na to, co moc dobře zná. Vidíme ve filmu obrázky a ty obrázky nám mají něco říkat, a nejenom pravit přísně dle pravítka: "Tohle, vole, tohle znáš z vlastního života. Tak si to dosaď." Rovnou říkám, že jsem něco podobnýho jako stále mladinký Joseph Gordon-Levitt zažil a stejně jako jemu, i mně to trvá dlouhý rok se s tím vyrovnat. Nejsem žádná sralbotka, to snad ne, ale někdy jsem ze zoufalství a vzteku sám nad sebou, jakej jsem debil, brečel. Brečel lítostí. Tomovi ukápne jednou. Emočně mě film tedy nezasahuje, nedokážu se do Toma vcítit tak, jak bych měl, protože film mi říká, že to takhle v reálu funguje. Nefunguje. Ten důvod ale, proč dávám tu pátou star, je prostinký. Scénář. Ten scénář je brutálně vyšperkovaný a i když nesouhlasím s obsazením Summer a našel bych určitě mnohem silnější herečku, která postavu vybrousí, která nebude mít pro tuhle roli příliš prázdné oči a já, i když nesouhlasím s některými fintičkami, které jsou k hovnu, jako je "expectations / reality" (protože film nám celou dobu tvrdí, že tohle přece známe) nebo obrázky a videjka z dětství obou postav, i když s tím vším nesouhlasím, je tu nádherný cyklus, který se uzavře dokonalým pojítkem - 21. květnem. A tenhle bod mě tolik tolik potěšil, že bez váhání hážu pátou pěticípku a jdu usínat s vědomím, že v reálu je to jinak, ale film vykouzlil pěkné vzpomínky, které snad nikdy nezapomenu. Suprová romanťárna. [DVD]