blueskin

josefu pazderkovi se podařilo vytvořit dokumentaristický majstrštyk, ze kterého přímo odkapávají emoce. k nejsilnějším okamžikům patří rozhovor s generálem kosenkem, který se i po 43 letech od sovětské invaze do československa tvrdošíjně drží verze o bratrské internacionální pomoci, překrucuje historická fakta a popírá smrt 108 československých civilistů. divím se, že se na něj pazderka při natáčení nevrhnul!

první dvě série řadím k tomu nejlepšímu, co jsem kdy na televizní obrazovce (nebo spíš monitoru počítače) viděl. pak se ale kouzlo zlomilo, přestalo mi záležet na tom, kam se příběh bude dál vyvíjet a nakonec jsem se přestal dívat úplně. z lostu se totiž postupem času stal úplně jiný seriál, než na jaký jsem se začal dívat. mrzí mě, že se nikdy nedozvím, jak by býval dopadl ten původní.

dokument z kategorie "plácnutí do vody". samotný fakt, že se natáčelo simultáně ve třech městech republiky nestačí, chybí mi tu jasná vize a v rámci možností i nějaké posouvání děje tvůrci (ať už vstupováním do zobrazovaných situací či filmařskými prostředky). možná, že kdyby těch měst bývalo bylo více, vzniklo by víc zajímavého materiálu, takhle ve mně už při závěrečných titulcích nezůstalo kromě pocitu z promarněné hodiny života skoro nic.

nebýt to bond, pak o tomhle filmu neštěkne ani pes a bude se zalouženě promítat snad jen na večírcích milovníků špatných filmů. vím, že mluvit v souvislosti s bondovkami o uvěřitelnosti nemá valný smysl, přesto ale tady koncentrace neuvěřitelného na metr filmového pásu dosáhla snad nejvyšších hodnot z celé dosavadní série.

eskapistickou roli plní rango na výbornou. scénář se mnou ale nějak nerezonoval, nejvíc si stejně budu pamatovat některé z té záplavy intertextových odkazů (clint eastwood, strach a hnus v las vegas, pulp fiction...).

na rozdíl od většiny přítomných myslím své hodnocení smrtelně vážně. na rozdíl od megašpatného plánu 9 se mi glen nebo glenda upřímně líbil/a, lugosiho zaklínání jsem pochopil, takže u mně dobrý.

byl jsem unešen, a to se mi u filmů stává tak jednou za pět let. nevylučuju, že po dalším zhlédnutí půjdu s hodnocením dolů, už samotný fakt, že jsem ochotný černou labuť vidět ještě jednou, pro mě ale jednoznačně svědčí o její výjimečnosti. jo a píše se zásadně aronofskÉHO, nikoli aronofskYHO!

ubohý thriller na úrovni knih z edice stopy hrůzy.

průměrný válečný film hrající na city víc, než zachraňte vojína ryana (a to už je co říct). směs filmařského exhibicionismu a posvátného tématu holokaustu ale na většinového diváka evidentně funguje.

čtyři hvězdy za vnitřní motor, který mě donutil dokoukat film až do konce. jinak ale souhlasím s většinou výtek, které na adresu mnichova zazněly a dovolím si přidat vlastní. opravdu mám věřit tomu, že to v tajných službách chodí takhle? že se po světě pohybuje skupinka náhodně vybraných zabijáků a bez tréninku a bodyguardů jen tak odpravují jednoho vytipovaného protivníka za druhým?