blueskin

opet se mi potvrdilo, ze moje vnimani filmovosti spocivaji v necem uplne jinem, nez pro naprostou vetsinu divaku. srovnani s van santovym elephantem je imho namiste, vcetne toho nemastneho neslaneho dojmu, ktery ve me oba filmy vyvovaly (v tomhle jsou aspon obstojne herecke vykony a taky vyprava, kvuli ktere to prece jen stalo za to). kde se ale ve vsech bere to temer bezmezne nadseni?

poprvé jsem powaqqatsi nedokoukal ve filmovém klubu na čt2, což jsem vždycky přičítal své tehdejší unavenosti. nedávno jsem si ten film ale pustil na dvd a s velkou nelibostí zjistil, že se tu předjímá reggiův pozdější pád na filmařské dno s naqoyqatsi. letecké záběry na horské vesničky kdesi v jižní americe se s ubíjející pravidelností střídají s obrázky rolníků "v potu tváře vydělávajících na své živobytí", to vše podbarveno vlezlým a (sorry, philipe) neinvenčním soundtrackem, který tomu ke koyaanis nesahá ani po notové předznamenání.. ach jo!

Po všech těch negativních ohlasech, které tenhle film předcházejí, jsem byl příjemně překvapený. Myslím si, že The Brown Bunny je moderní verzí Plavce s Burtem Lancasterem.

Příliš dlouhé na to, aby to bylo zajímavé.

davam trojku ze stejneho duvodu, z jakeho jsem ji dal hodinam. vsichni jsou z toho filmu nadseni, ale ja k nemu nejak nenasel interpretacni klic a navic mi tam vsechno prijde tak podivne manyristicke. jsou tam odkazy na man raye, hitchcocka a kdovikoho dalsiho, ale ze by me to jako celek nejak fascinovalo, to se rict neda.

tehle snimek se mi z kolekce krenovych strukturalnich filmu libil ze vseho nejmin (ok, nasly by se tam i jine, ale ty zase z nejakeho duvodu nejsou na csfd). podotykam, ze jsem jinak ochotny pristoupit na lecjakou hru a napriklad miluju krenuv podobne casosberny film asyl. tohle me ale proste nejak nevzalo a ty tri minuty se mi zdaly byt minimalne dvakrat tak dlouhe.

"obsahove" je tenhle snimek o neco slabsi nez ostatni krenovy strukturalni filmy, ale moc se mi libi ironicka souvztaznost mezi jeho nazvem a tim, co se v nem odehrava (kamera sleduje pres okno vyjev na nabrezi, ktery se v ruzne obmenovanych smyckach prehrava dokola).

filmova nirvana na dosah! jeden z filmu, po jejichz zhlednuti budete mit nutkani vzit do ruky kameru a natocit to taky.

uzasne, jen mozna trochu dlouhe! asi jsem divny, ale sledovat jeden dlouhy staticky zaber natoceny pres jakousi latku, na ktere se oteviraji a zase zase zaviraji ruzne velka okynka (taky vam to pripomina adventni kalendar?), me opravdu bavi. jeden z mych nejoblibenejsich avantgardnich filmu.

tenhle film o tom, jak neztratit lidskou důstojnost, i když jste totálně na dně, mě dostal. a to jsem mu nejdřív chtěl dát jen tři hvězdičky, jakože dobrý, ale nic moc. jenže dva dny po zhlédnutí se mi zas a znovu vrací některé výjevy z něj a já zjišťuju, že se mi i přes pár neoblíbených scén zaryl někam hluboko do mozku. možná to není vrchol skandinávské kinematografie, ale jeden z jejích světlejších momentů rozhodně ano.