blueskin

zásadní dokument o nejstrašnější kapitole lidkých dějin. nabízí se srovnání s resnaisovým snímkem noc a mlha, jehož emocionální účinnost je poněkud otupena autorovými estetizujícími tendencemi. mlýny smrti naopak staví na maximální autenticitě, s níž se dá srovnat snad jen návštěva skutečného koncentráku.

místy zábavné, místy poněkud zdlouhavé retro s lákavým filosofickým přesahem. kultovní status si highlander zaslouží, i když se tu balancuje na hraně tenčí než je ostří macleodovy katany.

panelák jako metafora socialistické společnosti. "nelze zatracovat místo, kde si chceme vytvořit domov a kde hodláme žít podstatnou část života. člověk si tady musí vytvořit takové podmínky, aby tady byl spokojený a... snad teda i šťastný."

Příjemé překvapení. Režisérka, která je obecně vnímána jako nepříjemná, hašteřivá žena, z dokumentu vychází jako veskrze sympatická a sympatizující bytost.

přiznávám, že jsem poselství tohohle filmu nepobral. od titulku "po dvaceti letech" tak pro mě byl přesně tou vizuální drogou, proti níž folman dle všeho brojí. mission failed, další!

jak se proboha tohle liší od kameňáku a dalších troškovin?!

miluju bondovská klišé, na kterých ostatně celý tenhle fenomén stojí. tady je jich ale na můj vkus namícháno zbytečně moc, navíc mám problém s díly s ruskými padouchy (pokud je ovšem nehraje sophia marceau). sadistická vražedkyně onatopp je nicméně moc pěkně napsaná postava!

má-li tohle být nový krok v portugalské kinematografii, pak nechci vidět, vůči čemu se snímek "co nového v lásce?" vymezuje. na dvě až tři pozoruhodnější místa inspirující k úvahám nad spletitostí mezilidských vztahů připadá nespočet hluchých míst či přímo trapných momentů. postavy se navíc chovají nelogicky a říkají nepravděpodobné věci typu "mně se nejvíc líbí třetí skladba na první straně desky". jediné plus tak kromě už zmíněných dvou tří náznaků alespoň nějaké hloubky skýtají neokoukané tváře mladých portugalských herců a samozřejmě poslech libozvučné portugalštiny.

v zahraničních článcích o tomhle filmu (např. na blogu bonjour tristesse) se zdůrazňuje motiv pomsty. jakápak ale pomsta? v českých zemích přece své tyrany milujeme a tak není konec filmu nijak překvapivý.

po zhlédnutí prvního dílu mi nezbývá než konstatovat, že by české filmy měli nadále točit výhradně cizinci. a možná nejen filmy..