Enšpígl

Kdo by čekal spíše cestopisný dokument bude asi zklamán. Wild Balkans se ve větší míře věnuje především balkánské fauně. Některé záběry jsou neuvěřitelné a Durmitor dokáže chytnout za srdce i za tak krátkou dobu, kterou mu dokument věnuje. Dunajská delta má v dokumentu asi největší prostor, ale přišlo mě, že byl až příliš zbytečně promarněn fakty, která jsou všeobecně známa. Velmi mě rozčilovalo neustálé přirovnávání s Pánem prstenů. Grafické ztvárnění mapy Balkánu bylo originální a velmi povedený. Záběry kamery na divokou balkánskou přírodu a "makra" zvířat jsou jednoznačně nejpovedenější složkou celého dokumentu.

Tohle vůbec není špatnej pořad. Moderátorky si zvou do studia k rozhovoru hosty - cestovatele a jejich vyprávění zpěstřuje promítání hostových fotografií. Moderátorky jsou dvě půvabný holky, které nemaj nemoc žurnálů z ČT a nechávájí hosta sami mluvit, dotazy využívají pouze k posunu vyprávění. Mám jen menší výtky. Krátká stopáž, 27 minut je pro zajímavý lidi typu Honza Hocek skutečně málo. Pozor na výběr hostů, př. Tomio Okamura je spíš B2B host, který se hodí do ekonomickýho typu pořadu než do pořadu o cestování, radši bych v tomto pořadu viděl například Jardu Lhotu, Martina Mykisku nebo třeba Matěje Zapletala. A ještě jedna věc, holky buďte ve větší pohodě při tom rozhovoru, je vidět že Vám záleží na tom, aby jste se nezeptali na nějakou blbost, ale je to jedno, tohle jsou dobrodruzi, cestovatelé s nima ve znalostech světa stejně nikdo z nás nemůže soupeřit, tak to pojměte pohodově, zasmějte se, okomentujte třeba nějak vtipně exotický fotky co běží na obrazovce, když bude příležitost a je to. Vždyť jde o hovno, beztak ten pořad v celý zemi sleduju akorát já. Zkrátka trošičku přidat na životě a emocích a bude to dokonalý. Je to spíš na tři, ale pro povzbuzení do další práce dávám čtyři s tím, že mám za to u Jany Marečkový pusu, ok ?

Mě je z nás Čechů celkem smutno, tohle je jen další důkaz. Hodnotit nemá cenu, protože naprosto převládají pocity z těch idiotů co v tom filmu byli a to bych musel dát odpad. Současně si myslím že tvůrci dokumentu se nějak nenadřeli, stačilo zapnout kameru a kréteni obstarali zbytek. Nejhorší je, že tohle přesně jsme my, nulová schopnost věcně argumentovat, mínusová schopnost naslouchat nazorům druhých. Český mír, tahle databáze, naše politika, je to jedno, všude je to stejný. Nejlepší byla ta vlaštovka, chvíli poslouchala ty ubožáky, pak se na ně vysrala a odletěla. Škoda že nejsem vlaštovka, protože to byla jediná rozumná reakce v celým dokumentu.

Tohle není cestopis ve kterým by se průvodce nahrnul k nejprofláklejší památce vyprskal na nás fakta a rychle běžel rajtovat k další turistický atrakci. Tohle má v sobě pořádnou porci bohémství, průvodci se totiž navštívenou zemí poflakují jak se jim zlíbí a když je cokoli chytne za srdce, přírodní scénérie, místní obyvatelé, tradice nebo zvyky, zastaví se a začnou to malovat. Nádherný, některý obrázky bych si klidně koupil, protože z nich je cítit tlukot srdce, atmosféra okamžiku, který ve všech těch digitálně upravovaných dokonalých fotografiích naprosto postrádám. Někdy mě přijde, že to masové cestování alias hon po atrakcích ničí samotnou podstatu cesty, stát se alespoň na chvíli součástí místa ve kterým se nacházím. Dostat do sebe co nejvíc pocitů a emocí, vnímat jedinečnost atmosféry dané země. Hodně lidí dneska cestuje, ale jen málo z nich skutečně poznává. Cestopis se svobodnou duší, plný pravého bohémství. Hrozně se mě líbila Cuba s Carlou Tallop, jak na konci pořadu své obrázky vystavila v jedné obyčejné kubánské ulici, nebo když Anne na Kapverdách malovala sopku, přisednul si k ní asi patnáctiletý černoušek, začal taky malovat a pak jí ten svůj obrázek věnoval, tak to bylo krásný. O tomhle pro mě je cestování.

Myslím si, že nejvíc si tenhle film musela užívat Sophie, kdo viděl její filmovej debut ví o čem mluvím. Jenže nepíše se rok 1980 a tam kde šlo dřív o první nesmělé polibky, jde dneska o celkem smělé šukačky. A dostáváme se k jádru pudlíka, protože těm mladejm holkám sexuální apetit skutečně nechyběl a tak třeba při pobytu v Londýně to v jednu chvíli jelo v duchu hesla, kdo nešuká s náma, šuká proti nám. Pěkný baby, sympatický děj, při kterým si mnohým z nás vybavěj naše školní léta.

Tohle jde frantíkům na výbornou, vyberou nějakou ošoustlou budovu hoděj do ní drsňáky, před ní daj x násobně silnější a početnější přesilu a romantické líbanky můžou začít.

Já jsem strašně rád, že film Lidice vzniknul. Samozřejmě natočit tak velký časový rozpjetí, ve kterým se toho odehrává tolik, že v každým sále největšího multikina by se mohli promítat Lidice s jinak vyprávěným příběhem a ještě by mnoho příběhů stálo frontu před promítací kabinou je nesmírně těžký. Nicméně respektuju Petrovo pojetí a pokusím se vyjádřit ze svých pocitů. Troufnu si říct, s ohledem na tragedii o který film pojednává, že film mohl být mnohem emotivnější, tady minimálně první část vázne, protože se zaměřuje na příliš mnoho postav a na žádnou dostatečně. Třeba osud Zuzany Bydžovské považuju za vyloženě odfláklý, právě z její pohledu se muselo jednat až do osudné noci o nejtragičtější a nejemotivnější příběh. Naopak osudu Karla Rodena, kterého natáčení filmu zastihlo v mimořádný formě se příběh věnuje nejvíc, jenže on je vlastně naprostou většinu filmu mimo Lidice a právě díky jeho hereckýmu výkonu a obrovskýmu charisma stahoval moje emoční vypětí z Lidic směrem ke své postavě, což se paradoxně ukázalo ku škodě věci. Schopnost nepodcenit žádný dobový detail,oblečení, náš státní znak, autobusy, atd, dodávalo filmu velmi kvalitní atmosféru. Zřejmě nejhoršího se dočkáme při sledování atentátu na RH, nejen že atentát způsobem natočení působil až směšně, ale bylo zřejmé, že ve filmu nemá co dělat. Samotný masakr v Lidicích nebyl natočen špatně, hlavně začátek, kdy se nacisti na Lidice připravují a vesnici postupně uzavírají považuju za vynikající. Hrozně mě potěšilo, že Petr při popravách ukázal obyvatele Lidic v nejdůstojnějším možným světle, když za nic, tak za tohle si ode mě zaslouží obrovskou pochvalu a pak přišlo něco, co jsem už nečekal. Konec války a film pro mě najednou dostává absolutně nejemotivnější náboj, to bylo fakt komorní, pietní a nádherný a jen to potvrdilo mou tezi, že soustředit většinu děje výhradně do Lidic, dostali bychom nejemotivnější český film v dějinách. Takhle je patrné, že nepříliš vyvedený scénář nedovolil Lidcím postavit příliš vysokej filmovej pomník, ale i přes to všechno je vidět snaha, aby Lidice měli co nejdůstojnější filmovej pomník a toho si já cením nejvíc. To Krysa SPK: Ne, tvůj komentář jsem si přečet rád a je mě 100x milejší a bližší než nabubřelost některých zdejších tragédů.

Jestli ještě nějakej ten měsíc budou pokračovat ty úžasně promyšlené vládní reformy v naší zemi, tak XiXao nebude jedinej, kdo bude po světě pobíhat s holou prdelí. Druhý díl není až taková šajba jako první, ale pořád by dokázal pobavit kdejakýho plameňáka. Nejsilnější části humoru se odehrávají mezi Anne a Stephenem, to sou fakt rajský fory co tam ty dva odprezentujou. Stejně jako v prvním dílu funguje i tady africká příroda zejména v kontrastu s Ann jako velmi humorná dáma. O N!xau jsem čet že hraní pro něj muselo být naročný, ale já si to nemyslím,vždyť tam jenom pořád běžel dopředu, nechci nějak snižovat N!xaův herecký výkon, ale na tohle FAMU fakt nepotřebuje. A dialogy ?? N!xau tam něco dvakrát zamlaskal do kamery a dole se ukázaly titulky, co že to vlastně ze sebe vymlaskal. Opět, nechci bejt prudič, ale vy snad někdo umíte křovácky a víte co tam vymlaskával ? N!xau je zřejmě jedinej herec, kterej si nemusí číst dialogy, řeknou mu ať popíše třeba jak žere hlínu, on tam začne vymlaskávat nějaký křovácký báchorky a dole běžej titulky ze scénáře filmu. My pak na to čumíme a říkáme si "ty vole, ten N!xau je dobrej, jak se naučil ty dialogy co? "

Humoru je ve filmu je víc než úředníků v Evrospký unii. Například při veškerých společných scénách Andrewa a Kate jsem byl vysmátej jak zkouřená hyena. On je to takovej blázinec v neustálým pohybu, pořád tam totiž někdo někam jezdí nebo běhá, až člověka napadne, že bohové jsou tady s tím šílenstvím na tom ještě nejlíp. Dokonale využití africké fauny a flory ve prospěch grande legrande. Nemám co bych vytknul, přál bych si, aby se točilo víc takovýhle zábavných filmů ošoustaných fešáckým dobrodružstvím.

Když si rozdával pud sebezáchovy, tak Austin si asi zašel na panáka, protože to jinak není možný. Na první pohled je vidět, že Austin svou práci miluje, ale mám pocit, že při jeho prvotním setkání s nějakým nebezpečným zvířatem naprosto zapomene přemýšlet, vždyt ty jeho skoky do bažiny na nějakýho jedovatýho hada, strkat nohu do nory, aby zjistil jestli tam je leguán a přitom říkat do kamery s naprosto šíleným výrazem, doufám, že tam není protože jinak přijdu o nohu a nebo dávat hlavu do otvoru stromu, protože tam viděl hada, jak se později ukáže jednoho nejedovatějších, to teda všechna čest. Myslel jsem si že mezi magorama jsem na nejvyšším levelu, ale koukám, že Austin je ještě výš. Na druhou stranu je třeba říct, že o nebezpečných predátorech ví Austin hodně a umí to velmi neortodoxní, akční a dobrodružnou formou předávat divákovi. Otázkou zůstává jestli je divák schopen zachytit všechny ty informace, když pozoruje Austinovo počínání. Poučné dobrodružství se silným adrenalinovým aromá.