Enšpígl

Jeden z těch pořadů, který může v klidu suplovat lepidlo na prdel, protože mě přilepí ke křeslu a já se nehnu dokud díl neskončí. Pat Spain je fantastickej kluk, je vidět, že to co dělá, miluje a neumí ošidit jedinou sekundu svýho života ve kterým patrá po nových - neobjevených tvorech, kolikrát se jedná o pěkně strašidelný potvory. Pat Spain je velmi vzdělanej kluk, vědec, ale pokud si někdo na základě toho vydedukuje, že se jedná o gejzír nudných teoretických blafů, tak je vedle jak jedle. Naopak, po skončení libovolného dílu Vám v porovnání s Patem bude Indiana Jones připadat jak nudnej pochůzkář džunglí. Pán netvorů má ještě jedno obrovský plus, všechno je real, díky tomu se stalo, že v jednom díle jsem se skutečně o Patův život bál a v jiném díle jsem pro změnu napětím ani nedýchal. Jediný co mě trošku mrzí, že každý díl má stejnou strukturu. Pat si přečte v novinách nějakou zprávu o viděné nestvůře či novým zvířeti a vyrazí tam. Vyhledá svědky, v případě nutnosti dokáže skvěle navázat kontakt s domorodci, chodí na místa kde byl dotyčnej tvor údajně spatřen, namontuje na nejpravděpodobnější místo výskutu neznamýho tvora fotobuňky a pak konfrontuje známá fakta z oblasti vědy a přírody s pověstmi a svědectvími o tom či onom tvoru, pak jde v noci či za dne po "netvorovi" patrát, ráno prohlídne fotobuňky a je konec. Podle mě za jednu noc, nebo jeden až dva pokusy patrání je šance, že objeví novýho dosud nepoznanýho tvora naprosto minimální. Chtělo by to mnohem víc času, aby se pověsti měli šanci změnit v jasný důkaz existence novýho tvora.

Marjá pano co to jako mělo bejt ? Skupina Evženů tajtrlíkuje Prahou s nějakým kufrem a tváří se při tom, jako kdyby v něm měli přinejmenším Hitlerův penis. A ten kdo rozhodoval o tom, kdy se bude mluvit německy a kdy česky by to neměl tolik přehánět s travičkou, kdo pak má rozeznávat německý komunisty od těch českej a to už vůbec nemluvím že se tam vyskytovali i německý nacisti. No pěkná svoloč se nám v tom filmu sešla, jen co je pravda. Zajímalo by mě, co by na tenhle film řek docent Chocholoušek

Film ve kterým se dospělí bojej jednoho fagana, což už je dneska zcela běžná situace, učitelé by mohli vyprávět. Na ně může kdejakej harant klidně střílet z bouchačky a jediný co učitel může udělat, že haranta slušně požádé, zda-li by na něj mohl přestat střílet a neodrecitoval by básničku od Karla Hynka Máchy, aby neporušil faganova práva, ale já říkám hovno s touhle připosraností a jestli mě ty smrade ještě jednou narušíš výuku, tak se s tvojí palicí bude hrát finále ligy mistrů !

Němci vy kluci filmařský, já vás mám tak rád. Jak takovej krásnej film může být takhle opomíjen. S příběhem jsem si prožil snad veškerý dostupný pocity. Pohodová cesta po USA, plná přirozeně usměvných momentů: Ne, já to říkám pořád na poznávání světa nepotřebujeme znát každou stránku Lonely Planet, stačí mít otevřenou mysl a nechat věcem volnej průběh. Zajimavý film i v tom, že na jeho konci jsem v sobě měl dva druhy pláče, z radosti i ze smutku a nakonec jsem se musel ještě usmát. Krásný, fakt krásný.

Nemůžu si pomoc, ale to jak Steven umí pracovat se všemi žánry je neuvěřitelný. Vemte si že ať dělá scífko, horáč, zábavu nebo drama, tak ten film ve dokáže nechat hlubokou stopu i po mnoha letech a reprízách, čím jiným se dá poznat kvalita ?? Expres je brán jako ofiko debut velkého Spielberga, já osobně za jeho debut beru sice Duel, ale to je putna, podstaný je že i tady umí dokonala pracovat s vývojem příběhu. Neskutečný, kolikrát jsem v průběhu vyprávění měnil své sympatie k hlavním postavám, vlastně ke všem postavám. Absolutní hereckou jedničkou je tady pro mě Goldie v žádným jiným filmu už na mě nepůsobila tak charismaticky a emotivně jako tady, navíc v roce 1974 byla fakt super kočena, což jí zůstalo i celá 80.léta. Asi nejsympatičtější postava byl unesený policajt, mnohdy jsem sice jeho reakce nechápal, ale v jeho situaci jsem nikdy nebyl. Film nepostrádá na dramatu a napětí, především proto že jsem byl "donucen" si přát určitý typ konce, který mu však nepřijde přiliš pravděpodobný a právě tyhle hry s mejma pocitama se Stevenovi povedli na výbornou.

Teda upřimně řečeno jsem docela v šoku ze zdejšího hodnocení a zcela na rovinu říkám, že minimálně 50% uživatelů nevěřím, že viděli alespoň promo ukázku tohoto pořadu. Pravda viděl jsem zatím jen první díl, ale ten byl parádní, za 45 minut jsem se dověděl o přežítí v Amozonské džungli víc než za 3 neděle na kurzu přežití v extremních podmínkách pořádaném v Benešově u Prahy. Nutno říct, že v Amazonské džungli by asi nikdo z nás na CSFD nepřežil. Druhá věc je vzít na tak extremní výpravu svou partnerku, protože to může znamenat jen dvě věci, buď se vztah ukončí a nebo naopak utuží. Chování jak Mykela, tak Ruth bylo však luxusní. Bylo zřejmý že Mykel ví co dělá a že Ruth netrpěla občasnou ženskou chorobou, mít poslední slovo a být po jejím. Líbilo se mě když Mikel držel hada a poprosil Ruth, aby mu udělala z jeho trička pytel aby ho do něj moh dát a ona to furt nějak okecávala a on v klidu "miláčku, mohla by sis trošku pospíšit, ten had se mě pokusil už třikrát kousnout". Přiznejme si pánové, že tak jak sem tady vyčet ženskejm jejich blbou vlastnost, tak i my máme jednu, co by tady mohla silně narušit vztah, nervozitu a vzteklost, korn v takhle vypjatých případech. Ruth si nehrála na dámičku, nefňukala a snažila se maximálně pomáhat, Mykel zase zachoval klid a nadhled, když Ruth něco hned nešlo, neflákal se, nekecal a makal. Na závěr si tady zapíšu pár praktických rad, kdybych snad musel do deštnýho pralesa : Slíknout všechno spodní prádlo a ponožky, závazat si nohavice u kalhot, najít řeku a svazovat vor po dvou kladách ne do celku. Po Bostwaně si sem zapisuju další rady, před lvem neutíkat, ale dělat rámus. Kapotu od auta nahoru,mezinárodni znamení pro člověka v nouzi. Vodu převařovat min 5 minut v případě nejistoty až 10.

Kdo by čekal spíše cestopisný dokument bude asi zklamán. Wild Balkans se ve větší míře věnuje především balkánské fauně. Některé záběry jsou neuvěřitelné a Durmitor dokáže chytnout za srdce i za tak krátkou dobu, kterou mu dokument věnuje. Dunajská delta má v dokumentu asi největší prostor, ale přišlo mě, že byl až příliš zbytečně promarněn fakty, která jsou všeobecně známa. Velmi mě rozčilovalo neustálé přirovnávání s Pánem prstenů. Grafické ztvárnění mapy Balkánu bylo originální a velmi povedený. Záběry kamery na divokou balkánskou přírodu a "makra" zvířat jsou jednoznačně nejpovedenější složkou celého dokumentu.

Tohle vůbec není špatnej pořad. Moderátorky si zvou do studia k rozhovoru hosty - cestovatele a jejich vyprávění zpěstřuje promítání hostových fotografií. Moderátorky jsou dvě půvabný holky, které nemaj nemoc žurnálů z ČT a nechávájí hosta sami mluvit, dotazy využívají pouze k posunu vyprávění. Mám jen menší výtky. Krátká stopáž, 27 minut je pro zajímavý lidi typu Honza Hocek skutečně málo. Pozor na výběr hostů, př. Tomio Okamura je spíš B2B host, který se hodí do ekonomickýho typu pořadu než do pořadu o cestování, radši bych v tomto pořadu viděl například Jardu Lhotu, Martina Mykisku nebo třeba Matěje Zapletala. A ještě jedna věc, holky buďte ve větší pohodě při tom rozhovoru, je vidět že Vám záleží na tom, aby jste se nezeptali na nějakou blbost, ale je to jedno, tohle jsou dobrodruzi, cestovatelé s nima ve znalostech světa stejně nikdo z nás nemůže soupeřit, tak to pojměte pohodově, zasmějte se, okomentujte třeba nějak vtipně exotický fotky co běží na obrazovce, když bude příležitost a je to. Vždyť jde o hovno, beztak ten pořad v celý zemi sleduju akorát já. Zkrátka trošičku přidat na životě a emocích a bude to dokonalý. Je to spíš na tři, ale pro povzbuzení do další práce dávám čtyři s tím, že mám za to u Jany Marečkový pusu, ok ?

Mě je z nás Čechů celkem smutno, tohle je jen další důkaz. Hodnotit nemá cenu, protože naprosto převládají pocity z těch idiotů co v tom filmu byli a to bych musel dát odpad. Současně si myslím že tvůrci dokumentu se nějak nenadřeli, stačilo zapnout kameru a kréteni obstarali zbytek. Nejhorší je, že tohle přesně jsme my, nulová schopnost věcně argumentovat, mínusová schopnost naslouchat nazorům druhých. Český mír, tahle databáze, naše politika, je to jedno, všude je to stejný. Nejlepší byla ta vlaštovka, chvíli poslouchala ty ubožáky, pak se na ně vysrala a odletěla. Škoda že nejsem vlaštovka, protože to byla jediná rozumná reakce v celým dokumentu.

Tohle není cestopis ve kterým by se průvodce nahrnul k nejprofláklejší památce vyprskal na nás fakta a rychle běžel rajtovat k další turistický atrakci. Tohle má v sobě pořádnou porci bohémství, průvodci se totiž navštívenou zemí poflakují jak se jim zlíbí a když je cokoli chytne za srdce, přírodní scénérie, místní obyvatelé, tradice nebo zvyky, zastaví se a začnou to malovat. Nádherný, některý obrázky bych si klidně koupil, protože z nich je cítit tlukot srdce, atmosféra okamžiku, který ve všech těch digitálně upravovaných dokonalých fotografiích naprosto postrádám. Někdy mě přijde, že to masové cestování alias hon po atrakcích ničí samotnou podstatu cesty, stát se alespoň na chvíli součástí místa ve kterým se nacházím. Dostat do sebe co nejvíc pocitů a emocí, vnímat jedinečnost atmosféry dané země. Hodně lidí dneska cestuje, ale jen málo z nich skutečně poznává. Cestopis se svobodnou duší, plný pravého bohémství. Hrozně se mě líbila Cuba s Carlou Tallop, jak na konci pořadu své obrázky vystavila v jedné obyčejné kubánské ulici, nebo když Anne na Kapverdách malovala sopku, přisednul si k ní asi patnáctiletý černoušek, začal taky malovat a pak jí ten svůj obrázek věnoval, tak to bylo krásný. O tomhle pro mě je cestování.