Enšpígl

Já jsem za tenhle film strašně rád ať už jako divák nebo jak chlap co nechápe proč by ve sporu o dítě měla být vždy automaticky zvýhodňována matka. Ten druhej důvod proč mám z filmu radost však ponechám vzduchu a rozeberu ten první, divácký důvod. Vždycky když se ve filmu můžu opřít o špičkové herecké výkony čouhá z toho mimořádně emotivní zážitek a u Kramerů tomu nebylo jinak, protože to, co předvádí Dustin s Meryl je prostě hold herectví jako umění, které dokáže strhnout a okouzlit masy lidí po celém světě. Dialogy obou protagonistů v soudní síni měly díky naprosté přirozenosti a úžasné schopnosti ponořit se do své role obrovskou sílu. Neumím si představit, že by mě tenhle film někdy nedostal, na začátku......na konci............v každý svý minutě.

Hrdě se hlásím k těm divákům, který film neurážel a se stejnou hrdostí se hlásím k nemyslícím lidem, který nemají cit a nepoznají dobrou komedii, takto totiž dé-facto nazval uživatel tetsuo každýho, komu se film líbil. Fascinuje mě, jak někteří zdejší včelaři ve své nekonečné samolibosti nehodnotí jen film, ale i diváky i s opačným názorem - vkusem. A vyčítat lidem, že se při tomto filmu smějí, tak to už je fakt na prášky. Za chvíli se budu bát chodit na český komedie, aby na mě tetsuo nebo jemu podobnej nezavolal policii za to, že jsem se zasmál něčemu tak "zoufale pokleslýmu" jako jsou Muži v naději. Muži v naději jsou tak zábavný, hlavně finálko, že jsem se u něj smál já i můj penis. Je tu patrné prolínání komedie s jinejma žánrama a kdyby film držel jen komediální nóótičky bylo by dobře, ale že by mě to nějak zásadně obtěžovalo, to se říct nedá. Co se však říct dá, je fakt, že Éva Vica Kerekes by se mnou zacvičila víc než vypisování jejího jména, sem měl úplně chuť si šáhnout, jenže než bych doběh k plátnu a vztyčil svoje slavný ruce - umělkyně, vyměnil by se záběr a já bych ochmátaval Polívku, takže jsem zůstal jen u pohledů a v naději. P.S. Hrozně rád bych si sl Evou Vicou Kerekes zahrál kulečník -)

Tohle byl teror jak od Al Kajdy. Nejdřív tam Jennifer lítá jak opálený letadlo a shání sperma, pak skok a shání pro toho svýho spermoníka taťuldu a aby toho nebylo málo, tak hlavní hrdina vypadá jak tři dny starej rohlík.

Ten tlustej černoch, co dělal parťáka Bruldovi byl tak otravnej, že bych ho nejradši narval do práškovacího letadla a použil jako ekologický hnojivo.

On název trošku mate, protože ono se nejedná přímo o klasické interview, ale spíše o monolog ex prezidenta USA, který byl u moci 11.9. 2001. Ti, kteří chtějí vědět na co Bush myslel, těsně po tom co se o útocíh dověděl, proč jednal tak jak jednal, o koho se bál nejvíce, co považoval za nejdůležitější v prvních okamžicích po útoku, jakým způsobem chtěl směřovat svoje projevy a vyjádření k útokům, mají díky tomuto rozhovoru jedinečnou příležitost. Osobně si myslím, že v Bushových slovech je rozhodně víc upřimnosti než v důvodech útoku na Irák. Dokument je doplněn o fantastický a řekl bych hodně exluzivní fotografie z onoho dne a z míst kde 11.9. bylo jen pár vyvolených (Air Force One, letiště, bunkry, Bílý dům, atd. ) a rozhdoně tam nebyli žádný televizní štáby. Například fotografie z vrtulníku ze kterého se George W. Bush dívá na zničený Pentagon nemá chybu. Mě osobně tento dokument - rozhovor dal přesně to, co jsem očekával a chtěl znát, tedy exluzivní informace o pocitech a myšlenkách tehdejšího prezidenta USA.

Jsou lidé, kteří za celý život udělají hovno a točí se o nich stovky pořadů ročně , že politici a celebrity ? Pak jsou však lidé, kteří si svůj pořad rozhodně zaslouží. Jedním z nich je i cyklista a dobrodruh Mark Beaumont, který se rozhodl project na kole oba americké kontinenty a jako bonus si přibalil výstup na nejvyšší vrcholy obou kontinentů - Mount McKinley na Aljašace a horu Aconcagua v Argentině. Ještě aby bylo jasno, co si představit pod slovem "oba americký kontinenty" : setkání s černejma medvědama, požár lesa, ale na druhou stranu třeba i koupání v termálním jezírku v Severní Americe uprostřed lesů, průjezd velmi nebezpečným uzemím mexického pohraničí a doslova úprk ještě ostřejším Hondurasem, několik havárii bicyklu, domluva z místníma, silné tropické bouře ve Střední Americe nebo půjezd nekonečnou a vyprahlou pouští Atacama v Chile a to prosím ještě nezapomínejte na tý výstupy. Hora Aconcagua má bezmála 7.tis. m n. m. a tenhle frajer si prosím pěkně střihnul výstup na ní až před samotným cílem své cesty, tedy po tom všem co jsem zde napsal. Tak co ještě pořád máte chuť na pořádný dobrodružství ?

Populární africkou "Big Five" ( lev, levhart, slon, nosorožec a buvol ) autoři dokumentu ještě doplnili o geparda a o novinářský vzor - hyenu. No a pak už jen padesát minut sledujeme těhle sedm staetčných jak se perou se životem a žijí ze dne den, protože jistotu dalšího dne nemá ani král - lev. V čem je tenhle dokument pětihvězdičkový ? Nápadem. Všechny zvířata sledujeme na stejným uzemí (severní břeh řeky Sand v rezervaci Mala-Mala v Jižní Africe ) a z toho plyne množství velmi vyhrocených i nevyhrocených setkání. Ono, kdo by nebyl zvědavej jestli smečka lvů nezautočí ne jednoho slona, který se před nima lážo plážo prochází a tak trošku je provokuje. Ochrání buvolí mamča svoje ani ne den narozené mimčo před lvy ? A během téhle akce se o každém pozorovaném členovi africké super sedmy dovíme spousty věcí. Aby jsme byli do děje vtaženi, jsou vybráni často "rodinky ". Třeba jak učí gepardí mamina lovit svoje synky. No a jak už to tak bývá, když se pozorujou zvířata delší dobu, přijdou na řadu i pěkný pecky. Mě například naprosto šokovali dvě věci. Levhart si uloví večeři, jenže jeho kořisti se zachtělo i hyeně, z výsledku příběhu jsem byl v šoku ale plně definitvní tečku tohoto příběhu nakonec napíše onen slon co se předváděl před lvy. To je to krásný, jak se v dokumentu prolínají jednotlivé zvířecí osudy. A ještě musím zmínit gepardí akčn, protože to se mě jako kluka dost dotklo. Tak jako využíjí gepardí holky svoje gepárdí kluky, tak neuvyžívají ani nás naše lidský holky, to byla síla, mě by zajímalo za co vůbec gepardí holky svoje kluky maj. Ovšem ta gepardí šukačka, to sem taky zíral s otevřenou pusou. Viděli jste někdy gepardí píchanou ? Ne ? Tak šup do dokumentu, fakt stojí za to a věřte že ani zdaleka jen kvůli "gepard sexu" .

Film, který umí pobavit, pohladit a ještě dát pusu na dobrou noc.

Chvíli jsem přemýšlel, zda je pro film plus nebo minus, když obě hlavní postavy hrajou manželé, jako v tomto případě, ale k ničemu jsem nedospěl. Vím to sice není přímo o filmu, leč právě tohle byly moje první myšlenky na začátku tohohle filmu. Musím říct, že se mě film velmi líbil, jak postupně praskaly ledy na duši Sophie bylo fakt krásný, věčná škoda že Christopher není dobrý herec jeho emoční výrazivo a pohledy jsou totiž v naprosto odlišných filmech zcela stejné a je jedno zda se jedná o Higlandera, Siciliána nebo Život nekončí, prostě on svoje postavy a že sou kolikrát, jako třeba tady výborně napsaný vůbec neprožívá. Mě to přijde jako kdyby ani nevnímal, že už někdo zařval "klapka jedeme" . Ono je to svým způsobem umění tvářit se už dvacet let v každým filmu jak slunečnice co právě zpozorovala kosu, ale těm filmům to bohužel ubližuje, zejména pokud jsou postaveny jako v tomto případě na emocích. Sophie hraje fantasticky a když jí divák vidí plakat má chut plakat s ní, když jí člověk vidí se poprvé usmát, má chuť se smát a když divák cití že Sophie je zase šťastná, začne být šťastný taky. Krom Sophie musím ještě pochválit kameru, pár hodin po skončení už nepamatuju jestli jsem sem snímek viděl s titulky nebo dáblej, ale na tu obrazovou kompozici, zejména při poslední scéně ještě dlouho nezapomenu. Nádherný film, plný citu, emoční intimity a tradičně překrásné Sophie.

Teda pokud se jedná o mě, já bych to s Polly klidně risknul, stačilo by se kouknout na tu její prdelku a riskoval bych jak nepříčetnej. Samotný film má v sobě docela dost obstojnýho humoru, hlavně v první části, jak už to u podobných typů filmů bývá zvykem. Třeba to chcaní s Alecem u mušlí, založený vlastně pouze na zvuku mě zbořilo jak podsvinče, teda takovou techniku chcání jsem fakt nepobral. A nebo ten teatr kolem etno jídla provoněl vtipem celej můj pokoj. Ben si může podobný typ filmu nechat tetovat, protože jsou už takovou součastí jeho vlastního já. Jennifer, krom toho že bych si s ní chtěl zatancovat salsu a to i když jí vůbec neumím, ale tu ochmatiku jejího zadku při salse bych určitě zvládnul taky a dokonce s bravurou těch největších salsích mistrů, tak krom toho považuju Jennifer za jednu z nejtalentovanějších sexy komiček stříbrného plátna, takže s ní já nemám problém vůbec v žádný romantický hihňárně a jak říkám, pohled na její zadek ve mě probouzí spousty romantických myšlenek.