Enšpígl

Ať o tom přemýšlím jak chci, převládá u mě pocit nevyužitosti. Hlavně po emotivní stránce je to věčná škoda, protože námět byl parádní. Přišlo mě to jako kdyby se tvůrci nemohli rozhodnout zda to bude víc "ha ha ha" a nebo "tak to je drsný". Film se jmenuje Šťastná míle, jenže právě pocity štěstí jsem z toho necítil. Přišlo mě to jako film, kde herci v poušti moc dobře vědí, že po klapce naklušou na catering dají si ledovou tříšť a pak budou pokračovat v natáčení. Na drama málo dramatické a nulově emotivní, na komedii málo vtipný. Jako oslava skupinového chození na sluníčku výborný, jako film průměrný.

Divácký zážitek je postaven na souznění s rodiči, kterým se v australské přírodě náhle ztratí miminko a oni se musí vyrovnat nejen z jeho ztrátou, ale i se zdegenerovanou společností. To, co na první pohled vypadá jako velmi silné téma bohužel působí emočně velmi odtažitě a jen díky skvěle civilně hrajícím hlavním představitelům filmu nedošla pára.

Nejkrásnější na lidském životě je lidský život, všechno ostatní je navíc. Mimo poslední větu tohoto filmu, ta by měla být součást každého lidského života.

Poutníci a kouzelníci jsou můj druhý bhútanský film a opět od režiséra Khyentse Norbu. Tentokrát jsem byl nejvíc okouzlen z exteriérů, protože himalájská příroda je tak krásná, až se tají dech a modlím se, ať se nesplní slova pana režiséra o stavbě McDonaldů a dalších civilizačních sraček v tak nádherné krajině. Příběh má dvě dějové linky a ta minoritnější má nádherné obrazové kompozice, ale divácky mě příliš nesedla. Mě by se prostě líbilo, kdyby to celý bylo zaměřeno na Dondupa a vliv okolí a jeho spolupoutníků na jeho myšlení a rozhodnutí. Respektuju právo tvůrce vyprávět příběh podle svého, ale má verze by se mně líbila víc

Hudba a obraz vytahuje film výše než mnoho zbytečných minut v ději - neději.

Na počest tak skvělého a originálního filmu okamžitě vypaluji pětihvězdičkovou salvu. Krásná oslava lidské obyčejnosti, veliké lásky, kde si humor a smutek podávají dveře s noblesou anglického gentlemana.

Koukat se na holou prdel Harvey Keitela je přesně to, co po náročném pracovním dni potřebuji. Ne, samozřejmě film není jen o jeho prdeli, například Stuart Dryburgh za kamerou doslova kouzlí a oscárek je ve správných pacičkách. Ani oscar za kostýmy nejsou střelou vedle, například než by si dotyčná dáma sundala tu obří sukni, mohl bych si jít na poštu pro první důchod. Herecky září Holly Hunter, ale měla to trošku ulehčený, protože mužský postavy byli psaný čistě pro její postavu, takhle jednoduchý mužský charaktery napíšou studenti v prvním ročníku famu od čehož se odvíjela zápletka příběhu, která díky tomu dostávala hodně amatérskou příchuť.

V prvních dvaceti minutách se mě zdálo, že film vaří z vody, ale u Pipa se vyplatí trpělivost, protože od příchodu armády na ostrov se začnou dít věci. Teda dít, on si film pokračuje dál ve svým pomalým skoro nic nedějícím se tempu, jenže najednou jsem všechno vnímal úplně jinak, sledoval jsem velmi silný příběh, plný smyslu dávajících dialogů a já už neměl pochyb o sdělnosti filmu, o úctě k člověku, a o respektu k životu. Hugha většina z nás až na mě zná ze seriálu Dr. House, tak jsem ho viděl hrát poprvé a hned na výbornou, i když o trošku víc se mě líbila Xzannjah, o této mladé herečce nevím absolutně nic, ani nevím odkud je, ale jedno jsem zjistil poměrně rychle, je nesmírně talentovaná a krásná. Do budoucna jí budu držet palce, ať se ve filmovým světě neztratí a mile rád se s ní setkám i v dalších filmech.

Je neuvěřitelný kolik z mé topky má Vince Vaughna v oblibě. Já ani po tomhle filmu nejsem přesvědčen že Vinc je nějakej dobrej herec jako příklad nechť poslouží závěrečná telefonická scéna, žádná změna tonu hlasu, stále stejný výraz, to nejde ani v rámci takovýho filmu jaký mě byl nabídnut. Z toho jsem byl tedy taky v šoku, hlavně přitom závěrečným násilíčku, to jsem věru nečekal, ale nic proti, jen ten mix realičnosti, temnosti a následný obličejový dupaný mě moc nešel dohramady, ale jako celek to docela upoutalo a originální pojetí filmu sluší.

Už Jirkův režisérsko - scénaristický debut se mě velmi líbil, takže jsem se vysloveně těšil na jeho další film a s radostí říkám, že Jirka Mádlo mě opět nezklamal. Celý film resp. zápletka je založený na postavách, jejich chování, myšlení a především vzájemným vztahu, právě ten je motor pro úsměvné, dojemné a hlavně přirozené situace, dialogy i scény. Chvalím casting (RIP Honzíku Třísko ) , Alois Švěhlík předvádí suverenní herecký projev a snahy Jirky Mádlo dávat do svých filmů neukoukané tváře si v prokamarádíčkovaném Česku cením moc. Nevím jestli je Duy vůbec herec, ale třeba na tý střeše jsem fakt měl dojem, že tam do sebe naklopil dvě láhve. Některý věci třeba s Kokešem, s minulostí Rypara, s Ruskou mohli nějak dohrát, když už jim byla věnována pozornost, ale to nic nemění na faktu, že z Jirkova režisérskéjo projevu jde radost z filmařiny , poctivý přístup k divákovi a taková krásně hravá kreativita z různých záběrů a scének.