Poutníci a kouzelníci

Mladý energický Tibeťan sa rozhodne odísť z malej nepálskej dediny do jeho krajiny snov - Ameriky. Po ceste však stretne zopár domorodcov a hlavne pekné dievča... Príbeh na päťminútovú poviedku, rozsypaný do dvojhodinového filmu. Film nie je rozťahaný a pomalý zámerne, pretože by chcel "hypnotizovať". Pre absenciu dramatického oblúku je čistočíro nudný, iba s minimom svetlých okamihov, roztomilo spájajúcich tibetskú kultúru so západnou. (06.07.2004)

Tento film jsem objevila jen čirou náhodou. Jsem z něj jednoduše nadšená a velmi příjemně překvapená. Režisér filmu, rozený Bhútáňan, má skvělý cit pro stvoření dramatu v poměrně jednoduchém příběhu. Tento snímek mě dokázal pevně chytit i přesto, že se nejedná o výpravný velkofilm s miliónovým rozpočtem a já se od něj jednoduše nedokázala odtrhnout. V zemi, kde čas nehraje vůbec, ale vůbec žádnou roli, byl stvořen film něžný, ale zároveň kouzelně napínavý, byť se to nezdá. S nedočkavostí jsem čekala na každé pokračování legendy, vyprávěné jedním ukecaným mnichem, díky které dokázal přesvědčit jedno nerozvážné mladé srdce. A nejen tím. Navázaná nová přátelství dokážou divy. :-) (14.03.2015)

Poutníci a kouzelníci jsou můj druhý bhútanský film a opět od režiséra Khyentse Norbu. Tentokrát jsem byl nejvíc okouzlen z exteriérů, protože himalájská příroda je tak krásná, až se tají dech a modlím se, ať se nesplní slova pana režiséra o stavbě McDonaldů a dalších civilizačních sraček v tak nádherné krajině. Příběh má dvě dějové linky a ta minoritnější má nádherné obrazové kompozice, ale divácky mě příliš nesedla. Mě by se prostě líbilo, kdyby to celý bylo zaměřeno na Dondupa a vliv okolí a jeho spolupoutníků na jeho myšlení a rozhodnutí. Respektuju právo tvůrce vyprávět příběh podle svého, ale má verze by se mně líbila víc (09.02.2019)

Sice to poselství je místy podávané poměrně jednostranně a zkresleně, navíc je postavené na banálně vymyšlených postavách (ačkoli možná v Bhútánu takhle skutečně uvažují?) a taky ta pomalá atmosféra v tom ne vždy funguje, ale jinak to vůbec není špatné. Sedla mi poetika tohoto filmu, sedlo mi taky to, že je to walk movie, hodně se mi líbila bhútánská příroda, ten námět mi taktéž dost sedl a na rozdíl od Poháru (který je od stejného režiséra) z toho mám i nějaké silnější dojmy. A líbil se mi i ten závěr, který sice příběh vůbec neuzavírá, ale téma toho filmu ano. Takže nakonec celkem spokojenost a nejspíš si to někdy znova zopakuji. Slabé 4* (27.01.2022)

Pro nás evropany zajímavý pohled na Bhútán, kde na jedné straně žijí lidé v podmínkách pomalu jak ve středověku a na druhé straně existují i takoví, kteří mají více informací o západním světě a chtěli by ho také trochu okusit. Proto se vládní úředník vydává na "dlouhou"cestu z malé vesnice do hlavního města, odkud se může dostat do vysněné Ameriky. Na cestě (velmi pomalé cestě) potkává různé postavičky a jedna z nich mu také vypráví příběh, který je druhou dějovou linií filmu. Díky ní film nepůsobí tak pomalý, jaký ve skutečnosti je a chvílemi mi připadal i napínavý. No a samozřejmě nesmím zapomenout na krásné obrázky Bhútánu. (20.05.2013)