BoredSeal

Lidská historie je jistě plná masakrů a konfliktů i v jiných kontinentech, a tento dokument si vybral jako padouchy drancující Evropany a posléze novodobé Američany. Škoda, že jeho cílovka jsou především zděšení běloši z USA, co si přečetli teprve v posledních pár letech něco o základech, na kterých se stavěly Spojené státy nebo co se to vlastně dováželo z Afriky. Probrat současnou optikou světovou historii a přiznat si, že za bohatstvím Evropy a USA stojí kolonialismus a otroctví - a v souladu s názvem dokumentu i systematické utlačování nebo snaha vyhladit původní obyvatelstvo, je oukej. I přes přítomnost viditelně intelektuálně omezených lidí na sociálních sítích netouží většina obyvatel ukázat na nějakou skupinu prstem a posílat jí do pecí nebo rozdělovat autobusy na dvě poloviny. Tenhle dokument ale není moc podařený. Režisér Peck si už na podobných tématech vystavěl úspěšnější část své kariéry a pojal ho jako osobní výpověď, s rozpočtem na čtyřhodinovou stopáž a kromě mixu archivních záběrů a hraných pasáží (zcela zbytečných, kde budete místo napětí přemýšlet, proč Josh Hartnett dopadl takhle), kde autor připomíná své snímky na dané téma a vypráví nezajímavě občas o svém životě nebo o svých přátelích (kdy to vypadá, že jeho přátelé jsou ony osoby, jen protože se zabývali odhalováním historického bezpráví). Moc mě to nebavilo, protože žádného skandálního odhalení historie jsem se jako milovník dějepisu nedočkal a za světlé okamžiky považuji spíš občasný humor, kdy autor upozorňuje ve čtvrtém díle na absurdity typu "pojmenované válečné stroje americké armády podle indiánských kmenů" nebo v asi nejlepším třetím díle vypráví o tom, jak střelné zbraně usnadnily masakry. Pro účelově selektivní pohled autora se navíc hodí jako příklad bílého vyhlazování i hození atomovky na Japonsko, aniž by se chtěl zároveň zabývat tím, co páchali za druhé světové Japonci v Asii. Ztráta času.

Příběh zajímavé kapely vyprávěný zbývajícími členy kapely v živém vystoupení s nefunkčními prvky humoru. Netuším, jestli skutečné představení nebylo o trochu delší, ale jako informovaného diváka mě zamrzelo, že vyprávění končí vydáním Hello Nasty a pak smrtí o dekádu později, i když skupina vydala ještě tři alba a odflákli i období desky Check Your Head. Divák se dozví o třech kamarádech řadu zábavných informací ze zákulisí, ale je patrná vnější režie a dramatizace, která občas působí divně a kvůli které některé smutnější momenty vyzní blběji. Škoda.

Kravina, nudný kecy, ubohej nudnej záporák. Nalítnete na obsazení Madse a Evy, na scénáristu a Dánsko, ale je to velmi nudný laciný western (příšerná kvalita digi efektů), neumí tam ani pořádně někoho podřezat nebo zprznit, příběh je velmi ohraná nenápaditá historka a i přestože je Madsův herecký automat v anglicky mluvených filmech ok, tak film nezachránil.

Romantická oslava násilí a v současné době krásný utišovák pro občany této země trpící rusofobií. Děkuji. :)

Snímek má zajímavý výtvarný styl, především dlouhé pasáže z doktorova hudebního doupěte. Jinak je to starožitné utrpení, příšerné dialogy, svět veškerých postav od policistů a obětí je tak retardovaný, že se snad i doktor Phibes se svým přehnaně propracovaným plánem pomsty musí nevěřícně podivovat nad tím, že ho nikdo nezastaví.

Velmi dobrá zápletka, herci a napětí, ale film má jedinou závažnou chybu - BACHA, SPOILER: je o chladnokrevném plánu rozmazleného pracháče, zvyklého mít za prachy všechno a vůbec se nezdráhajícího manipulovat i s životy svých nejbližších. Stále ze mě nevyprchala pachuť ze zklamání, že se jednoznačně nejsympatičtější postava chytí do pasti a ztratí zřejmě smysl života, kvůli pár znuděným bohatým bělochům.

Rutinně natočený příběh jedné jižanské rodiny. Večeře na začátku mylně navozuje dojem, že film se pokusí vysvětlit, proč neburani z velkých měst pohrdají burany, nebo proč jsou burani burany, ale k ničemu takovému nedojde. Je to typický manifest chudoby, kdy jede kamera v autě a snímá obyčejné lidi někde na venkově a máte si říkat "jé, tady je to v prdeli.", ale o nic víc se autoři nesnaží a chtějí vás nadchnout (spíš v poslední třetině) příběhem drsné babičky, co se rozhodla nemít z vnuka agresivního feťáka, jako je jeho matka. Dá se to přežít, ale je to moc dlouhé a ani se to nesnaží o nějaké postřehy. Dobře obsazená nuda.

Pro dnešní uvědomělé publikum děsivý sexistický muzikál o mladém matematikovi, který si nepřeje nic víc než dobré vzdělání studentek. Ty však zajímá jen hudba a jediný klad z Menzelově výuce je pro ně sexuální objektivizace učitele. Připraví na něj past v podobě vydírání skandálem ve stylu MeToo, učitel se však nevzdává... Film je solidní úlet, díky čemuž (a skvěle obsazenému Menzelovi) dávám o hvězdičku víc, než si po letech zaslouží, ale uznejte, hit o Pythagorově větě jste určitě jinde neslyšeli.

Zajímavé krimi, které dojíždí na své datum vzniku - u některých scén si zkušení diváci nebo čtenáři detektivek hned tipnou, co bude následovat - modus operandi, poruchy, nevysvětlitelná důvěra k lidem servírujícím nápoje na zahřátí. Problém je, že na potvrzení vašeho správného odhadu čekáte 10-15 minut a tak vás tato depresivní dvouhodinovka začne trochu mučit. V závěru bych paradoxně po plýtvání stopáží čekal něco jako kompletní odhalení případu, ale vezme se to najednou zkrátka.

Sarkastická komedie, překvapivě nepůsobící tak zastarale ani přes prohlídku vintážní Prahy (snad i díky dobrému stavu filmového materiálu a dobrému dabingu dvou jugoslávských herců v hlavních rolích). Ústřední manželský pár hledá spokojenost v materialismu a nechce v tom přestat i přes občasný pocit špatného svědomí, což je v kulisách raného československého socialismu lehce depresivní a čím déle film trvá, tím víc jsou nesnesitelní, obzvláště chamtivá manželka.