BoredSeal

Dobrá kniha zfilmovaná naprosto nudným nezábavným způsobem. To se jen tak nevidí.

Od dvojky jsem po zklamání z jedničky nic extra neočekával a jsem vlastně spokojený, podobně jako s vlastním životem. Přímočarý přístup, maximální redukce sentimentálních rodinných scén, víc peněz na bohatější prostředí s víc obludami a přítomnost Cilliana Murphyho snímku velmi prospěla, protože je jako herec víc sympatičtější, než celá tradiční rodina, co si pořád nesehnala boty s tlumící podrážkou a dusá chodidly po kilometrových stezkách z písku a listí. Pořád samozřejmě místy trpíte nad blbostí typu "proč ten otrok nezavře za sebou garáž" nebo "vše demolující hlučná obluda se náhle chová v prostředí potřebném k zachování jako tichá baletka" ale protože už po jedničce víte, že je to podobně jako slasher žánr, kde se dějí věci vinou naprosté zhovadilosti postav, užíváte si to.

JLo táhne na 50 a bez školy očividně na klidnou práci v kanclu nedosáhne, i když má pocit, že je díky zkušenosti v práci dobrá a vyžere si akorát dělnické ponížení v americkém Lidlu od VŠ blba. Proto syn její kámošky vymyslí šílený plán zpadělat její CV, praxi a školu, aby jí nacpal do nějaké lepší práce a ouha, telefon zazvoní. Tato zápletka mě velmi oslovila, protože jsem zrovna v  období, kdy prožívám s bolestmi updatování životopisu a vytváření LinkedIn profilu a těšil jsem se na blbou komedii s Lopezovou. Potenciál to jistě mělo (hlášky jsou občas slušné a vrchol filmu je tlumočení mandarínštiny), ale tvůrcům žánr komedie nestačil, přidala se romanticko-vztahokrachující linie a naprosto bizarní zvrat jak z telenovely, který má na svědomí tak čtvrtinu neveselé stopáže zavánějící patosem. JLo obličej začíná připomínat zakonzervovanou starou Bohdalku, ale nějak to nekazí, klasicky odškrtá svou misi zazpívat, zatancovat latinu a předvést svůj slavný zadek v šatech, takže se ta vážná část dá přežít.

Strašlivě nepřekvapivý film, který vás může překvapit jedině tím, jak blbého twistu se celou dobu bojíte. Někdo do obsazení vybral tloustnoucí a blednoucí herce, kteří vypadají, že se trochu trápí, protože se upsali nějakému démonovi nižší třídy vlastní krví a takový Gary Oldman už skutečně vypadá na starého Drákulu, kterého hrál v roce 1991 - jen se omluvím Julianne Moore, která tu vůbec nevypadá na to, že obvykle hraje pomočující se důchodkyně nebo ženy za zenitem, které hledaj ve stáří lásku nebo spíše partnera, co pomůže v USA platit nájem. Když si děláte radost ze stáří herců, něco to vypovídá o zábavnosti filmu. Amy "Marfuša" Adams mě tady nějak iritovala (nejen vzhledem), celé to bylo depresivně nezajímavé a úzkost jsem při sledování pocítil jen dvakrát, když jí upadla zrcadlovka a Apple notebook. Nějaká snaha napumpovat to padání prachu na nábytek a válení se u TV legračně dramatickou hudbou nebo duševní rozhovory (asi) s kocourem jde totálně mimo. Děs, radši béčkový horor než tuhle věc předstírající áčkový zážitek.

Ultra černá, šíleně brutální komedie o soupeření dvou klanů o moc. Klasický Kitano.

Komunista klokan a flákající se umělec se přes potyčku s blbými "nejsme náckové, ale vlastenci" lidmi dostanou k boji se zlým developerem, co chce zastavět drogové tržiště, pardon, krásný Goerlitzer Park a zprznit tím Kreuzberg. Je to úplně ujetá absurdní komedie, navíc z Berlína (což je subžánr sám o sobě). Naši sousedé samozřejmě komedie umí, ale tohle je asi poprvé, co vidím tak šílený humor. Dialogy dobře sypou a ústřední parťácká dvojka mi přišla přirozená, že jsem si ani neuvědomoval, že je klokan CGI efekt. Jediný zápor jsou asi zbytečné odkazy na klasické filmy ala Fight Club, jinak je to pohodová oddechovka. 3,5/5

Film se točí okolo života tří dlouholetých vyhazovačů, kteří zažili ranou klubovou scénu ve sjednoceném Berlíně po pádu Berlínské zdi, což je svěží nápad. Nejzajímavější z tria je známá osobnost Berghainu Sven Marquadt a vlastně by asi nevadilo natočit o něm samostatný dokument, protože jako umělec má zajímavé názory a umí je podat. Další vyhazovač Frank je taky zajímavý týpek a trochu nudný je spíš bývalý vojenský policista Smiley - sice mnoho let v kšeftu, ale zdá se, že si soukromí spíš chránil a moc příběhů nemá, spíš sdílí filozofii povolání. Pro milovníky Berlína to bude lepší trojka, nevím, jak si užijí dokument ti ostatní.

Lidská historie je jistě plná masakrů a konfliktů i v jiných kontinentech, a tento dokument si vybral jako padouchy drancující Evropany a posléze novodobé Američany. Škoda, že jeho cílovka jsou především zděšení běloši z USA, co si přečetli teprve v posledních pár letech něco o základech, na kterých se stavěly Spojené státy nebo co se to vlastně dováželo z Afriky. Probrat současnou optikou světovou historii a přiznat si, že za bohatstvím Evropy a USA stojí kolonialismus a otroctví - a v souladu s názvem dokumentu i systematické utlačování nebo snaha vyhladit původní obyvatelstvo, je oukej. I přes přítomnost viditelně intelektuálně omezených lidí na sociálních sítích netouží většina obyvatel ukázat na nějakou skupinu prstem a posílat jí do pecí nebo rozdělovat autobusy na dvě poloviny. Tenhle dokument ale není moc podařený. Režisér Peck si už na podobných tématech vystavěl úspěšnější část své kariéry a pojal ho jako osobní výpověď, s rozpočtem na čtyřhodinovou stopáž a kromě mixu archivních záběrů a hraných pasáží (zcela zbytečných, kde budete místo napětí přemýšlet, proč Josh Hartnett dopadl takhle), kde autor připomíná své snímky na dané téma a vypráví nezajímavě občas o svém životě nebo o svých přátelích (kdy to vypadá, že jeho přátelé jsou ony osoby, jen protože se zabývali odhalováním historického bezpráví). Moc mě to nebavilo, protože žádného skandálního odhalení historie jsem se jako milovník dějepisu nedočkal a za světlé okamžiky považuji spíš občasný humor, kdy autor upozorňuje ve čtvrtém díle na absurdity typu "pojmenované válečné stroje americké armády podle indiánských kmenů" nebo v asi nejlepším třetím díle vypráví o tom, jak střelné zbraně usnadnily masakry. Pro účelově selektivní pohled autora se navíc hodí jako příklad bílého vyhlazování i hození atomovky na Japonsko, aniž by se chtěl zároveň zabývat tím, co páchali za druhé světové Japonci v Asii. Ztráta času.

Příběh zajímavé kapely vyprávěný zbývajícími členy kapely v živém vystoupení s nefunkčními prvky humoru. Netuším, jestli skutečné představení nebylo o trochu delší, ale jako informovaného diváka mě zamrzelo, že vyprávění končí vydáním Hello Nasty a pak smrtí o dekádu později, i když skupina vydala ještě tři alba a odflákli i období desky Check Your Head. Divák se dozví o třech kamarádech řadu zábavných informací ze zákulisí, ale je patrná vnější režie a dramatizace, která občas působí divně a kvůli které některé smutnější momenty vyzní blběji. Škoda.

Kravina, nudný kecy, ubohej nudnej záporák. Nalítnete na obsazení Madse a Evy, na scénáristu a Dánsko, ale je to velmi nudný laciný western (příšerná kvalita digi efektů), neumí tam ani pořádně někoho podřezat nebo zprznit, příběh je velmi ohraná nenápaditá historka a i přestože je Madsův herecký automat v anglicky mluvených filmech ok, tak film nezachránil.