horovska

Zahořklé nemocné dámě projde životem světélko v podobě mladé upřímné, byť poněkud tajemné dívky. Vznikne zvláštní vztah. Žena, které jediný syn nedal vnoučata, zahoří mateřsko-babičkovskou láskou, odpouští Nině i drobné krádeže a je neuvěřitelně velkorysá. Dostává za to upřímnou a veselou společnici, jejíž osud se ale stejně nedozvíme. Odchází stejně neprůhledná, jako přišla, zůstává ale závan života a radosti. A také téma k zamyšlení - co je vlastně v životě podstatné... Především poklona pánům hercům!

Velké zklamání - ne, že bych byla očekávala nějaký zázrak, ale takovouhle slátaninu....Film k žehlícímu prknu. Tak příjemné herecké obsazení - a opravdu hercům nelze nic moc vytknout, dělali co mohli. Ale ten scénář! Hraní na city. Nakonec v závěru filmu nechají zemřít pouze tchyni s tchánem, takže to všechno dobře dopadlo a vánoční pohoda zůstala nenarušena....

Co znamená, když se o nějakém filmu prohlásí, že je "artový"? Přesně tento snímek by byl typickým příkladem. Celý je zpomalený - snad kromě zvuků saxofonu - dlouhé, předlouhé záběry hrdiny, kráčejícího ponurou čtvrtí New Yorku "někam" - tedy nikam. Neustálý poměrně hlasitý šum či hukot, znějící jako z tunelu, ze kterého by zešílel i divák - plejáda postav, které již zešílely - patrně při natáčení. Obsah? Opuštěný mladík, který přišel o oba rodiče se potuluje světem a odmítá navázat jakoukoli citovou vazbu. Nejeví zájem o práci ani o peníze. Utíká a neví kam, přemýšlí i o skončení svého života, ale nakonec se rozhodne jinak. Ale nikdo neví jak. Odjíždí, ale stejně jako saxofonista v příběhu, který mu vypráví neznámý černoch nejspíš na svém životě nic změnit nedokáže....Nekonečných 75 minut stopáže - uspávání hadů.

Nebyla jsem nadšená a po pár dnech od shlédnutí marně přemýšlím, o čem to bylo a jak to vlastně dopadlo. A to jsem kupodivu neusnula... jen vím, že jsem během filmu několikrát koukla, kolik ještě zbývá času - připadalo mi, že už to musí skončit a nesourodé příběhy se stále ne a ne spojit v něco, co by dávalo smysl. A nakonec asi to žádný hluboký smysl ani netvořilo, protože to bych si to asi musela pamatovat. Dílčí úseky nebyly zlé, občas mne film překvapoval a vlastně ani nenudil. Ale marně pátrám v paměti...PROČ?

Celé to bylo podivné a trochu k smíchu. Možná mi to jen nekáplo do nálady, ale Kinskému jsem to nedokázala uvěřit....

Krásný film o touze, o osamělosti, o lásce. Romantika, ovšem bez kýčovitosti. Pravda je, že by vyzněl ještě zcela jinak, pokud by byl skončil pádem do hlubin. Poslední minuty už byly nastaveny spíše pro ukonejšení diváka...já jsem je tam mít nepotřebovala. Asi by se bez nich více přiblížil pravdivosti, nicméně i tak dávám nejvyšší hodnocení....

Je to svým způsobem přednáška, jejímž tématem je idea, vize, kterou Dušek předkládá opravdu skvělým a vtipným způsobem. Nenudila jsem se ani chvilku. Nicméně nebylo řečeno nic, co bych už v různých podobách neslyšela či nečetla dřív a tak kromě formy mi toto "shrnutí " nic nového nepřineslo. Ale dovedu si představit, že mnoha lidem to dokáže otevřít jiný úhel pohledu na sebe a své chování a uvažování.

Velmi chladně pojaté zfilmování Musilovy předlohy. Hlavní hrdina Törless je spíše pozorovatelem, než aktérem příběhu. Stojí jakoby vedle diváka a přemýšlí nahlas, jaká změna se stává s jeho spolužáky a kde se berou sklony k sadismu a také jak dokáže oběť trpně přijímat ponížení. I když toporné herecké projevy poněkud ubírají dramatičnosti, přesto z příběhu mrazí.

To je opravdu černý humor - ale komedie to až tak není. Myšlenka na to, jak neuvážené a mentálně nepodložené mohou teroristické činy být, to člověku na tváři úsměv rychle vyhladí. Nic není nebezpečnější, než lidská hloupost, ovlivnitelná a zneužitelná. Nehodnotím film, jako celek, ale určitě stojí za shlédnutí - ale pozor! Rozhodně ne v českém znění....

Film Malá Věra se velmi přiblížil pravdivé skutečnosti osmdesátých let nejen v Sovětském Svazu. Bezcílnost mladých lidí je zjevně motorem pro uzavírání předčasných manželství, k čemuž hrdinka zjevně směřuje. Vztah s rodiči pak je bližší, než by si kdokoliv z páru přál, především proto, že vlastní bydlení je sen v té době neuskutečnitelný. I když většinou ne za tak dramatických okolností, ale přesto díky tomu byly vztahy mezi mladší a starší generací v rodině příčinou rozpadu mladých párů. Realita a bezútěšnost je cítit i ze všech záběrů prostředí, ve kterém se děj odehrává. Snad jen mírně předimenzovaný herecký projev a občasná rozvleklost je na škodu jinak velmi zdařilého debutu mladého ruského režiséra.