Malá Viera

To byl nezapomenutelný film o životě dospívajícících v "Gorbačovském" Sovětském Svazu poloviny 80.let.... Žádné: "Lépe! Radostněji! Výše! Světlé zítřky! Budovatelští hrdinové!" ale naprostá nezkreslená syrová realita... Všichni chlapi chlastaj, v krámě maj tak leda rajčatový protlak a rybí konzervy a sem tam maraženoje.... a totální beznaděj...a vše pod heslem : Vezmi, než vezme někdo jiný... moc se soudruhům tenhle film nelíbil... :-) To by se mělo promítat před volbama, abychom nezapoměli, jak vypadaly světlé zítřky s velkou stranou a vládou“ Promítalo se to na FFP (filmový festival pracujících) pod názvem Malá Věra Jinak ho mám pro zájemce na DVD s anglickými titulky (02.11.2004)

Filmové umění gorbačovovské přestavby je dnes uzavřeným historickým faktem. Stále nadčasové však zůstávají jeho vrcholné filmové plody, které ve své době znamenaly zničující demytizaci žaláře sovětského člověka. To, co ve své době lidé a autoři jako Babel, Pilňak, Zimjanin, Erenburg, Solženicyn, Aksjonov, Ilf, Petrov, Pastěrnak ale i Vysockij či Cvětajeva nebo Jevtušenko mohli jen napovědět, zaznělo v této době s novou, pro režim - jak se brzy mělo ukázat - zničující naléhavostí. Italský neorealismus připomínající pohled VĚRY sleduje jako pod drobnohledem všední život v stále preferované oblasti zřejmě ruského Přičernomoří (jako nejpravděpodobnější inspirace mne napadla Oděsa). Mnohdy žákovská selhání polistopavé protikomunistické tvorby ať už publicistické, nebo umělecké vyniknou právě při takovýchto srovnáních. Bezútěšnost, šedost života, bezradnost hledání v této poušti těla i ducha, to jsou ony skutečně nosné prvky režimní sovětské skutečnosti. Jakkoliv režie tentokrát poněkud převyšuje herecké výkony - s jistou výjimkou tehdy umělecky i věkově mladičké Natalije Něgodové, výsledný dojem z filmu, jemuž dominují některá vrcholná čísla a výstupy, zůstává i po letech plastický, živý ve svých "tázacích" odpovědích živý a přesvědčující. A v tomto ohledu i meze doby svého vzniku přesahující. (27.03.2010)

Skvělý film s nádhernou hlavní představitelkou zobrazjící naprostou bezvýchodnost života v socialismu. Depresivní obrázek sovětské rodiny omezených alkoholem ubíjených lidí, kteří nic než kořalku a tupost pro život nepotřebují a se svou omezeností si vystačí - protože pro co by se měli snažit to změnit. A jakkoliv jsi mladý, plný energie a jakkoliv si to uvědomuješ, stejně ti to není nic platné. (18.02.2011)

Ačkoliv velká Věra opakovaně ukazuje poprsí (vyplatí se vidět), z filmu si budu hlavně pamatovat ten činžákový osmdesátkový feel jaký moc dobře známe od nás, protože visel ve vzduchu celého východního sektoru. Hodně dobré práce odvedl Jan Schánilec, jemuž jsem toho fotra Kolju fakt věřil, a samozřejmě Zlata Adamovská. A všichni ostatní, české znění vzniklo 1989. Podle dostupných informací (opravdu nejsem machr na sovětské reálie, i když rodiče v SSSR byli na svatební cestě) se film odehrává v Mariupol, u moře, odkud Věřin bratr Víťa létá do Moskvy. Taková Láska z pasáže po sovětsku, včetně špitálu, výletu na pláž náklaďákem a popíjení vodky o závod. Dobré tohle znát, lepší už se do té doby nevracet. (08.01.2020)

film rozprávajúci o Rusku, no nie o Rusku plnom pomníkov, tankov, politiky a vojen, eposov a epoch, o Rusku plnom ľudí - obyčajných ľudí, žijúcich svoj ťažký každodenný život v problémoch i malých radostiach. Príbeh o ruskom človeku, o ruskej duši, skvelý obraz doby a života, nehľadiac na atmosféru, ktorá cielene vyvoláva v pozornom divákovi presné pocity a samozrejme neopomenúc herecké výkony také prirodzené, akoby to tí herci prežívali . . . a je dosť možné, že to aj prežívali, či prežili . . . rozhodne povinnosť pre ľudí, ktorí si hovoria či chcú hovoriť milovníci filmu, fajnšmekri alebo náročnejší diváci (24.10.2005)