horovska

Život Edith Piaf byl dramatický, je to ohromně zajímavý materiál ke zpracování. Právě proto, že životní osudy této talentované osobnosti znám, byla jsem zpracováním maličko zklamaná, čekala jsem zfilmování příběhu, které se hlouběji ,,zařízne". I tak ale chválabohu za to. Tvůrci měli rozhodně šťastnou ruku s výběrem hereček a to jak do podobnosti tak do přirozenosti jejich projevu. Nevím, zda přelétání v čase snímku spíše neublížilo, než by mu prospělo, i když to byl nápad zajímavý, v tomto případě to moc nefungovalo.

Prozatím jsem dala dvě série. První jsem byla nadšená a to jak linií detektivně krimi, tak tou psychologickou,které souběžně jede v osobní rovině hlavních postav. V závěru se pak rafinovaně obě roviny provážou. Druhá série už byla poněkud překombinovaná, navíc s velmi podobnou dějovou linkou, odkazy na sociální a ekologické problémy současné západní civilizace mi poněkud lezly krkem. V postavách a jejich motivacích jsem se pak zcela ztrácela, děj jel překotně vpřed nedbaje na úroveň nás mírně retardovaných diváků, kteří k pochopení vazeb a pohnutek jednotlivých postav, potřebují přeci jen trochu delší čas. Ovšem nečekaný závěr mne zase dostal a navnadil na dalších deset dílů. Nevím však, zda se někdy zbavím husí kůži způsobující úvodní písně. Přemýšlím, zda to není právě ona, která dělá tento seriál výjimečným.

Tak to mne tedy dostalo. Jak jsem alergická na filmy, které útočí na city a nesnáším, když mne snímek donutí brečet, tak tomuhle jsem to bůhví proč odpustila. Situace city rvoucí měly totiž v řádu posloupnosti věcí své místo a svůj smysl. Umírání není legrace a tady je podáno takové, jaké je. I silný jedinec se s ním musí srovnat a nikdy to nejde tak úplně, zvláště pak, jestliže život je ještě zaplněný a dává smysl. Vývrtky osudu, do kterého dostane smrtelně nemocný milionář své blízké a celou řadu dalších osob, stává se jen obrazem k zamyšlení nad mocí peněz a její dočasnosti. Upřímná výpověď a sofistikovaná úvaha o štěstí, jehož cenu zná malé indické dítě mnohem lépe, než 90 procent západní společnosti. A to všechno člověku dojde mezi řádky. Žádné velké drama, prostý příběh...

Dobře udělaný a stylově bezchybný krimi-noir. Rozum v kalhotách, jak by se vyjádřil můj nekompromisní kamarád způsobí, že jiinak vcelku normální a spokojený zaměstnanec pojišťovny se stane úkladným vrahem a podvodníkem. To, co jsem právě napsala je hlavní rozpor, který řeším, pokud přemýšlím o nepravděpodobném vyznění filmu, jenž je navíc ůdajně natočen podle pravdivé uálosti. Hlavní hrdina je pro mne vypodobněn příliš "normálně" na to, aby se takto vyšinul. Ale jinak je příběh vystaven velmi precizně. Uvážím -li rok vzniku, je to jistě ve své době "úkaz".

Pointa filmu založená na časové smyčce mne nedokáže uspokojit, neb je tam vždycky zásadní problém v logice událostí. S tím se nedá dělat nic. A celý předchozí děj, který k tomu směřoval tedy krom pár chvilek ze školních prostředí, kdy byl v celku zábavný, nepřinesl nic. Ani tajemno, mystično či jiné kvality. Hrdina byl plochý a jediné, co mne uchvátilo je hodnocení, které takový blábol dokázal ukořistit mezi uživateli čsfd. Jsem asi mimo, ale pro mne jen a jen ztracený čas nad klasickou americkou pitomostí.

Silné drama mapující velmi naturalisticky jedno z nejtěžších období naší novodobé historie. Hrdinové jsou uvěřitelní, jejich strach a pochybnosti nás provází celým dějem. Díky jemným a nevtíravým náznakům pochopíme vztahy i motivace jednotlivých postav. Vše se děje úsporně, není to ukecané ani moralizující. Nečekala jsem mnoho, ale byla jsem nadšená, pokud se to po takovéto "sodě" dá vůbec napsat... Mám jedinou výtku - je opravdu nutné dělat v českých titulcích hrubky?

Bohužel zase jeden skvěle řemeslně provedený, ale zcela zbytečný film. Na jednu stranu dějepisný dokument, na druhou příběh, který se zakládá na teoriích a domněnkách. K tomu, aby člověk rozšifroval a rozdělil pravdu od fikce, musí mít poměrně dobré dějepisné znalosti. Výborný Roden i Kaiser, krásná kamera, všecko je to pěkné, až na scénář. Některé dialogy byly vedeny moc hezky, ale celkový tah filmu byl přes dramatičnost doby téměř nulový. Kdybych nebyla v kině, asi bych nedokoukala...

Tož - na nedělní odpoledne za deštivých dnů k čaji a sušenkám - proč ne. Je to Vorlovsky ukecané ale jistou dávku poetiky tomu nelze upřít. Jen se to zbytečně odehrává v téměř dvouhodinové stopáži, o třetinu kratší film by více odpovídal bezobsažnému ději.

Že mám ráda Frantu Segrada a že je tu stejně přirozený, jako ve skutečnosti, dávám tomu jednu hvězdu. To ostatní nestojí ani za kritiku....

Je zajímavé, kolik emocí vzniká kolem tzv. českého chcípáckého filmu ( zkratkou ČCHT) - fenoménu posledních pár let. Ne proto, že by se dříve takové filmy netočily, ale že to konečně někdo s pohrdavým nadhledem dokázal správně pojmenovat. Žijeme v době, kdy zuří nesmiřitelná přestřelka mezi střední třídou a třídou sociálně slabších, ať už jí rozpoutal a přiživuje ji kdokoli. A jedním z výsledků této války je arogance sociálně zajištěné skupiny lidí, která si nepřeje, aby kdokoli lacině umísťoval příběhy do ošumělých paneláků a rozvrzaných aut. Kdo se na to má chuť koukat, že? Příběh filmu Čtyři slunce je přitom velmi silný a v klidu by obstál v jakémkoli jiném sociálním prostoru. Proč ho tam tedy pan režisér neumístil? Na pražské Vinohrady třeba. Nechápu ani, komu vadí ezoterik Karel - i já znám přesně takového Karla... A také mnoha kritikům vadí, že hrdina je slaboch. Ano. V Čechách se často ztotožňujeme se svými směšnými, slabošskými či jinak postiženými hrdiny. A co jako??? A ještě se nelíbí ten závěr - to má být světlo v tunelu? Nebo snad zahradní piknik zemřelých s Vláďou Mertou - to už je trochu moc dvojsmyslů najednou..... ach jo. Já teda nevím, asi jsem ubohá, hloupá malá česká osoba, ale jsem na toho našeho Bohdana Slámu docela pyšná.....