horovska

Sólovka ušitá pro Hugo Hase. Roztomilý úředník pod pantoflem. Když mu žena uteče s komediantem, velice se mu uleví a zahoří láskou ke své hospodyni, se kterou si uplete dítě. Po návratu ženy pak přichází teprve to pravé „peklo“. Hezky vygradovaný příběh ovšem stojí především na krásně „ujetém“ herectví Hugo Hase. Obsazení je hvězdné, ale kamera i děj se soustřeďuje zcela na hlavního hrdinu. K tomu zajímavá a velice moderně pojatá hudba – především ta rozhodně nezestárla a mohl by se jí chlubit klidně i jakýkoli současný artový snímek.

Svatební den šťastného páru naruší vetřelec, podivný muž, kterého nikdo nezná, až na ženicha, který si pomalu začne vzpomínat na pro něj již dávno zapomenutou epizodu ze studentských let. Vzpomínky, které už sám v sobě dávno pohřbil se právě v tuto, pro něho tak nešikovnou chvíli dostávají na povrch. Co se skrývá za temnou minulostí se dozvídáme spolu s jeho nevěstou. V dramatickém závěru pak pronikneme i skrz jeho sympatický povrch až k násilnickému jádru jeho povahy. Dobrý příběh.Škoda, že jej dvojice Hřebejk-Jarchovský nedokázala dramaticky lépe rozvinout. Příběh se nesmyslně rozmělňuje v dlouhých záběrech a vedlejší motiv rodinných vztahů je naprosto nedotažený a nahozený a působí zcela nadbytečně. I tak váhám mezi třemi a čtyřmi. Námět se mi opravdu líbil a skvělý byl ve své roli pro mne dosud neznámý Jiří Černý.

Skvělá hudba a strhující záběry přírody samy o sobě nestačí. A dokonce ani silné téma se nestane oporou slabého scénáře. Příliš černobílé, předvídatelné, přehnané na mnoha místech. A k tomu poněkud nepřehledný střed filmu, kde se politické pozadí rozkrývá dost neochotně, zdlouhavě a kostrbatě. Možná jsem jen neměla náladu na film, který má ambice spíše umělecké, nežli dramatické. Na mne to nezapůsobilo. A závěrečný masakr, při kterém se domorodci - ženy a děti - nechají postřílet jako ovce... měl to být snad symbol, výjev probouzející emoce? ...Ale na mne tedy bez účinku.

Film velmi podobný časosběrným dokumentům Heleny Třeštíkové, ale tento se pohybuje pouze v časovém horizontu jednoho roku. Na starém a veřejností nenavštěvovaném hřbitově nachází domov několik mužů a jedna žena, pro které je toto "bydlení" spásou. Výlet na tzv. dno společnosti nám ale ukazuje i některé překvapující skutečnosti. Třeba tu, že po roce hlavní hrdina příběhu označí toto období za nejhezčí chvíle svého života. Stačí mu k tomu blízkost partnera a každodenní "normální" rozhovory o jídle, počasí... Člověk jen tuší, že drsný obraz na plátně je jen pohled klíčovou dírkou - skutečnost bude ještě o něco přísnější. Přesto Jan mluví o svobodě a vlastní volbě. A vypráví - li a nechá nás nakouknout také do své minulosti, tušíme, že to je spíše iluze a sebeklam. O důvodech, proč takto skončila Jana se toho také příliš nedozvíme, navíc film by v některých chvílích zasloužil titulky, neboť je často špatně rozumět. Přesto dávám pět hvězdiček - a to především díky opravdu umělecky pojaté obrazové stránce filmu.

Silný příběh, klasické románové zpracování. Neznám ani předlohu - i když teď si ji rozhodně přečtu - , ani film z roku 65, i když ho po shlédnutí tohoto snímku asi začnu shánět. Možná právě proto, že nemám srovnání, děj mne pohltil a často se v myšlenkách k tomu vracím, i když už je dlouhá doba, co jsem jej viděla. Nevadili mi ani herci, i když bych si dovedla představit v roli osudové ženy někoho vyzrálejšího.

Vlastně se z toho vyklubal příjemně oddychový film k sklence vína. Penzisté - muž s hrozící ztrátou zraku a žena zcela opuštěná bojující své malé války v ÚSP. Pár, který se z nepochopitelných důvodů setká, aby si zbyl. Jediné, co jej k sobě váže, má být pocit, že ten druhý je jedinou pojistkou alespoň snesitelného a důstojného budoucího života. Scénář je neskutečně vykalkulovaný a nepravděpodobný. přesto se na to dá koukat, a to díky hercům. Jiřina Jirásková - k sežrání, Jiřina Bohdalová - nesnesitelná a opět skvělá, nenápadný a asi nejuvěřitelnějš Brzobohatý - Trojan, Vlasáková. A díky nim i podivnost celého příběhu projde. Asi nejvíc mne mrzely tzv. klamné závěry - to už je opravdu minulé století...A klišé typu - stáří - tedy podzim, padající listí, babí léto. Opravdu to musí být?

Vzhledem k tomu, že jsem byla na filmu v poloplném kině a smích je věc nakažlivá, vcelku jsem si tu bláznivou slátaninu užila. Ale co všechno je nutné učinit, aby se divák pobavil! Těch skečů, sprostých slov, dvojsmyslů, skoků a pádů....a všechno v bláznivém tempu, na smrt nervní z toho, že by se děj zpomalil a náročný divák se třeba na deset vteřin začal nudit! Proč? Z oprávněného nedostatku sebedůvěry v to, že je film dobrý... Nicméně, za každou minutu smíchu bod - a to se počítá! Pravda je, že být u sledování sama, asi bych dala řádově nižší hodnocení..

Výborně rozehrané drama, případ rituální vraždy oblíbeného a váženého biskupa po níž je chycen mladík celý potřísněný biskupovou krví. Jako dobrovolný obhájce se k obviněnému přihlásí vyhlášený Chicagský advokát - jeho roli okouzlujícím způsobem ztvárňuje Richard Gere. Temná kamera, výborná hudba a silné vtažení do příběhu mi však poněkud pokazil překvapivý závěr, který ale poněkud postrádal logiku a zdál se mi zbytečně vykalkulovaný.

Osmdesátá léta a vztahy, pokřivené léty v totalitním státě pod dohledem státní bezpečnost. Praktiky tajných v té nejjednodušší , ale také nejpravděpodobnější podobě. Upsat se ke spolupráci bylo tak snadné a morální selhání tak časté. Jestli se ti, kdo tuto dobu již nezažili dokážou v tomto filmu skutečně zorientovat ale neumím posoudit. Nicméně bych jej doporučila ke shlédnutí všem, kteří dnes tak snadno moralizují nad seznamy....

Čekala jsem něco jiného, než zpověď, doprovázenou animací. Autorská výpověď o rodinném zatížení a maniodepresivních stavech, které několik členů rodiny již dohnaly k sebevraždě, to bylo velmi slibující téma. Jen se mi zdá, že bylo zpracování tohoto tématu poznamenáno právě autorčinou nemocí a tak vznikl chaos - jak ve vyprávění, které nedrželo linii a nemělo střed, který by jej držel pohromadě, tak i animace neměly jednotnou tvář. Škoda promarněné šance. Navíc vypravěččin hlas byl vskutku nepříjemný a měla jsem již po pár minutách chuť před ním utéci....