horovska

Útěk učitele z civilizace na samotu v polích, hledání sebe sama a rovnání životních hodnot v čistém, až panenském prostředí sadu u chalupy po dědečkovi. Krásný poetický film, plný náznaků a podobenství. Já bych je tam však klidně mohla postrádat, návštěvy podivných mužů a jejich filozofické pronášky zdály se mi příliš násilné. Ale jinak pohlazení duše vzbuzující šílenou chuť na jablka a hřích.

Sice jde o hraný film, nicméně pojetí je čistě dokumentární. Bohužel však, pro člověka, který neví pozadí událostí je rychlý sled záběrů, míhání osob poněkud nepřehledné. Zůstávají stále nejasné pravé motivy činnosti skupiny, její ideologie je jen nahozená, pro mne například je zcela nepochopitelná. Celý film je natočen v chladném odstupu. Není tedy ani sdělný, ani patřičně dramatický. Přesto stojí za vidění jako obraz skutečného příběhu z novodobých dějin.

Velmi nenápadně začíná film - televizní hra - možná spíše divadelní kus. Jedna místnost, kterou zvenku zamkne něčí ruka a zůstává dvanáct soudců z lidu. Dusná atmosféra, šero, přicházející bouře. Nedostatek kyslíku, těsnost místnosti. To jsou jediné kulisy dramatu. V počátku vlastně o nic nejde. Odhlasuje se a pak se půjde domů. Ta drobnost, o kterou se tu jedná a která přítomné zdržuje od dalšího programu dne je pouze elektrické křeslo pro osmnáctiletého chlapce ze "špatné čtvrti". Bezvýznamný proces. Téměř jednohlasné odsouzení poroty však narušuje jeden rýpal... Ten obrovský kontrast mezi pár minutama zdržení, pro který se vyostřují konflikty a hodnotou lidského života není zdaleka jediným silným momentem. Přicházejí další a další tvrdé rány ješitnosti, sobectví, předsudkům, rasismu i pouhému slabošství. Takový tanec na tak malém jevišti jsem asi ještě neviděla. Opravdu výjimečný film!

Seriál, který stojí a padá s obsazením hlavní role. A to je bohužel tristní. Výrazové prostředky pana Švehlíka jsou velice omezené, ještěže děj provází průběžně komentář, abychom věděli, co si soudce myslí v které situaci, neb v obličeji si stěží dovedu představit statičtějšího herce. Nabízí se srovnání se seriálem Terapie, který má podobné ambice, tam však dialogy obsahují obrovskou dramatičnost. Tady se toho však děje velmi málo a při téměř hodinové rozloze je to často na usnutí. A co mi vadí asi úplně nejvíc je hudební podkres, to je vyloženě odfláknutá práce...

Nevím, čím se hodnotí kvalita filmu - jestli efekty a utracenými penězi, pak bych to asi měla hodnotit na výbornou. Mně ale stále uniká smysl takových investic. Děj je vlastně spíše adventura, počítačová hra... Nekonečně životů, smrt neznamená nic. K tomu zvýšený dohled nad morálkou - žádné neřesti, jen prosté hrdinství a je to. Hra pro malé děti.

Pár opravdu vydařených vtipů a situací a skvělá kamera bohužel nezachrání špatný scénář a naprosto nevyváženou dějovou linku. Příběh je ze čtyř pětin času velmi statický a je to spíše jakési náladové podobenství návratu dvou kamarádů do místa, se kterým je spojují vzpomínky na prožitá dětská a asi i studentská léta. Druhý probíhající děj je tak trochu kriminální, ale je spíše v pozadí. Když se pak na konci filmu strhne až tarantinovská přestřelka, je to sice směšné - a asi mělo být - ale vzhledem k okolnostem děje, kdy se celou dobu hraje o to, kdo zavinil smrt matky Michala, promícháno s drsnými v scénkami, patřícími spíše do vážného psychologického filmu - to všechno už působí jako guláš smíchaný se švestkovými knedlíky...Skvěle vystihuje mé dojmy komentář Marigolda.

Tak to je jízda. Divadelní konverzační komedie, trapné situace až mrazí. Divákovi, který oplývá jedním či více dětmi jsou tyto situace povědomé. Ve čtveřici rodičů a jejich přístupů k nešťastně skončené šarvátce dvou jedenáctiletých kluků se nejspíš najde téměř každý rodič. Polanský je mistr v oboru psychologických filmů, tento má zase něco navíc...

Hezky vymyšlená hříčka, ale slušela by jí nepoměrně kratší stopáž. Po silném začátku už se poněkud vaří z vody a docela jsem se nudila. Myslím ale, že to je především film, který by měl člověk sledovat v kině či v partě, ne sám.

Mám trochu problém s panem Donutilem. Exhibice, kterou předvádí, je hodna obdivu, ale stále je to herec, nikoli postava, do které se vžívám. Nevěřím mu to. nicméně Eva Holubová je báječná a povídka je to také vcelku vtipná.

Poetický příběh z konce války. Rodině ještě v posledních dnech stihnou zastřelit otce a tak se matka a dva malí synové vydávají do pohraniční horské vsi, kde mají chalupu. Vyhánění sudetských Němců, rabování, bída a hlad, to vše z pohledu chlapce, který se řízením osudu stává předčasně dospělým. Přesto, že se celý děj odehrává v drsných kulisách těžkých časů válečných a poválečných dějin českého pohraničí, nevyžívá se v násilí, ani v hysterii, plyne velmi samozřejmě a lidsky. Snad právě tím je o to působivější a pravdivější. Melancholická nálada podzimních dnů je v mých kostech přítomna i týden po shlédnutí. I přes politická omezení vznikl výjimečný film, podle mého názoru jeden z Kachyňových nejlepších.