Trvalé prázdniny

Ty vole... film naprosto o ničem. Teda, on by i o něčem byl, aspoň jak nám to prozrazuje závěr, ale to by se tam taky muselo dít něco souvisejícího s tím. V tom filmu mělo jít o mladíka, kterému se nechce nic, jen se někde poflakovat a nemakat, prostě chce mít "Trvalou dovolenou". Jenže celé je to natočené tak, že tam hlavní hrdina jenom nudně chodí z místa na místo a s tím, o čem to mělo být, to nesouvisí ani náhodou. Uživatel charge to ve svém komentáři celé shrnul naprosto přesně. Líbí se mi kamera, Jarmusch je tam znát, ale nejvíc je tam znát to, že tohle téma Jarmuschovi nesedlo. Jako komedie možná, ale i tak si to moc nemyslím. 2* (20.01.2019)

Osamelý, nepracujúci mladík, chodiac ošarpanými ulicami, stretáva na ceste bez vedomého cieľa týpkov, ktorí, podobne ako on, permanentne prázdninujú a žijú si vo vlastnom svete. On bez otca, s matkou trvalo hospitalizovanou na psychiatrii. Bez iskričky záujmu o hodnoty propagované médiami a vyznávané masami. Má rád jazz, ale okolostojaceho saxofonistu poprosí, aby mu zahral niečo veľmi zle znejúce. Motívy a obrazy typické pre ďalšie režisérove filmy sú prítomné aj v tomto nízkorozpočtovom nezávisláckom debute (dlhé odmlky, zatmievačky, nekontinuálne obrazové skoky z jedného miesta na druhé, úsporné dialógy, prostredie: predmestské polorozborené časti). Zaujímavá je snová linka príbehu organicky včlenená do putovania, ukazujúca surreálnosť okolia tak, ako ho vidí prechádzajúci sa mladík. Niektoré zábery sú ale na rozdiel od neskorších dejovo svižnejších jarmuschoviek neúmerne naťahované, a tým pádom celý film o vnútre mladého muža vyznieva trošku do uspávajúceho stratena (aj keď možno šlo o zámer). 70%. (06.05.2005)

Minimalistický skvost, ve kterém se zdánlivě nic neděje, téměř se v něm nemluví, nic se v něm nevysvětluje, nedokazuje ani nekomentuje a přesto se se svou tísnivostí rozhodně zažere hodně hluboko pod kůži... Bezvýchodný svět člověka na samém okraji společnosti, z něhož lze utéci zase jen do jiného bezvýchodného světa. Perspektiva bez perspektivy, závrať života, ve kterém jde zdánlivě cokoli a přesto téměř nic... Celkový dojem: 85% (14.02.2010)

Walking, just walking around. 1) Prvotina 27letého Jima Jarmusche tedy není moje krevní skupina, Takhle svět nevidím a vidět nechci. 2) ScarPoul napsal vše, co bych snad napsal i já, kdyby se mi film líbil. Ale on se mi nelíbí. 3) Snímek lze doporučit k promítání na uzavřených odděleních psychiatrie pro sebevrahy. (26.12.2010)

Presne taketo filmy mam rad : clovek menom Aloysius Chris Parker spoznava ludi a prenho ludia funguju len dovtedy, kym ich nespozna. Ked uz ho nemaju cim prekvapit, tak dotycneho opusti a ide dalej, k nikomu si nevytvara vztah a prenho sa cielom stala cesta. Hodne odludstene a bez ludi, ale zaplatSuppiluliumas aj bez prazdnych tlachanic o medziludskych vztahoch a medziludskych emocii. Emocie su preberane v ramci normy, a to sa mi paci. 80 % (19.03.2016)