Verbudrak

Já vím, kde se naučil Matt tak mečovat. Režisér ho prý při skoro každé scéně vzal pěkně prutem a "ty budeš hrát!". Prásk. A "znova, a znova, udělej tu grimasu, já ten koženej ksicht z tebe vymlátím!" a jeb Matta přes tlamu. Podruhé, potřetí, podesáté. No a protože je tam těch scén hodně a ten film je fakt dlouhej, na jeho konci byl Matt už tak otrlej a vycvičenej, že mu nedělalo žádný problém sundat Drivera, který se předtím jen flákal, protože dal všechno na první dobrou. Tak to bylo. Jistou zajímavostí je, že i když se tento postup rejžovi osvědčil, u Afflecka to vzdal předem, když uznal, že toho by musel umlátit a stejně by Ben nezahrál ani škrt. Musel si ho šetřit, protože věděl, že po něm bude nakonec potřebovat zahrát smutek nad ztrátou přítele. Na rejžova slova stejně nakonec došlo, když Afflecka umlátil při poslední klapce, když ani napodvacáté z něj tu emoci nedostal. Ale film už byl natočenej a ten Pierrův smutek si každý domyslí, tak co už.

Když Jasoň hraje Drsoně.

Hů, to teda byla slabota! Nezaujalo mě tu vůbec nic. Jako Brňáka a navíc člověka, který se nerozpláče, když průměrný český polecajt dostane na budku, by mě měla potěšit alespoň ta hlavní akční scéna, leč... asi do toho kluci dali málo milionů. Spíš mě u toho (přímo během sledování filmu) napadlo, jaký jsou Pražáci ku.vy prodejný a bylo mi stydno. Takovéto filmování by neprošlo ani v Istanbulu, natožpak v městech jako Paříž nebo Londýn (mezi něž by Prague tak ráda patřila). V tom Cařihradu totiž bylo vrcholem, že si místní onehdá nechali drandit po střeše bazaru dva chlápky na motorce - a jaký z toho byl poprask. Praha, ta ale roztáhne nohy na kývnutí! Neváhejte! Příště prosím nechejte spadnout na Hrad meteorit nebo vylézt z Vltavy Godzillku. Bude zas sranda, budeme opět na pět minut slavní a ještě cinkne zlaťák. Jo! Druhá věc, která mě tu vyloženě zklamala, byla přítomnost černochů. Až do třetí čtvrtiny filmu jsem byl silně pohoršen: Jsem na Netflixu, že jo? A to tu mají jen jednoho černouše a probůh, ještě jako záporáka? Ale pak se tam naštěstí objevila ta britská Pražanda, a to ve velkém stylu Vědmy z Matrixu, a já se zas uklidnil, že u nás je svět ještě v pořádku.

Matt už nevypadá pořád na pětadvacet, jako v několika posledních desetiletích, přesto by mu padesátku nikdo nehádal. Nicméně v tomhle unylým nicfilmu by vyšlo nastejno, i kdyby se tam belhal šedivej a o holi. To musí být peklo hrát takovou roli. Se divím, že to vůbec vzal. Film nezachránil. A tak se mu tu stalo totéž, co Hanksovi s Terminálem. Chjo. Až se bojím, co udělá pět křížků se mnou, mám to za pár.

Musím se přiznat, že některý detaily jsem dal až napočtvrté. A tak to má být. P. S. Taky jste na chvilku přemýšleli, kde si (nechat) vzít libru masa? Podotýkám masa, ne tuku.

Tak když tu na ČSFD vidím "500×60 min.", tak kromě úcty a nostalgie mě jímá navíc velký respekt. Protože toto ohromné kvantum času nebylo vyplněno žádnou vatou. Vzpomínám si, že jsem si naplno užíval i tu znělku. :) Jinak v souboji s Vegou hlasuji pro Magion a vím proč: Rosák byl prostě lepší moderátor než Hložek, to je celé. Díky tvůrcům!

Strašná škoda, a já se tak těšil. Někdy bych si přál být tuctovej divák, nerozumět hudbě ani historii nemít vkus a nebýt ani trochu náročný. Jenže já bohužel vidím, jakej to je vodpad tohleto. Je mi to líto.

Předlohu miluji, už jsem ji přečetl třikrát (ano, celou). A protože zbožňuji doslovné adaptace, nemohl jsem si nechat ujít ani tento seriál. Povedl se. Zejména oceňuji bezchybně zpracované reálie (do neskutečných detailů, mňam) a výborné zacházení s jazykem. Hodně mi zde ale nesedl prkenný Chamberlain. Dokonce jsem se pobavil, když do seriálu autoři museli vložit extra lekci japonštiny (což v knize není), neboť se zde japonština nepřekládá, divák přitom musí vědět, kdy Andžin říká "rozumím" a kdy "nerozumím" a potíž byla v tom, že ten rozdíl Chamberlain nedokázal zahrát. ;o) Stejně jako nezahrál ani vztek nebo smutek. No ale co už, Connery ani Moore by asi nebyli lepší. Na druhou stranu všichni ostatní hráli opravdu skvěle. --- Do zajímavostí jsem poslal příspěvek, v čem se seriál liší od předlohy, doporučuji.

Asi jediná komedie ze sedmdesátých let, kterou mohu kdykoli, a to v to počítám i komedie domácí. A stopro jediná francouzská komedie, u které si nepřipadám trapně. Takže dobrý. Akorát ta hudba, ta mě neskutečně irituje. Jednak je hnusná, jednak je vlezlá a hlavně se pořád, ale pořád dokola opakuje. Ale je to jen drobná vada na kráse. Nedal bych možná objektivně pět hvězd, tak čtyři, řekněme, ale tu poslední hvězdu jsem tam vlepil čistě jen proto, aby se náš vlastní domácí supertrapný epigon Pierra Richarda (myslím samozřejmě Sobotu) víc styděl.

Přiznávám, že mé hodnocení bude silně ovlivněno nostalgií a dětskou nekritičností a dědskou sklerózou a také soudobou bídou na kvalitní produkci. Něco jako pětihvězda u Fantaghiro. Nemám odvahu se na to po třiceti letech podívat znova (jde to vůbec legálně?), tak to tak necháme být a jdem od toho.