Verbudrak

Strááášně dlouhý a nudný, přestože objektivně asi dokonalý. Ale koukat se na to nedalo. Druhý problém je, že ona se mi ani trochu nelíbila a jemu jsem ani na okamžik nevěřil agenta... Takže to hlavní selhalo, tudíž ani nemohlo zapůsobit nic dalšího. Co se slavné předlohy týče, tam jsem dlouhodobě počítal, že si ji jednou určitě dám, protože klasika, ale asi to teď odsunu o dalších 40 let. Každopádně - od Zemeckise mám jediný film, který se mi líbil (Forrest Gump) a u toho už asi navždy zůstane.

Geniální, dokonalé. A víte proč? Protože se zde přistupuje k předloze s respektem a režisér nemá potřebu si na slavném románu "dělat jméno". Třeba souboj na šavle mezi OK a MW (nechci spoilovat) je doslova podle knihy a je to tak perfektní. Navíc se zde divák může kochat úchvatným výkonem Daniela Olbrychského, kterého považuji za jednoho z nejlepších herců všech národů a dob. Je to až s podivem, že k němu vybrali takovou nudnou pannu s jediným - věčně unuděným - výrazem ve tváři. Ale co už, tu vem čert, ostatním vivat!

Přestože jsem jasná cílovka - 23 let od matury vychází tak nějak na 25 let od lyžáku, ne? - tak mě to nezasáhlo. Nesplňuji zejména hlavní kritérium, totiž že bych měl rád ten původní film. Ani další předpoklad tvůrců u mě nevychází: jednak se mi nikdy nelíbila Jeníčková, jednak jsem nikdy nepovažoval Duchoslava za roztomilého a jeho frajerství mi vždy připadlo trapné. No nic. Mám také bohužel vlastní nepříjemné vzpomínky na třídní srazy. Film u mě tedy vlastně ani neměl šanci, a podle toho jsem si ho také "užil". Mimořádně, ale opravdu mimořádně, mě také neustále štvala kamera. Probohaživýho. To byl děs běs. Švenkování do detailu se odnaučuje už v prvním ročníku na umělecké střední. Panebože.

Scénář by i ušel, ale bohužel tam hrajou děti, a to tak, že příšerně. Takže bylo utrpení se na to koukat. Ale bavil jsem se aspoň tím, jak film moji spolusledovatelé žrali, jako by to bylo něco kultovního. Dopředu mi hlásili, že prý nejlepší hláška tam je "Viky, ty máš ale péro". No, měl jsem potíž ji vůbec zaznamenat. Tož tak to se mnou bylo. Ti machři na mě asi byli moc velký machři.

Vadily mi zde především dvě věci. Strašně. Za prvé, že polovina - ne, tři čtvrtiny! - všech zápletek byla postavená na tom, že někdo zaslechl něco, co nebylo určeno pro jeho uši. Poprvé tento nápad zaujme, podruhé zarazí, potřetí... no co byste řekli? Znechutí. A zde to máme třikrát za jeden díl, prosím. Variace v tom smyslu, že někdo uvidí, co není určeno pro jeho oči, ani nepočítám. Děs běs. Druhý problém je, že scénář vypadá, jako by ho psali v době, ve které se seriál odehrává. Já věděl, že Felix Háj (autor Káji Maříka) je pseudonym, ale netušil jsem, že jeho pravé jméno je Julian Fellowes. Tak to bychom měli. Ano, přiznám se, několikrát jsem se u sledování přistihl, že se usmívám jak pitomec. Fajn. Jenže častěji jsem protáčel oči nad těma hroznýma pitomostma a naivitkama.  Bohužel musím potvrdit, že vždy, když skončil díl, jsem vážně zvažoval, jestli mi stojí za tu ztrátu času si pustit další. A to je u seriálu prohra, pánové. Měl jsem docela rád postavy sira Roberta a Carsona, naopak mi neustále strašně pila krev lady Cora, lady Mary a zejména Bates. Tohle se prostě nepovedlo. Bylo by to možná zajímavé jako historicko-sociologický výlet do myšlení určitých sociálních vrstev určitého období určité země, ale na to to bylo zase až moc povrchní a limonádové.

Zdaleka, ale zdaleka nejlepší Star Trek. Který bohužel znova a znova zapříčiňuje to, že kdykoli se od doby Voyager snažím koukat na nějaký seriál nebo film ze světa ST, jsem vždy a vždy znova zklamáván, neboť epice Voyageru se nic nevyrovná. Jen snad ty nové filmy s Pinem ujdou, ale to jen proto, že to vlastně ani není Star Trek. P. S. Nejlepší díly jsou s holoprojektorem, a z těch jsou nejlepší ty z prostředí WWII. Ale úplně nejlepší díl je ze Sedmou, která si do sebe nahraje osobnost Doktora. Klasická ulítlotina pokročilejších řad, kdy už tvůrci neví, co by ještě vymysleli (tak třeba zkombinují dvě postavy do jedné), ale tohle je fakt perla. Druhý nejlepší díl je, jak se Doktor zamiluje do Sedmé, ale to už je klasika z holopaluby.

Miluji válečné filmy, a to dokonce i ty americké (nejhorší sorta ze všech, které znám, a to jsem jich viděl fakt hodně). Ale tenhle mi přišel děsně pitomej už při prvním zhlédnutí. Ale zas jsem u něj vydržel až do konce, což se ne vždy o odpadech dá prohlásit. Možná by si jednu hvězdu zasloužil, ale... ne, nejde to, sorry.

Respekt. Velký film. Už jsem ho viděl asi čtyřikrát a asi se ještě někdy mrknu. Teprve až nyní mohu prohlásit, že jsem ho úplně pochopil. Bohužel tím u mě trochu ztratil na kráse, neboť jsem odhalil, jak je ten konec nelogický. Je to škoda. Ale scéna s Agathou v obchoďáku je dokonalá, motiv vševědoucího (a do budoucnosti vidícího) průvodce miluji. Ještě jednou byl později použit v Jasonu Bournovi na nádraží. Toto jsou dokonalé momenty, a to doslova. Tohle někdy zažít. P.S. Ještě jednou věcí se pochlubím. Postavu Colina Farrella jsem vždycky odhalil, a to znova a znova, neboť jeho dějovou linku vždycky do příštího promítání zapomenu. ;o) Ale ta postava mi vždy byla od začátku sympatická, mnohem víc než Anderton sám.

Musím hluboce smeknout před Miloňem Čepelkou (mým zdaleka nejoblíbenějším členem souboru), že měl koule na to říct "král je nahý!" a odmítl v tomto odpadu účinkovat. DJC má velmi velmi rozdílnou úroveň jednotlivých her a je nespravedlivé k těm opravdu dobrým (Záskok, Pól, Zlatovláska, Blaník, Vizionář) velebit všechny a všem dávat 100 % jenom proto, že Svěrák. Jděte se bodnout. Toto je jejich druhá nejhorší hra (po Českém nebi). I když perly jako Lijavec, Bobeš, Švestka, Akt... no nevím. Možná je předposlední místo sdílené. Každopádně zde je úplně nejhorší seminář.

Měl jsem být varován tím sešupem, kdy po geniálním Musíme si pomáhat a velmi slušném Pupendu nám pan Hřebejk naservíroval zcela nesnesitelné Horem pádem a Krásku. To musím Janu Hřebejkovi uznat: Kvalita jeho filmů není cik cak. Je to v dlouhodobějších vlnách. Stačí si uvědomit, z jakého je co období, a nespletete se. S odstupem se dá říct, že jeho tvůrčí krize trvala ještě zhruba rok (U mě dobrý), pak už to zas začalo být u mě lepší.