Verbudrak

Ano, jsem cílovka, chlap čtyřicátník, a upřímně se děsím, že si moji kámoši budou chtít hrát na tento film. Nechtěl bych, abych měl s čímkoli spojeného s tímto dílem ještě někdy něco společného.

Postavte vedle sebe neherce, nechejte je promlouvat věty, které nejen že nenavazují na sebe navzájem ani na to, co postavy dělají a jak se tváří, ale ani nedávají smysl samy o sobě. Pak ty postavy rozpohybujte zcela náhodně. Nechejte jiné postavy zničehonic mizet a další zcela bez přípravy se objevovat. Ať se kolem točí svět zcela bez rámce, pravidel a zákonů, a bavte se tím, že ty neexistující mantinely postavy jako že překračují nebo naopak slepě dodržují. Zabalte tuhle sra.ku do odéru zakázaného filmu a máte perlu kinematografie. Jojo, komouši si toho prostě neměli všímat, takovýhle nanicovatý film by zapadl. Takhle stvořili mučedníka a my máme navěky modlu.

O Rusku by měli točit filmy asi jen Rusi sami. Toto byl výsměch. Naivní to bylo jak film pro děti, ale dětem bych to rozhodně nepouštěl, umřely by nudou. Chjo.

Možná by se mi to i líbilo, kdybych byl schopen zachytit příběh a vyznat se v postavách. Ale přijde mi, že jsem byl bez šance. Doufám, že to bylo proto, že to byl režisérsky nezvládnutý film a ne proto, že už jsem zdegenerovanej holywoodským polopatistickým vysvětlováním všeho...

Je tam několik (no dobře, hodně) velmi iritujících postav a výstupů, zejména Tereza na čtvrtou (jednou jako osoba a třikrát jako píseň, děs), jako celek to taky nestojí za mnoho. S dětmi jsme nedávno projížděli slavné muzikály, a o tomto kousku jsem pro ně neuvažoval ani na chvilu. Každopádně platí, že jsem ho sám rád viděl několikrát a ještě to asi párkrát klapne, a taky si jednotlivá čísla občas najdu na Youtube. To nemůžu říct ani o West Side Story!

Tato pohádka je hodně hloupá sama o sobě. Bez respektu k čemukoliv, taková sprostá, pohanská. Bez děje, bez zajímavých postav, bez magie, bez tajemna. Bez koloritu. Bez pointy. Bez šťávy. Vůbec mě nebavila. Je ovšem sranda, že jeho dabovali při mluvení, ji při zpěvu. :)

Ta kniha je moje srdcovka (četli jsme ji po dvacet let klukům na rytířských táborech při jídle). Tjuriho jsem si ale jako černocha teda nepředstavoval. Já to vlastně vůbec nepoznával, s předlohou to nemá nic společného nejen postavami a dějem, ale ani celkovým vyzněním. Už to by stačilo, aby to pro mě byl propadák a nechtěl to nikdy více vidět. Každopádně o to ani tak nejde. Ono to neobstojí ani samo o sobě, pouštěl jsem to synům a nechytlo se. Děs běs.

Dětem bych doporučil, sám se zas rád podívám. Sám hodně píšu a musím říct, že to mám posazený na dva způsoby. První způsob je mít to vycizelovaný. S každým slovem si vyhraju, věty pořád přepisuju, měním formulace. Výsledek je pak sice dokonalý, ale zároveň takový jaksi upachtěný. Čím jsem starší, tím mám radši druhý způsob: Psát prostě na první dobrou, pod inspirací, hodit to na papír a už se k tomu nevracet. Nikdy bych si to nepřiznal (až nyní poprvé), ale lidi čtou raději to druhý. No, abych to zkrátil, scenář pana Svěráka je upachtěný. Vymazlený, dokonalý, vycizelovaný, ale je tam cítit ten pot a to trápení se. Ještě že vzal figurky podle skutečných postav (až na jména). Tím to zachránil. Dílo vám tak ožije, i když jste jinak scénáristickej robot. Jinak musím vypíchnout herecký výkon kluků, ve všech scénách ze třídy jsou skvostní, to se rejžovi fakt povedlo.