Medvídek

Scénář: Petr Jarchovský .. Lidé se mění, zbuzní. Ovšem další šálek rychlokvasícího moku z kuchyňky námětů Jarchovský&Hřebejk se moc nemění, naopak začíná pěkně smrdět. Jenže, zatímco Hřebejk si své režijní řemeslo pořád obstarává slušně, pan Jarchovský (ač se mi Kráska líbila) si v klesání do podprůměrnosti asi libuje.. Jistě, manželství se mohou po několika letech rozpadnout, ale proč to podávat tak uměle? Umělost navíc umocňuje i barvité zpracování smrdící televizní produkcí. Příběh, který se dlouho rozjíždí a končí mdle až nevýrazně má sice nějaké ty světlé, dokonce vtipné momenty (snaživý Macháček dostal do úst několik povedených hlášek), ale zbytek utek. Kam? To po mě radši nechtějte slyšet... 40%. (23.10.2007)

„Proboha, Emo! Ja jsem přece tvůj švagr! Zeptám se Romana.“ Hřebejk (PELÍŠKY, MUSÍME SI POMÁHAŤ, PUPENDO) mal doteraz tri dôležité veci. Scenár, hercov a seba. Seba a skvelých hercov má stále, bohužiaľ scenár mu tentokrát hapruje a sťahuje so sebou i kvalitných hercov (Menzel, Vilhelmová, Macháček, Roman Luknár). Otvorený koniec, priveľa postáv, náročná divákova orientácia v ich vzťahoch, niekedy je príbeh príliš doslovný, inokedy zasa príliš zahmlený, melancholická atmosféra je fajn no miestami nudí a (čo však už nie je mínus, pozor na to osemnásťroční!) snímka vás osloví len ak ste muž nad tridsaťdeväť rokov. Hřebejk stále výborne režíruje dlhé konverzačné scény „okolo stola“, v ktorých sa behom minúty trikrát zmení nálada (!) a stále je vtipný (tanec, torta). Len to tentokrát príliš nefunguje tak „univerzálne“, ako jeho predchádzajúce počiny. (12.05.2009)

Každý člověk je jedinečnou záhadou… Spíš než o komický příběh jde o VÁŽNOU SONDU do manželství a vztahů, sondu plnou přetvářky, nevěry, rozchodů. Nic co by jsme neznali. TO JE ŽIVOT. Dobře se na to dívá, dobře se to poslouchá. Spoustu věcí člověk zažil, může zažít, nebo spíš NECHCE ZAŽÍT. Na český film přesvědčivý herci, dobré dialogy. Bohužel musím dodat, že toto téma a příběh mi bude stačit vidět jen jedenkrát (na rozdíl od Americké krásy). (16.04.2008)

Sice nepatřím ke skalním příznivcům dua Hřebejk-Jarchovský, ale z jejich novinky jsem byl poměrně nadšen. Snímek si na nic nehraje a líčí události, tak jak se v životě dějí. A i když ani zdaleka ještě nejsem ve věku hlavních hrdinů, jejich jednání a situace v nichž se ocitají mi mnohdy přišly až nepříjemně povědomé. Taky se mi líbilo, že jsem většinu herců viděl v trochu jiných úlohách, než jak je známe. K srdci mi nejvíce přirostla postava Anny Geislerové a manželský pár Menzel-Křesadlová, kteří i na malém prostoru zvládli předvést velký výkon. Pravda, ke konci je už těch rozchodů, dětí, hádek a lží trochu moc a ten otevřený konec si tvůrci taky mohli odpustit. Medvídek ve výsledku není tolik líbivý jako Pupendo nebo Pelíšky ani tak luxusní jako Horem Pádem, je prostě jen upřímný. (11.11.2007)

Osvědčené autorské duo, luxusní herecká sestava, rozpad několika vztahů i přátelství, přesto to tak úplně neladí. Jak se zadrhlo několik manželství, zadrhlo se i lehké Jarchovského psaní i Hřebejkův laskavý (a zároveň hořký) směr vyprávění. Až moc se snažíme, aby to bylo „ze života“, jenže občasnou vyprázděnost děje a plochost postav přehlédnout nelze. Intimní přemítání o ženách a mužích středního věku totiž občas neví, kam chce směřovat. Ivan Trojan a jeho broučínek a džemíček jsou výborné. Jen samotný Ivan je nevyužitý, jen odvykládává, co dostal na papíře a není to ono. Stejně jsem to cítil u Aničky Geislerové, která je nevýrazná, vychází z toho ovšem lépe, než otravná Vilhelmová. Jakoby je Hřebejk nikterak nevedl. Ztotožnění je tak obtížné. Ve výsledku divák tak nějak zdvořile řekne, že to bylo fajn (je to přeci Hřebejk), ale v ústech máme pachuť, že to nikterak nepobavilo, nepohladilo, ani nějakým nečekaným zvratem nepřekvapilo. To způsobí, že za několik dní si z filmu téměř nic nevybavíte, mnohým situacím chybí pointa, žádná replika ve vás neutkví tak silně, jak by si tvůrci přáli. (02.04.2017)