rikitiki

Smí se obětovat pár desítek lidí kvůli záchraně několika tisíců? A kdo o tom smí rozhodnout? Před zhlédnutím německého dramatu jsem měla jasno: „Pilot je nevinen.“ Po zhlédnutí váhám, a protože jsem nedostala dostatek informací (byl čas na vyklizení stadionu, co dělali cestující v letadle?) nemůžu rozhodnout, jaký rozsudek bych vynesla já. ___Němci příběh natočili suše, téměř dokumentárně, v moderní a chladné soudní síni, ale nezvládli emoce, které do filmu museli dostat, aby zaujali diváka. Logicky by měli proti sobě nejvíce stát obhájce a žalobkyně. Ale tady byl obhájce jen do počtu a zmohl se sotva na pár pubertálně vzdorovitých výkřiků. Až ve finále se dostal ke slovu v závěrečné řeči. Hlavní tíže tak spočívala na žalobkyni s nevděčným úkolem bránit právní postoj, se kterým předem většina lidí nesouhlasila (výsledek diváckého hlasování je jednoznačný). Žalobkyně se dostávala do střetu s obhájcem (zřídkavě) a pak v jednom dlouhém dialogu s obžalovaným – a právě ani v jednom případě nezvládli filmaři emoce. Ti lidé na sebe útočí, posmívají se sobě navzájem, ušklíbají se, přehrávají drama – tohle si vážně neumím představit u advokátů v tak závažném případě a ještě u německého soudu. ____ Mnohem víc bych vsadila na vnitřní dynamiku dialogů, ale tady se mi zdály mnohé argumenty pochybené. Když obhájce přirovnal německou ústavu k jakémusi Kantovu článku s tím ,že oba jsou to jenom názory, takže se jimi nemusíme řídit. Ústava přece, sakra, není názor! Nebo podobenství žalobkyně o zastavení splašeného vlaku tím, že hodíme na koleje tlouštíka, který svým tělem soupravu zabrzdí – to přece nemá nic společného s projednávaným případem – tlouštíkovi nehrozila bezprostřední smrt, zatímco lidem v sestřeleném letadle ano. Naopak dobrý byl argument o transplantaci z těla umírajícího, který má tak jako tak smrt na jazyku, tak proč jeho smrt neuspíšit, když by jeho orgány mohly zachránit někoho jiného, kdo bez nich naopak během chvíle zemře a takto by mohl žít dál? ___ Zcela jistě se scénářem pomáhali právníci, ale i tak tomu chyběla brilantnost. Pokud by dialogy s argumenty pro obě strany byly přesvědčivější, nemuseli by si filmaři pomáhat teatrálním chováním zúčastněných. ______ Vždycky mě zajímalo, jak bych se zachovala, kdybych byla jedním z přísedících ve filmu Dvanáct rozhněvaných mužů. Taky bych mladíka podezřelého z vraždy rovnou odepsala a nechala se pak přesvědčit až Henry Fondou? U tohohle filmu jsem na začátku cítila zklamání, protože jsem byla rozhodnutá předem. Průběh filmu mě ale dokázal zviklat. Ústava přece není cár papíru, kterou si můžeme vykládat každý po svém, ústavní soud není zanedbatelná instituce a pokud bychom se měli vzdát některých našich zásad, co by nás pak odlišovalo od fanatiků? Jestli je tohle cena za přežití, totiž stát se taky fanatiky, tak je to stejně jejich vítězství a ne naše.

Zlom mezi létem a zimou, rušným městem a samotou na horách, prvním vášnivým poryvem lásky a láskou už poučenou a hledající jistoty je dost prudký, ale dobře vysvětlený. Vztah ženy, která si chce vybudovat vnitřní domácký svět s milovaným mužem, naráží na to, že jemu jde primárně o svět velký. Hospodyňka a dobyvatel - dva principy, které nejde sloučit. Ve filmu má tenhle konflikt drastickou podobu, ale jinak je to odvěké míjení se mužského a ženského pohledu na svět. Co je víc: žít dobře svůj vlastní život nebo chtít měnit životy ostatních?

Pro mě jedna z nejlepších buddy komedií vůbec. Vyváženě namixovaný koktejl přátelství, road movie, romantiky, sociální kritiky a hlavně humoru. A naprosto perfektní bollywoodsky (sebe)parodická zamilovaná písnička.

Chytrý a vtipný scénář si střílí z náboženství, vlastně spíš pověrčivosti a chamtivosti, které náboženství často provázejí. Aamir Khan v roli mimozemšťana na můj vkus moc poulí oči a chová se jako autista, ale za ty plachťáky, na kterých by domů na vzdálenou hvězdu mohl doletět snad i bez vesmírné lodi, mu odpouštím.

Film má lehce osmdesátkový vzhled, začátek připomíná Pomádu, včetně závodu mezi dvěma gangy, který odstartuje upuštěný dívčí šátek. Romance mezi sígrem a bohatou holkou, která si na drsňačku hraje, aby se vymanila z necitlivých rodinných poměrů, brzy ustoupí dost násilnému ději._______ Hlavní postava se musí rozhodnout, jestli zůstane zlým hochem nebo se stane klaďasem. A je to těžké rozhodování, protože všechny vzory, které má, jsou pošramocené. Násilí se stupňuje a vrcholí pěstním soubojem v ulicích, který jde na dřeň. Obličej hlavního hrdiny se mění v krvavou sekanou. Konec je symbolický KOUSEK DĚJE Reálně nepříliš pravděpodobné, že se hrdina nakonec zvedne a dokončí svůj boj, je spíš symbolickým vyjádřením, že sílu mu dodali ti obyčejně a dlouho ponížení lidé z ulice, kteří konečně našli někoho, kdo se za ně postavil. Ve finále se sígr změní v berserkera.

Snad nikdy jsem se u indického filmu tak nenasmála, což jen mírně kalí fakt, že nejvíc jsem se smála u dramatických scén. Finálová bitka hrstky statečných s bandou padouchů nabízí tak neuvěřitelné scény, jako likvidace protivníka tím, že hrdina podtrhne nohy jeho běžícímu koni. Případně zastavení kulky vlastní rukou – a to dokonce ve dvojitém provedení. Před tím ale zase zabije hrdina padoucha tím, že prakem (!) prostřelí čelní sklo gazíku a následně i záporákovo čelo. Pěstní souboje jsou doprovázeny hlasitými ránami a charakterizují je údery, které vedou asi tak půl metru vedle protivníkova těla - ale sestříháno tak, že to - skoro :) - není poznat. Matka, která čeká na své znovuzrozené syny, se buď válí v prachu a teče jí krev po obličeji nebo se záhadně vynořuje a tyčí před zlosynovou rodinou. Padouši ji pak buď srazí k zemi nebo se jí leknou – záleží asi na tom, jak se vyspí. Kajol dostane tolik facek, že by musela mít tváře jak medicinbal. ____ Zlosyni zlověstně poulí oči a temně se smějí, případně ještě okomentují, jak zlí a zkažení jsou. Hrdinové mají k dispozici arzenál zbraní, ale na setkání s protivníky jdou neozbrojeni. Kamera situaci dramatizuje prudkými nájezdy na obličej a hlavně oči. Hudba kvílí. ____ Když přetrpíte začátek, tak poslední třetina je odměnou, protože závěrečné zúčtování je něco, co se hned tak nevidí. ____ Jinak film nabízí docela dobrá nebo aspoň zajímavá taneční čísla. Zamilovaný taneček Kajol a SRK mě fascinoval neskutečnou trapností a přesto i jistou erotičností. Tou se naopak výrazně vyznačoval svádivý tanec vesničanek. Hypnotický byl v transu tančený chvalozpěv na bohyni Kálí.

Po přečtení příslušných hesel na Wiki ani nejde říct, že film nabízí zidealizovanou historii. Film zobrazuje historii z velké části úplně vymyšlenou, podřízenou mýtu o brutálních britských okupantech a hrdém indickém národě, který se nenechá ničím zlomit. Je to historie, jakou bychom si přáli všichni: plná statečných sebeobětavých mužů a krásných žen, hrdinných gest a nezapomenutelných proslovů. Prostě historie, která s realitou nemá vůbec nic společného. ____ Když tohle pomineme, je to docela mrštně natočený příběh beznadějné vzpoury, se sem tam trochou romantiky a dojemnými scénami loučících se přátel anebo milenců.

To je jak Krkonošské pohádky. Místo Traunteberka jsou tu zlí Angličani. Kubu, Anče a hajnýho zastupuje prostý pracující indický venkovský lid. Nadpřirozenou pomoc si místo Krakonoše zahrála jedna britská slečinka. Děsně černobíle podané, spousta nepříliš zajímavých tanečních výstupů (akorát žárlivá písnička měla grády), herecké výkony Britů otřesné a poslední hodina je jen o kriketu – takže, kdo nezná pravidla, má smůlu – něco se tam sice děje, asi jde o dost, ale když tomu nerozumíte, tak těžko cítit napětí (které je ostatně slabé, protože je to indický film, tak jak může dopadnout utkání Britů s Indy?). Je to nacionální pohádka přehnané stopáže.

Vyprávění o mírně legračním příběhu lásky se záměnou se střídá se současností, kdy se hlavní hrdina po drastickém zážitku a zranění mozku proměnil v něco jako golema, který necítí bolest a jen kolem sebe mlátí a mlátí, aby dosáhl pomsty. Neskutečně neuvěřitelné. Aamir ho opravdu hraje jako monstrum, jemuž každých 15 minut dojde baterka a musí tedy začínat nanovo. Indická policie je zde podaná takovým způsobem, že bych se k ní neobrátila o pomoc, ani kdyby se mi zaběhla kočka. Buď jsou policisté jenom tupí a neschopní, nebo úplatní, případně rovnou táhnou se zločinci. Ti ale taky nejsou žádní géniové, protože svého protivníka nezničí, i když k tomu mají spoustu vhodných příležitostí. ___ Milostná linka byla naivně fajn (trochu na způsob filmu Přítelkyně pana ministra), ale ta odplata byl blábol bez jediného uvěřitelného momentu.

Převládají honičky, sem tam rvačky, občas tanec. Hodně zpomalených záběrů, které jsou k smíchu a brzy začnou nudit. Na začátku zjistíme, že indické stavební předpisy jsou neskutečně shovívavé, protože na tuk tuku hladce projedete cihlovou stěnou. V průběhu filmu pak uvidíme, že firma BMW má do budoucna velké plány s motorkami, už se těším, až ten vymakaný obojživelný model uvedou na trh. ____ Samozřejmě, je to čistá akční podívaná, která ale trochu ubíjí neustálým vršením dalších a dalších atrakcí, aniž by měla potřebu zasadit je do nějakého smysluplného děje. Až ke konci se přece jen scenárista vzpamatoval a podařilo se mu do filmu propašovat pár zajímavých nápadů. Končí to opět akcí. ___ Dost mizerné herecké výkony, i Aamir tady přehrává. Nejotřesnější ale byla bloňďatá chicagská policistka, která v ději neměla vůbec co dělat a ještě hrála tak, že vypadala, jakoby si jen odskočila od své obvyklé profese - natáčení porna.