rikitiki

Distributor je se svým popisem děje vedle, jak ta jedle. To, co způsobuje problémy mladého manželského páru, nejsou finanční potíže, ale jejich naprosto odlišné očekávání od manželství. Ona se mámivě domnívá, že i po svatbě budou věčně cukrovat a zamilovaně na sebe hledět, zatímco on až příliš rychle zaplul do rutiny a stereotypu, jakoby byli manželé už dlouhá léta. Naivní romantičnost narazila na fotrovské papuče. Situaci komplikuje ještě rozchod s dosavadní rodinou, který mladý pár trápí, ale taky ho nedokáže nijak řešit. Prostě se vzali moc brzy. Složitosti začáteční fáze manželství, kdy oba dva hledají, jak se vymezit a co vlastně chtějí, naruší pár tragických událostí, které snad dají téhle dvojce šanci zkusit to znovu. SRK se objeví až v úplném závěru, coby představitel jiné manželské dvojice, a to sice vzorové, protože tihle dva vědí, že patří k sobě a problémy řeší společně.

Zelenooký mstitel skrývá pravou barvu svých duhovek, i pravý cíl, proč se vetřel do boháčovy rodiny. Je to vztahové i sociální drámo, ale hrdinovi se fandit nedá, protože jde doslova přes mrtvoly a nic ho nezviklá. I když tvrdí, že se do druhé dívky z nenáviděné rodiny skutečně zamiloval, tak film to nijak neukáže a tenhle motiv velmi rychle stopne. Nenastává žádná rozpolcenost mezi touhou po pomstě a touhou po dívce, hrdina si jde umanutě za svým. Je příliš jednorozměrný.

Takové filmy se snad točily ještě před válkou. S postavou boháče bez srdce zkarikovanou k směšnosti, přehnanou v projevu i charakteru. Nepřístupný charakter ale napraví setkání s nevinným rozkošným děckem, tady takovým malým přemoudřelým diblíkem na facku. Sbližování s holčičkou je až příliš hladké a náprava okoralého pracháče pohádková. Proč musel putovat po venkově bez peněz se sekretářkou a dítětem, je logický nesmysl. Ale zase měli šanci trochu se líp poznat. _____ Zajímavě byly vykresleny poměry v sirotčinci. Jeho alkoholická tyranská ředitelka jakoby vypadla z nějakého románu od Charlese Dickense.

Nijak zvlášť zajímavá tancovací historka o jednom milostném troj až čtyřúhelníku, ve kterém hraje jeden z nejhuhlavějších herců, jakého jsem kdy musela přetrpět - Akshay Kumar.

Slušně natočená studie žárlivosti, která z nenápadných náznaků naplno propukne v dojemně a přesto výhružně zahraném monologu SRK. Na jeho postavu je soustředěná hlavní pozornost, ostatní více méně slouží k tomu, aby přidávali polínka pod jeho spalující pocity méněcennosti, vzteku a odvržení. Nejprve šťastný muž kolem sebe najednou vidí samé důkazy podvádění a je fakt, že manželka jakoby mu je snad podsouvala schválně. Každý podvádí každého. I když sekretářka připomínající Ginu Lollobrigidu ze secondhandu si za své nepokryté návrhy, vzhledem k bezútěšnému stavu svého manželství, zasloužila více pochopení. _____ Ve filmu je ale spousta věcí zbytečných, jen zdržují a překážejí. Zbytečný byl dramatický začátek se ztrátou rodičů a rozpadem rodiny – to v ději nemělo vůbec žádný význam a šlo to vyřešit jinak. Navíc byla i postava mladšího bratra-budižkničemy, stejně jako jeho obdiv v jakémusi herci. Scénář to pak nijak nerozváděl, ani to do něj nepatřilo. Hrdinova sestra tam taky jen tak postávala a zírala, i bez ní by se příběh úplně obešel. Finále bylo moc masové, v psychologickém filmu by se mi mnohem víc líbilo komorní zakončení jen s hlavní dvojicí.

Film se dá usledovat jedině, když ho budete brát jako zvrácenou parodii. Naprosto všichni přehrávají, poulí očima, šklebí se, dělají rozmáchlá gesta. SRK občas hraje svoji postavu jako vzteklé a zbabělé dítě, jindy jako hrdinu. Děj nedává smysl, oštěp létá rychleji než kulka, rvačky jsou nevěrohodné, na každé větvi visí had, zákony fyziky v indické džungli neplatí, protože pád z vrtulníku způsobí hrdinům jen drobné zdržení, protože pak musí jít pěšky. _____ Pobavil hlavní kruťas, protože ten dokázal zdémonizovat tak nevinný předmět, jako je kancelářská židle na kolečkách, když přes ni přehodil kůži i s rohy a pak na ní dramaticky jezdil po jeskyni.

Jedno romantické gesto před svatbou ještě neznamená, že muž bude dobrým manželem. A o tom to je. Trochu otravné, protože hlavní napětí v manželství vytváří hlavně jeho dětinský, vzteklý a ublíženecký charakter. Spousta slov, slibů, ale skutek žádný. Ještě že do toho kápli trochu žárlivosti, tím příběh začal být o trochu zajímavější. Konec je vlastně cynický, tihle dva se k sobě prostě nehodí. ___ Nenápadným prvkem, který vše relativizuje, je postava věčně opilého žebráka (možná prvně jsem viděla Johnny Levera v jiné roli než přímočaře komické), kterého zlomila nešťastná a nevyřčená láska. Dalo by se to tedy vyložit tak, že ať už svou lásku získáte nebo ne, stejně to dobře nedopadne.

Snoubenec dívky, o kterou usiluje plachý stalker, se hned v úvodu představí jako hrdina nejstatečnější, když zachrání malé děvčátku z rukou zlosynů. Jednoho z únosců zabije tak, že mu hodí nůž do podpaždí. Ano, je to průhledně amatérské a nechtěně směšné. Charakter dívčina pronásledovatele je ale docela dobře prokreslený a chvílemi je ho člověku až líto. Ale jen chvílemi. ___ S Juhi Chawlou to SRK holt dost často nevyšlo.

Indické dráhy si zaplatily slušnou reklamu na své služby, protože barevné záběry z vlaku a na něj jsou ve střední části filmu sice zbytečné, ale téměř nepřetržité. Jinak jde o to, že muž potká dívku v nesnázích, rodina je proti a on o ni musí bojovat. Celé to bylo dětinské a ničím výjimečné. Snad jen těmi záběry na vlak a jízdu….

Těžkej frajer Franta Majer by byl proti Ram Jaanemu jen ubohý trapák. SRK tady přehrává okázalými gesty a dramatickým hlasem, ale k jeho postavě poněkud morálně závadného Robina Hooda to vcelku sedí. Stejně jako to oversize sako (alias sako po starším bráchovi), které nosil v devadesátkách skoro pořád, ale v tomhle filmu dosáhl úplného vrcholu, protože ho nosí na holé tělo a ještě se zlatým řetězem, na kterém by utáhl i buvola. ____ Příběh muže, jehož život začal odhozením do odpadků a on se proti tomu obrnil a vždycky šel svoji vlastní cestou, nepostrádá velkolepou tragičnost (hlavně ke konci), ale na začátku to hodně srazí několik totálně amatérských bitek a přestřelek, které Ram Jaane vyhraje především proto, že jeho protivníci, kteří stojí dva metry před ním, se nedokážou trefit. Navíc mu dělají tu laskavost, že po něm střílejí a útočí na něj spořádaně, hezky jeden po druhém, aby je mohl vyřídit postupně.