rikitiki

Japonská perverze tentokrát narazila na hranici mé tolerance. Tohle už ne, to je silně přes čáru!_____ Matka bez mateřského pudu a bratr bez bratrského studu se starají o zraněné vlče tak, že mu způsobují další a další rány. Zejména psychopatický a po úrazu hlavy zjevně i duševně nemocný bratr, který ztratil ponětí o tom, co je přípustné a co ne, nebohého divokého Rena likviduje psychicky a vlastně i fyzicky. Dostává ho do neřešitelných traumat, protože Ren se jako mladší, slabší, závislý a neznalý základních společenských norem nechá zcela bezbranně vmanipulovat do pozice viníka. Takže namísto, aby vyhledal pomoc – jeho chabé pokusy o útěk zničí majetnický bratr v zárodku – se ještě cítí provinile a jako ten, co se má omlouvat, kát a škemrat o odpuštění. ____ Tohle všechno se děje za přihlížení dalších bratrů, kamarádů, učitelů i známých rodiny. Ti maximálně utrousí sarkastickou poznámku, ale přesto nechávají dravce, aby dál zatínal drápy do své kořisti, která navíc vypadá nanejvýš tak na dvanáct let. _____ Pro tenhle seriál nemám slůvka odpuštění a ani kousek pochopení. Malý nevinný kluk ještě děkuje nemilosrdnému predátorovi za to, jak hezky se o něj „stará“ a je mu za to vděčný. Opravdu nechutné! _____ Stupidní, že se nikdo moc nezaobírá Renovým raným dětstvím, co se mu stalo, kdo mu ubližoval a proč. To, že jsou tam vedlejší postavy většinou jen do počtu (evidentně osekali vedlejší motivy z mangy na nesrozumitelné minimum) je důkazem špatně udělaného anime. Ale ústřední motiv: „vztah“ staršího bratra k nejmladšímu, je zvrhlý, odporný a zlý způsob uvažování. SHRNUTÍ: Mnohem líp by ti, Rene, bylo, kdybys běhal s vlky kanadskou divočinou.

Zvláštní, originální historky, které spolu zdánlivě příliš nepasují dějem. Spojuje je spíš atmosféra melancholie, až smutku, někdy i zoufalství, ale i krásy viděné v pomíjivosti. Tak trochu slastné týrání se uplývajícím časem. V každém z příběhů kvetou květiny, možná právě jako symbol krásy, která rychle uvadá. _____ Zatímco první dva příběhy byly více roztomilé (i když taky s dramatickými okamžiky), ten poslední dvoudílný, mě dostal svou drásavostí. Přes hravé a někdy škádlivé tóny se nakonec dobral k jednomu z nejpůsobivějších vyznání a zároveň i rozloučení. Když se za úsvitu zahalí do látky jedno hladké rameno, přes které padají dlouhé prameny vlasů, je to okamžik, kdy až trne u srdce. _____ Možná mě ty první dva tolik nebraly, protože láska k umělé bytosti naprogramované milovat svého pána, je vždycky jednostrannou záležitostí. SHRNUTÍ: Samuraj se samurajem – my si spolu rádi hrajem. P. S. Chce to druhé zhlédnutí. Nebo možná jen já jsem potřebovala druhé zhlédnutí a přečíst pár recenzí, aby mi to došlo. Je snad synek z mocné rodiny v prvním díle potokem muže, kvůli němuž strůjce loutek stále nosí obvazy, protože jeho rány se nikdy nezahojí? ___ Ale, co je důležitější, ty podivné loutky se pro mě ústrojně propojily s příběhem, Jsou jako zrcadlo. Odrážejí najednou navenek vlastnosti svých pánů. A to zejména ty zapomenuté, zasunuté, zdánlivě provždycky pohřbené: odpovědnost, odpuštění, lásku....

Doslova dechberoucí záběry a podivný kluk s nepochopitelnou vášní. Kromě lezení se dokument soustředí na psychologický portrét, který se ze vzpomínek, starých fotek, rozhovorů i současnosti poskládá s velkou přesností. Možná až příliš. Přece jenom, točili to jeho kamarádi a horolezec je sice zvláštní brouk, ale hloupý není. Takže zvažuji, nakolik do těchto intimnějších částí pustili stylizaci a předem promyšlený záměr. Když vypráví, jak se v jeho rodině lidé neobjímají, on se to tedy musel naučit až v dospělosti a podkresové fotografie z dětství ukazují jeho jako okatýho kluka, který s láskou objímá svého otce…. Každopádně měl velké štěstí. Za slečnu, kterou si překvapivě našel, by měl děkovat. Tak hezké, milé, tolerantní a laskavé stvoření se nevidí. Otázkou, jestli pro ni je on ta nejlepší možná volba. SHRNUTÍ: Asi jeden z nejúžasnějších výkonů, co jsem kdy viděla. Ale na vlastní oči bych ho vidět nechtěla.

Hodně průměrná záležitost. Nudná kresba, ale příběh zprvu může zaujmout. Učitelský mstitel, který likviduje pouliční kriminálníky, a středoškolák z příšerných rodinných poměrů, který se zapletl s gangem a zoufale potřebuje vzor, kterému by mohl být oddaný. Jenomže tyhle motivy brzy vyšumí. Učitel-mlátička přestane pronásledovat místní výtržníky a místo toho se zaměří na poučování a lavírování, jestli tomu klukovi má nebo nemá dát šanci. Dialogy postrádají smysl, chvilku je to tak, v další větě jinak. Nevěděla jsem, o co jim jako teda jde. A děj se odporoučel úplně do kopru a druhé části seriálu už se neúčastnil. SHRNUTÍ: Pokud se živíte nejstarším řemeslem a máte pubertálního syna, tak si, probůh, neberte práci domů! Takový trauma ratolest jen tak nerozdýchá. /můj komentář č. 2 900/

Sprška sakurových květů může mít sílu uragánu, když si jí všimnete poprvé ve svém životě. Anime o první lásce rozhodně netrpí přeslazováním. Naopak, je to láska protrpěná, protože se o ní při nejlepší vůli nedá říct, že by mohla být zakončená skutečně šťastným koncem. Jde jen o to, čemu dát přednost. Při každém rozhodnutí nejspíš utrpí ústřední dvojice bolestivé ztráty. ____ Anime se vyznačuje jednoduchou, ale promyšlenou kresbou. Důrazem na psychologii postav a realistickými detaily. KOUSEK DĚJE Nevím, jak bych seriál vnímala, kdyby byl hraný. Nevím, jestli bych si ho pustila, kdybych věděla, o čem je. Ale takto mě donutil k zamyšlení._____ Pojednává o tabu tak skálopevně zarytém, že mě nikdy nenapadlo o něm pochybovat. Až díky Koi kaze jsem si o tom něco přečetla. A podivila se, v kolika zemích tohle není trestné. Naopak v jiných, třeba hned vedle, se za to odsuzuje do kriminálu. A proč vlastně? Pokud jsou oba dospělí a souhlasí, proč je tohle trestný čin? Vždyť nikomu neubližují, jen okolí se na ně bude dívat skrz prsty. Riziko dědičnosti? Ale to by se pak podobné tresty musely vztahovat i na alkoholiky a feťáky, kde to jistě také není v pořádku. A alkoholici a feťáci představují pro společnost větší riziko. I člověk, který utrhne chráněnou kytku, se proviní víc. Tihle dva překročili jen meze dané zvyklostmi (a ano, podepřenými zkušenostmi s genetikou – ale to je jen potenciální možnost). ____ Většinou si sama příroda postaví bariéru, protože lidé vyrůstající spolu jako malé děti (bez ohledu na příbuznost) se v dospělosti nevidí jako partneři. Pokud nejsou rozděleni v útlém věku. A setkají se až po letech. Pak až s překvapivou četností nastává – a existuje na to i termín – genetická sexuální přitažlivost. Docela zajímavé vysvětlení, proč tomu tak je, ale to už je nad rámec mé recenze. SHRNUTÍ: Seriál mě dojal, přesvědčil a okouzlil.

Japonský pan Grey si najde svého studentíka a pak si vychutnává 50 způsobů, jak s ním fláknout o svislý či vodorovný povrch a znásilnit ho. Dva workoholici mají vážný komunikační problém. Rozvedený profesor se musí vypořádat s tím, že jediná láska jeho života měla tak potměšilý smysl pro humor (a taky pro skutečnou profesorovu orientaci), že se reinkarnovala do sedmnáctiletého neodbytného kluka. Tři páry řeší lásku a sex, přičemž násilí a vydírání můžou působit jako sexy koření a vzájemně přijatelná hra, nebo jako studie patologické závislosti oběti a násilníka. Mě to bavilo, i když mi Misakiho bylo někdy líto, protože si ani neuvědomoval, kolika – nejenom fyzickými – způsoby si ho Usagi podmanil a pohltil. SHRNUTÍ: Moje první shounen-ai. A na poprvé, jak by určitě Misaki souhlasil, se nikdy nedá zapomenout.

Zase jedno sc shonen-ai o klukovi, který by to strašně chtěl a o druhém, který po tom neméně tak touží, ale tváří se, jakože ne. A Zíza má pravdu: Ricu je vůl. To jeho popírání situace bylo stejně jenom scenáristickým naschválem, jak sérii natáhnout. Takže kromě tanečků, jestli teda jo nebo teda ne, má seriál přidanou hodnotu ve zpodobnění redakce mangy a otřesné otročiny, shonu a absolutního nedostatku času na cokoliv, které tam panují. Proti tomu snad i veslovat na galéře byla úplná procházka růžovým sadem. Při tom tempu a vytížení bych se nedivila, kdyby editoři mangy páchali hromadné sebevraždy jako lumíci. ____ Fajn motivem je rozpomínání, jak to tehdy vlastně bylo, když se spolu na střední ti dva sešli poprvé. A ukáže se, že paměť je vrtošivá. Stejně jako způsob, jakým si vykládáme některé situace. SHRNUTÍ: Sakra, Ricu, tak už se rozhodni!

Ledový narcis a sebestředný workoholik, který se zajímá jen o sebe a svoji slávu, se potká s nenasytným andělem, kterému sebemenší podnět stačí a hned se mu vztyčí …… křídla. A protože vášnivý Junta je opravdu při chuti, tak si vztyčených křídel a poletujících peříček užijeme dost a dost. Ostatně jako Takato, který se stane zcela podřízenou sexuální hračkou a Junta ho dokáže vmanipulovat do situací, kdy si plní své fantazie, ať už v autobuse, na pláži nebo ve školní třídě. Do toho laškovně dvousmyslné dialogy, kdy se ti dva baví třeba o herectví, ale dá se tomu přisoudit i jiný význam. ____ Není to, ale jenom o „tom“. Postupně se ukazuje, proč se Junta do Takaty zamiloval. Zažijeme jednu žárlivou krizi a ve finále i slušné rozhodovací drama. A hlavně proměnu hlavního hrdiny, který se už najednou nezajímá jen o sebe. Dokonce i to, co mu vždycky přišlo jako hlavní, je najednou ochoten bez lítosti obětovat. Proměna láskou prostě způsobí, že ledová krusta uzavřeného Takaty se roztříští náporem Juntovy vřelosti. A Junta, kluk, kterému vždy vše až směšně hladce vycházelo, takže mu na tom zas tolik nezáleželo, konečně našel něco, co opravdu chce, a proto se začne snažit a pečovat o to. ____ Ke kladům seriálu bych připočetla dobrou animaci, kresbu postav, které konečně vypadají fakt jako chlapi a ne jako holky se špičatější bradou. I když na ty vyšrafované krky, s nimiž všichni vypadali, jako že nosí plnovousy, jsem si musela chvíli zvykat. SHRNUTÍ: Když potkáš anděla, dobře se mu podívej do očí. Možná z nich vykukuje ďáblík.

Nudné, se spoustou výplňkové vaty. Fakt jsem se snažila. Ale co z toho, když ústřední pár modelů hraje jak náměsíčný ponocný a rošťácký kamarád to nezachrání? Jako bych žvýkala nudu a bezobsažnost. Plytké, hloupé, otravné. -----Šmarjá, a ten překlad titulků? Najali snad na něj dysgrafického Tatara? "Nejsem opilkyně" No, díkybohu, že jsi jenom alkoholička, protože kdybys byla opilkyně, tak nevím, jestli tě poslat do ústavu nebo do úlu. SHRNUTÍ: V tv fajn oddychovka. Na kino zbytečně vyhazovat prachy.

Když se potuluješ po Římě v rozhaleném županu, je jasné, že se něco stane. I když jsi dědic yakuzy, tak se TO prostě stane, jinak by si Italové museli poplivat svoji hrdě budovanou pověst. Bez ohledu na to, jestli jsi muž nebo žena. Tady jde o národní reputaci, kterou nemůže narušit nic tak malicherného jako pohlaví, či otvory, či co je do nich strkáno. A jestli si to kvůli tomu rozdá yakuza s mafií a utopí Itálii v krvavém dešti (počkat, nepředjímejme, možná se v krvavém přílivu bude koupat Japonsko), tak to už je riziko podnikání.----- Protože vášeň je prostě vášeň, ať už orientální nebo středomořská. ____ Japonec na neuspokojivé svatební cestě potká blonďatého italského kapitána a začnou se dít věci zapsáníhodné do análů. I když si myslím, že vášnivý sex jako náplast na pokus o znásilnění by nedoporučilo 99 % ze 100 % sexuologů. ____ Nudná animace, historka nic moc a trochu softporna. SHRNUTÍ: Nikdy si s sebou do Říma neber kimono.