rikitiki

Seversky temné, bezvýchodné a znalé lidských slabostí.

Oscar Wilde by měl určitě radost.

Inspirativní je tenhle film v tom, jak se umí skvěle prodat neherečka a nezpěvačka.

Jako vždy skvělá Brenda Blethynová v rodinném smíření, ze kterého díkybohu nekapou sladké růžové slzy.

Z nostalgie. A taky za chlebovou pochoutku!

Až děsivě české.

O dost ostřejší verze sladkobolného filmu Zatímco jsi spal. Skvělá práce s asynchronním zvukem a barvami. Po celkem klidných dvou třetinách filmu přijde šokující konec.

"Že se nestydíte, přijít si sem v týhle době ověšená šmukama, jako nějakej Zulukafr!" a "Tejko mi dělej přednášku o historickým stolařství!" a dotřetice "To je štráchů, pro trochu vody..." Sepp byl démon zla. Ale zároveň byl sexy přitažlivý chlap. A ona se koukla. Podívala se, jestli je mrtvý. Lepší náhrobek mít nebude. Skončili většinou jako materiál pro mediky, naložení ve formaldehidu. Ještě x let po válce. Sepp ale bude navvždy ležet v tom dívčím pohledu. "Pippi." Srabe!

Skládačka, která do sebe na konci dobře zapadne. Vadily mi ale rozhrkané a místy přepjaté dialogy. Naopak dobré bylo použití barvy, přeexponované záběry vyvolávající dojem vyprahlosti a zároveň i chladu.

Vypointovaná hříčka, ale nic víc. Na jedno podívání dobrý. A pro novináře velmi poučné varovaní, proč se připravit na rozhovor.