rikitiki

Stísňující westernové dění se odehrává převážně ve dvou místnostech dostavníkové stanice. Hlavní hrdinové jsou zavřeni s hrozbou smrti nad hlavou a všechno, co by jim mělo pomoci nebo, co je pro ně dokonce v životě nejdůležitější, je zrazuje. Kus papíru se stává nežádoucím svědkem, který by mohl způsobit jejich konec. Stejně tak je později zradí nůž a dokonce i nevinné dítě. Snímek si nevypomáhá žádnou zázračnou záchranou nebo supermanskými vlastnostmi klaďasů. Všechno, co se stane, má logiku a smysl. Právě proto je osud hlavních hrdinů nejistý.

Hravá komedie nezapře, že pár let před ní tu byl oscarový blockbuster Stalo se jedné noci, takže teď se znovu využily už jednou ověřené motivy. Rozmarná milionářská dceruška a bezskrupulózní novinář, který chce senzaci za každou cenu. A ona mu ji dá. Nápad vytáhnout novináře do světel reflektorů a dát mu zakusit, jaké to je přestat být subjektem, který se může ptát na cokoliv a stát se objektem, kterého se každý dovolí na cokoliv vyptávat, je hlavním a vtipným tahákem filmu. Nápad je to chytrý, třebaže jednoduchý, a spolehlivě utáhne celý film. Dialogy sice nejsou nijak brilantní a vztah mezi novinářem a milionářkou postrádá vzrušující třaskavost, ale kvůli ústřednímu motivu, pohledným hercům, blbnutím smečky novinářů a krátké stopáže se dá snímek usledovat velice příjemně. ____ I když Stalo se jedné noci zůstává rozhodně neporaženo. _____ MÓDNÍ OKÉNKO Zatímco ve Stalo se jedné noci nosila Claudette Colbertová snad jen tři kostýmy, tak tady Lorreta Young střídá opulentní drahé oblečení v každé scéně. Převažují kožichy, které jsou nadýchané jak nebeský obláček. Pro každého odpůrce kožešin to musí být hrozná podívaná, protože kostýmy Lorrety Youngové působí, že kvůli nim museli vymlátit aspoň jednu středně velkou zoo.

Přírodní katastrofa se stane katalyzátorem pro dva milostné vztahy: naivky s proutníkem a poživačné ženy se slušným mužem. Příroda zatřese nejenom zemí, ale i touto čtveřicí a za vyhrocených okolností se projeví zatím skryté stránky charakteru. Film tedy nabízí vývoj postav, kvůli kterému pak jejich milostné příběhy vyústí v logické konce. Takže zajímavé herectví a taky udivujícím způsobem zobrazené zemětřesení, zkáza města, požáry a záplava. Tohle se jim povedlo natočit sugestivně, i v dnešní době záběry propadající se země nebo zhroucené přehrady působí věrohodně. A kašlu na to, že je to černobílé. I bez počítačů natočili choreografii katastrofy, která působí jako tanec konce světa. V takové situaci jsou pak uvěřitelné obraty charakterů, kdy jímavěji a hlubším dojmem samozřejmě zapůsobil pár s tragičtějším osudem.

Staromilský kýč se zjevně inspiroval románem Na větrné hůrce, ale svému hrdinovi přiřknul lepší charakter a exotičtější dobrodružství. Takže se Ben odstane ze stáje až na zámořskou loď a odtud na perlové ostrovy, přičemž cestou potká pár lásek. Když budete film brát jako romantický/dobrodružný/starý, tak mu musíte odpustit, jak naivní je, protože to se u daného žánru skoro očekává. Devizou jsou docela vtipné dialogy, herecké výkony, výprava i exotické lokace. Poněkud mě ale rušily extrémně neslušivé plavky, které nosil T. Power na ostrovech, protože ze všeho nejvíc připomínaly plenku s havajským vzorem. Škoda také jen jediné scény s přátelskou prostitutkou, protože i když se ze všech hrdinových partnerek na plátně mihla na nejkratší dobu, měla nejzajímavější charakter a vztah mezi ním a gentlemanem sliboval větší napětí než jeho ostatní romance.

Peckinpahova jízda klame. Zprvu to vypadá, že jde o zlato, jenže posléze začne jít o dívku a nakonec o přátelství a zásady. Střílí se dost, ale k brutalitě přispívají i rány pěstí a psychické surovosti. Svatební noc mladé farmářky jakoby zinscenovali v samotném pekle: opilý oddávající, družička bordelmamá a svatební apartmá v bordelu. Navíc se zdá, že místo jednoho ženicha získala hned čtyři. „Manželství jí nevyšlo, tak ji doprovodíme zpátky k otci,“ zazní po svatební noci. I když jsou záběry komponovány sytými barvami, které připomínají komediální westerny 50. a 60. let, tahle jízda bude jiná a na konci nezůstanou v tratolišti krve ležet jen padouši.

Jihoafrický western má hrdinu, který váhá nad láskou k ženě, ale neváhá nad láskou k vlasti, takže westernový děj se částečně točí kolem pro žánr netypického tématu: osvobozeneckého boje Holanďanů proti Britům v Jižní Africe. Jenomže se o něm jen mluví a občas jezdí na koni, ale boj nevidíme žádný. Zato sledujeme osudy ženy, která z Irska stíhá svou lásku až k Mysu dobré naděje. A přitom se jí namátkou přihodí spousta událostí, které na sebe logicky nenavazují a stanou se jí tak, že prostě spadnou z nebe. A taky spoustu etnických tanců v podání kmene Zulů, které měly film zatraktivnit, ale spíš by se hodily do nějakého dokumentu. Na který bych se patrně nepodívala.

Zdá se mi, že snímek později posloužil jako silná inspirace pro Kleopatru s Liz Taylorovou. Zejména hýřivé kostýmy, které nosila královna Lollobrigida, včetně striptýzového modelu se zlatou podprsenkou v lehce pozměněné podobně oblékla i Liz. Ve snímku také uvidíte jihoamerického papouška coby mazlíčka starověké královny, krásně namalované blesky, které zničí jeruzalémský chrám a hříšné tance pohanů vyznačující se divokou smyslností a taky vyumělkovaností – no, fuj, fuj. Snímek je patetický a legrační, dlouho se nic neděje a pak tam napadá spousta figurek vojáků a koníčků do propasti. Pomocný štáb se musel zapotit, když tam ty hračky házel, aby z toho vznikla značně nepřesvědčivá scéna o zkáze mocného vojska.

Indiáni připomínají spíš operetně ozdobené rudokožce, kteří utekli z románů Karla Maye, voice over evokuje naučné video pro školáky, příběh je dost řídký. Přístup k indiánům je ale trochu lidštější než ve westernech z dané doby. Důstojník kanadské jízdní policie se k nim sice chová jako k dětem, které občas oblbne řečmi o velké bílé královně a její mocné medicíně, ale někdy jim projevuje respekt a přiznává právo na vlastní způsob života. Konec ale nastává dřív, než divák zjistí, jestli sliby o ochraně a poskytnutí jídla opravdu splnil nebo to byly jen obvyklé vějičky, jak dostat indiány pod kontrolu.

Mdlé klony Robina Hooda a Marca Pola ze středověké Anglie se vydávají na strááášně dlouhou cestu do Číny. Cestou střílejí z luku, objevují divy Východu a přátelí se s mongolským generálem, kterého mistrně hraje Orson Welles tím, že ďábelskou mhouří oči, takže je k nerozeznání od pravého Orientálce. Jenomže proč vlastně? Proč se na tu cestu vydali a co chtějí na jejím konci najít? Na to film neodpovídá. A tak scénář asi ze zoufalství předhodí hrdinům do cesty dívku Černou růži, podle které se film jmenuje, ale ani tady není jasné proč, protože v ději je úplně nepodstatná. Mnohem více pozornosti věnuje snímek přátelství mezi nepovedeným Robinem a Marcem, až to někdy hraničí s erotickým poblouzněním. Přežitá technicolorová nuda.

Noir s velmi dobrou kamerou, hereckými výkony, ale slabším příběhem hlavně v koncovce, jenomže to je u noirů častým jevem. Tyrone Power dokázal vtisknout svému manipulativními telepatovi, který se vyšvihl z bahna, bezohlednost a chamtivost. On není vysloveně zlý nebo démonický, jen zoufale touží po uznání a penězích, a proto je pro mě tragičtějším hrdinou, než kdyby ubližoval záměrně nebo bezcitně. Protože on city má a právě to ho nakonec dostane.