Renfield

Proč je Gabriel pro Hanu tak důležitý? Co je spojuje? Napadne hned při jejich setkání v obchodě. Pointa však zůstává během následující návštěvy v pozadí, řeší se běžné věci, ta odpověď občas přijde do hovoru, ale často se rychle přechází na jiné téma. Je to přeci něco, co oni vědí, takže se to nemusí znovu dlouze rozebírat "pro diváka". Opět výborné dialogy, tentokrát však vážnějšího ražení, ze kterých je i bez nějakého konfliktu místy cítit dusno. Závěr mi přišel uspěchaný, ale to může být i tím, že jsem chtěl ještě zůstat a nejlépe hned zažít druhé kolo u Gabriela a Týny. Kdyby bylo... 80%

Nebylo by špatné si přiznat, že to prostě není nic velkého, nic co potřebuje hluboká poselství, filozofování a rozdělování do kapitol, protože i tím si Gareth Edwards podráží nohy. Raději se více zaměřit na nelogičnosti v prostém příběhu, jenž by si potom snad i vystačil. To ale samozřejmě za předpokladu, že by se zapracovalo na postavách, protože ty jsou naprosto mdlé, čímž je neuvěřitelná závěrečná dvacetiminutovka ještě více mimo. Vizuálně je to na výbornou, obzvlášť právě tolik zmiňovaná kamera opravdu překvapí. Samozřejmě nechybí krásné exteriéry a v nich se odehrávající velmi slušně natočené akční scény. Problém nemám ani s designem toho světa, od zbraní, architektury až po různé maličkosti. Jasný, je tu hodně věcí, které už byly někde viděny, to mě však tíží méně, než vzhled simulantů, ten totiž nejednou také pobaví. V rámci možností jsem si to užíval, než přišla přehlídka filmového kýče. Posledních dvacet minut jsem měl pocit, že se ten Vietnam Edwardsovi nakonec podařilo přiblížit. Pocitově jsem si v nich totiž prožil své osobní Apocalypse Now! 55%

Nápad na zálohování osobnosti není vůbec špatný, ale zásadně mu chybí originálnější příběhové zpracování, což je hodně znát. Brutalistní mrakodrapy, designově velmi zajímavé věci budoucnosti a to včetně aut. Vizuál je fantastický, atmosféra i díky výborné hudbě a lehce modrému tónování trefně chladná. Podobně působí i herci, spíše roboti bez emocí, což mi do tohoto světa sice sedí, ale nevím, jak moc to byl záměr. Slabší příběh je věc, která by se ještě dala pochopit, je to zkrátka překombinovaná, zároveň však jednoduchá detektivka v povedeném vizuálu. Potom jsou tu ale dialogy, občas vyloženě směšné. Opravdu bylo až neuvěřitelné, co jsou dle příběhu inteligentní postavy schopny pronášet. Proto si nejsem jist, jestli "robotické herecké výkony" byly záměr, nebo zkrátka nutnost, protože tohle se vážně hrát nedalo. Je to velká škoda, ale nepohlídat si dialogy je z mého pohledu nepochopitelné, vůbec když byl kladen takový důraz na vizuál, jemuž ani inspirace od známějších neubírá. 65%

Neil má svoji videopůjčovnu a zálibu ve filmech noir, podle čehož také vypadá televizní reklama na ni. Jenže ve filmech noir má hrdina svoji femme fatale, ta Neilovi zatím chybí. Protože předstírá-li jedna taková své nadšení z filmu, jako je Sedmá pečeť, samozřejmě nemůže být osudovou, to dá rozum. Jednoho dne se objeví Violet, která Neilovi řádně nakopne život, z jeho pohledu až příliš, tedy možná. Výborný námět plný odkazů na všeobecně méně známé filmy. Škoda však, že nedostal tvrdší zpracování, jenž by k tématu sedlo více, než zbytečné idealizování. Lucy Liu a Cillian Murphy jsou jednotlivě fajn, nemám však pocit, že by byla mezi nimi nějaká větší chemie, za což svým způsobem může i zbytečně rychlý závěr. Film má pohodové tempo, oni se postupně sbližují a zase oddalují. Na závěr přijde prozření, na které už pocitově není čas, tak se naseká několik rychlých scén a je konec. Je to škoda, naštěstí jsou tu však ty jednotlivé scény, jako hovory v půjčovně, nebo Violet připravující Neilovi nejedno "utrpení". Takovou femme fatale raději nepotkat, stejně jako holohlavé polské houslisty. 70%

Za odvahu zkoušet něco relativně nového jsem samozřejmě rád, ale v tomto případě mám pocit, že by nebylo špatné raději zůstat u tématu u nás prověřeného, když už se tu mihne Stanislav Majer jako Roman Vrbovský, v jehož přítomnosti je film zdaleka nejzajímavější. Zbytek prakticky nemá čím zaujmout a to včetně opakujících se scén, které pravděpodobně mají sloužit k zamaskování těžce průměrného děje. Jenže i ty jsou navíc, Malvína Pachlová je jako femme fatale nedůvěryhodná, podobně je na tom ve své roli i Jan Dolanský. Nutno říct, že oběma podráží nohy v některých situacích neuvěřitelně hloupé dialogy. Scénář je ale celkově slabý a velmi předvídatelný. 45%

Biografie bez příkras, sladké hudby a nadbytečných emocí, chladná tak jako její hlavní hrdina. Oceňuji to především v konverzační části, které taková ta reálná syrovost sedí. Los Alamos, nejistota, výčitky, vztahy, zkrátka osobnější pasáže, které by ani tak nepotřebovaly více emocí (ony tu jsou, na Nolana dokonce ve velké míře) jako prostoru. Mám pocit, že ne všechno ve vědecké a "vyšetřovací" části muselo být nutně do detailu řečeno, za to zbytku by prostor prospěl. Cesta k Oppenheimerovi jako hlavní postavě tak není jednoduchá, Nolan pouští blíže snad až po použití jaderné bomby, při přemýšlení nad následky. To my přijde smysluplné, jenže tato část nemá dlouhého trvání, což je škoda. Přitom to hraní s žánry a obrazem filmu neskutečně sedne, je to velmi silná psychologická část, kterou Nolan, Hoytema a Göransson dokážou vyhnat až k hranicím hororu. Ještě méně prostoru dostávají vztahy. Jean tu má hned několik scén, které její důležitost podtrhnou, hůře je na tom Kitty, přitom právě ta je blíže závěru zásadní, což Emily Blunt naštěstí dokáže vystihnout. Herecky však zaujme především trojice nejviditelnějších, takže Matt Damon, Robert Downey Jr. a Cillian Murphy. Technicky už klasicky na výbornou, třeba střih a zvuk u komisí. Nebo famózní souhra všeho u vůbec nejsilnějšího momentu, testu Trinity. 85%

Doug má sice rád svůj bong, ale nezapomíná ani na zděděného psa Reggieho, jemuž často aportuje. To samozřejmě až po dlouhém výletu autem, což se jednoho dne přestane Reggiemu líbit a tak přijde na věc, kterou má Doug ještě raději než bong. Tu věc je třeba zničit, cesta za pomstou může začít. Jednoduché, v mnoha případech ovšem trefné, nejvíce snad v nezidealizovaném pohledu na psy a jejich možného myšlení, což se jen tak nevidí. Tím samozřejmě nemyslím, že je na Strays něco hlubokého, přesto právě části, kde psi mluví spolu o svém životě, mají nejvíce hlášek a zkrátka fungují. Navíc to dokáže být i vážné, třeba ve scéně ohňostroje zase z psího pohledu. A závěr je potom jedním slovem epický! 75%

Od té noci uběhlo devět let, Jesse a Celine mají za sebou roky, které v mnoha případech dokáží vzít ideály. I oni jsou jiní, ale jejich cesta není tolik překvapivá, naznačila ji už ta noc. I na ni se každý dívá po svém, nebo to alespoň tvrdí, ale třeba si ji pamatují úplně stejně, třeba ji oba po svém umělecky ztvárnili, aby nezapomněli. Dlouho to tak však nepůsobí. Po jejich opětovném setkání je cítit nervozita z následujících minut, jestli budou témata k hovoru, jestli to celé konečně dopadne, nebo se snad vidí naposledy? Řeší se vše možné, včetně politiky, ledy se začínají prolomovat. Jesse nabírá jistotu, u něj jsou ty city jasně znát, Celine opět tajemnější, ale jsou chvíle, kdy se dokáže otevřít. Jejich posun a vzájemné otevření se během pouhé hodiny je famózní, přitom to celé opět neztrácí na reálnosti, ať už dialogy (vtipkování ve vážných situacích, jejich odlehčení), hereckými výkony (bezesporu oba opět fantastičtí), nebo snad až nenápadnou režií. Paříž dává zase jinou atmosféru, pouliční umělci však už nejsou potřeba, tak je to pouze na těch dvou. Loď, auto a především byt jsou bez debat. Jesse to nevzdává a Celine svým způsobem ničí, aby vzápětí dala naději... otevře se. Před soumrakem je v životě dál, je syrovější, dospělejší a samozřejmě z mnoha důvodů mně bližší. Čímž rozhodně nechci říct, že by Před úsvitem bylo slabší, to je totiž v životě také přesně tam, kde být má. 95%

Mira si Jonathana utvořila k obrazu svému, s Polim by se jí něco takového nepovedlo, alespoň takový pocit jsem měl z té jedné scény. Jonathan však není bez viny, očividně mu to tolik nevadí, má sice své vzdorovité momenty, ale nakonec podlehne i tam, kde bych to už opravdu nečekal... a klidně ublíží jiným. Pouze úvodní rozhovor navodí dojem, že jsou role obráceny. Už tam je cítit, že věci nejsou v pořádku. Proto nemám žádný problém s první "scénou", pozvolna vtahuje do děje, seznamuje a vrcholí návštěvou nemocnice. Zajímavý je zvolený styl vyprávění, kdy nejprve vidíme štáb a zákulisí natáčení (vyjma poslední scény, ve které je to naopak), což působí mimo jiné až jako ujištění, že je to přeci jenom film, není. Celé je to těžce reálné, pro mnoho lidí jistě velmi osobní, fantasticky napsané a především zahrané. To potvrdí hned druhá scéna a první ostřejší výměna názoru, vůbec nejlepší část, což neznamená, že by dál už nebylo nic. Jessica Chastain a Oscar Isaac jsou opravdu sehraní, každý moment, každou emoci jsem jim věřil. Hagai Levi umí pozvolna budovat atmosféru, není to pouze odlehčení přítomností štábu, které dokáže z přetrvávající deprese vytrhnout, ale třeba detailní záběry na okolí domu, nejlepší možný odchod z každé scény a samozřejmě odkaz. Kamera však umí i v interiéru, ať už jsou to široké statické záběry na pokoje, nebo detailnější ve vypjatějších momentech. K tomu všemu minimalistická hudba, působící občas až monotónním dojmem, tak jako vztah obou hlavních představitelů. Totiž to, co je ve druhé scéně, má prakticky ve čtvrté své opakování, Mira a Jonathan se svým způsobem nikam neposouvají, ale přesto... Nemohou být spolu, ani bez sebe, z poslední scény také nejsem úplně nadšený, ovšem říct, že by to takhle být nemohlo, nemůžu, protože jednoduše mohlo, je! 85%

Lucie působí v úvodu filmu sebejistým dojmem, má život pevně ve svých rukou a je s ním spokojena. Ostatní jsou více tajemní, tato jistota a spokojenost z nich tolik nevyzařuje. Jenže opak je pravdou, závěr ukáže opačný obrázek. Lucie sice má vztah, to ale neznamená, že nemůže cítit samotu, kterou by ráda řešila, kdyby věděla co vlastně potřebuje. Jistota je pryč a stačilo k tomu pouze několik dialogů, převážně úplně mimo téma vztahů. Dialogy nepostrádají vtip, přesto trefně přiblíží každou z postav, i když jsou třeba o křovácích. Ano, léta šedesátá jsou z toho cítit. 75%