Renfield

Netradiční téma filmu (kopání vltavínů) mě zaujalo, trailer už tolik ne, přesto jsem se na zelené koně těšil. Celkově ve filmu nejsou vltavíny tím hlavním, i když jsou samozřejmě důležité, ale prioritně tu jde o něco jiného... Scénář je občas poněkud zvláštní a tak mnohé zachraňují herci, kamera a hudba, či zvuk. Herecky nejvíce zaujal výborný Pavel Liška v roli Kačmara, ale velice dobrá byla celá ústřední trojice. I přes zajímavost a zábavnost celého dění tu nemuselo úplně všechno být. Filmu by zkrácení jen prospělo, spád by byl větší a celé dění snad rozumnější. Takhle jsem musel hodně přemýšlet nad Pavlovým autem a Kačmarovou novou televizí... nebo jsou na tom mladí geologové tak zle? Minimálně po kopání vltavínů těžko, i když byl Pavel spíše sběratel. 70%

Klidné a téměř ničím (nikým) nerušené večery má starý mládenec Don Johnston... alespoň do doby, než ho jeho kamarád a amatérský detektiv Winston vyšle na cestu... Je to vlastně takový obyčejný, ničím výrazně zvláštní příběh. Jenomže je to příběh od Jima Jarmusche, čímž je jasné, že to zas tak úplně obyčejné nebude a také že není. Především v první polovině filmu se dočkáme i několika vtipných situací, těch ovšem s přibývajícím počtem navštívených přítelkyň ubývá a film začne směřovat k dramatu a také k velice povedenému závěru. Bill Murray v titulní roli je jak jinak než výborný, navíc má obrovské charisma, tak snad občas ani nemusí tolik hrát, ono ho stačí vidět. Stejně tak kvalitní herečky jsou vybrány i do rolí jeho bývalých přítelkyň. Prostě Jim Jarmusch si vždy vybírá kvalitu a také to, co se do filmu hodí. To stejné se dá říci i o použité hudbě, která je taktéž výborně vybraná. Zlomené květiny mají příběh, který se prakticky může stát každému, i když já bych si vystačil s večery Dona Johnstona, tedy s filmy, hudbou a vínem. 80%

Raději bych film viděl jako komedii... nemyslím si, že mu to pozdější směřování prospělo a závěr už byl jedna velká hloupost. Přitom ze začátku to celé vypadalo velice nadějně (na Německo), bylo se čemu smát, i když ano, takový Sacha Baron Cohen by z toho dostal podstatně víc. V druhé polovině, kdy komedie ustupuje a film směřuje spíše do dramatu, začíná děj až příliš často nudit. Chtělo to alespoň půl hodiny ubrat a možná by to celé dávalo větší smysl. Oliver Masucci se mi jako představitel Hitlera příliš nelíbil, byly chvíle, kdy bylo přehrávání a šaškování příliš... vůbec když má film spíše varovat. 55%

Trvalo mi osmnáct let, než jsem se k tomuto "jinému" filmu dostal. Přece jen jsem o něm tenkrát četl v nemocnici, což je místo, na které člověk raději zapomíná a tak jsem poněkud zapomněl i na Kouřové signály. Čas na Thomase, Victora a především jejich příběh o cestě, při které se mimo jiné znovu obnoví jejich přátelství přišel nyní... Právě příběhem je to vlastně jednoduchý film, který ale nepostrádá vícero vtipných, ale i dramaticky silnějších scén. Jeho největší zajímavostí ale samozřejmě zůstává nahlédnutí do života dnešních indiánů a právě to mě původně zaujalo nejvíce. Herecky je to film uvěřitelný, navíc především hlavní herci hrají velice dobře. Chris Eyre natočil tématem a obsazením zajímavou road movie, která rozhodně nezklame, naopak pobaví a třeba i rozesměje jednou z několika povedených hlášek. 75%

Krásný film... Leni Riefenstahl a její pocta přírodě, navíc se všeříkajícím závěrem... který se žel potvrzuje dnes a denně. Příběhově Modré světlo nemůže nepřipomínat naši Divou Báru, je to podobné téma, i když jinak natočené. Modré světlo vznikalo v době počátků zvukového filmu, i proto je dialogů méně, přesto film rozhodně nenudí. Je tomu tak především díky síle příběhu, výborným hercům (jak Leni Riefenstahl, tak Mathias Wieman hrají výborně) a práci s kamerou. Ta předvádí úchvatné krajinářské záběry, ale nejen ty stojí za to, je tu i spousta detailů, čí záběry děje ve vesnici. Místa natáčení jsou pečlivě vybrána, vůbec vesnice a její okolí je nádherná... nutí vzpomínat na doby dávno minulé, neprožité. I když to Junta v těchto dobách neměla lehké, ostatně, jako naše Bára a téměř všichni lidé, co nejdou s davem... Hledat v tomto filmu otisky budoucího směřování Leny, mi přijde směšné... potom by se dalo hledat i v mnoha jiných, starších i novějších filmech a vlastně nejen ve filmech, ale například i v knihách... 80%

Vyhlídnout si k vloupačce dům na samotě v Detroitu, se nemusí úplně vyplatit a to ani v případě, že jeho majitel žije v neustále tmě, což se nakonec může stát i výhodou. Velmi solidní home invasion, jenž má jeden velký problém, majitel domu v něm pravděpodobně nemá být ten, komu se drží palce, ale jak to udělat? Ať mě jakkoliv rozčilovala, z tohoto pohledu mi sklepní část přijde vlastně docela na místě. Samozřejmě se těžko stane to, že by po ní bylo těch třech existencí někomu líto, ale smysl dává. Horší je to s jejich téměř neomezenou životností, ona samozřejmě do žánru sedne, jenže větší část Don't Breathe je spíše thrillerem, v němž se navíc velmi dobře pracuje s postavou slepce. Překlopení zpět do zamýšleného žánru tak bolí, zranění alespoň nemusela být natolik fatální, aby se tomu přežití dalo věřit. Naopak velmi dobře se zde pracuje se zvukem, tak důležitým pro film odehrávající se v jednom domě, jehož majitel je navíc slepý. Ten vtáhne do děje a obklopí tísnivou atmosférou. 70%

A tak mě více než příběh Florence, zaujal příběh St Clair Bayfielda... Florence je sice velice dobře zahraná (což se ani jinak nedalo čekat), ale její život je vcelku normální... samozřejmě až na její vystupování, nejděsivější to části filmu. Za to St Clair a jeho neustálá snaha, aby Florence nevěděla a mohla si svůj život v klidu žít, to byly ty lepší části filmu. Za vůbec nejzajímavější ale považuji St Clairovi vztahy. Vztah s Florence, pro kterou dělal první poslední a jeho druhý, pro něj méně důležitý, ale jak už to tak bývá, podstatně normálnější vztah s Kathleen. Škoda, že se Stephen Frears nevěnoval více právě tomuto tématu, klidně mohlo ubýt Florence (především zpěvu), film by tak byl více jiný, zajímavější. Přesto je to pěkně natočené, především kostýmy, kulisy a celková atmosféra doby opravdu stojí za to. Herecky ještě více než Meryl Streep zaujal právě Hugh Grant v pro mě hlavní roli. 60%

Není to ani komedie, ani drama je to opravdu něco jako komedie a to je trochu chyba, chtělo by to ujasnit, o co vlastně jde. Na komedii málo vtipné, na drama málo dramatické. Film nemá příliš děj, ani příběh, ale silné momenty se přesto najdou. Nemalou zásluhu na zábavnosti celého dění (nebo oddělení) má Zach Galifianakis, ten je zajímavý už svou vizáží, navíc tady dokázal, že by mohl hrát i doktora... Hlavní hrdina mě herecky příliš nepřesvědčil, i když uznávám, že to u mě neměl lehké. Především v první půlce mi totiž připomínal někoho, kdo mi také krátce vstoupil do života, naštěstí jen krátce. Navíc nemám rád filmy o těchto problémech neproblémech... ale ono to tak občas dnes chodí. 50%

S nadsázkou řečeno, je to pěkná reklama na kafe a cigára... až mi připadlo pomalu nevhodné, že jsem si ani jedno u filmu nevychutnával (jak jinak). A tak to naštěstí zachránil alespoň čaj, který se ve filmu taktéž "mihne". Jak už to u povídkových filmů bývá, povídky jsou různých kvalit, ale ty lepší, často i vtipnější převažují. Hned úvodní "Těšilo mě" se skvělým Robertem Benignim stála za to. Dále pak třeba "Kdesi v Kalifornii" aneb "když už nekouřím, můžu si jednu dát". V "Sestřenkách" svým herectvím zaujme Cate Blanchett... ostatně kdo jiný. "Bratranci" jsou asi vůbec nejlepší povídkou, dobře zahranou, se zajímavým dějem, rozhovorem. "Delirium" pobavilo snad nejvíce, také co jiného od Billa Murrayho "v přestrojení" čekat. Jim Jarmusch natočil to, co se ve většině případů dá po kavárnách, nebo hospodách slyšet, natočil to povětšinou poutavě, i když občas přijdou i slabší chvilky. Oceňuji taktéž zajímavé prostředí, nebo interiér jednotlivých kaváren, hospod... v některých bych sám rád poseděl, i když, alespoň bez cigár. 75%

Ač se to po odjezdu na farmu chvíli nezdá, příběh je to velice poutavý a to i přesto, že si plyne svým pomalejším, lehce melancholickým tempem. Herecky nemohu mít výhrad, ve filmu se sešla silná sestava, z niž pro mě nejvíce vyčnívá Charlize Theron. Technicky taktéž bezchybné... krásná kamera a výborná hudba, která vhodně doplňuje onen melancholický děj. V čem tedy vidím problém? Čekal jsem, že Lasse Hallström bude "více tlačit na pilu", že to celé bude dá se říci drsnější, silnější. Tohle zpracování sice pěkně vypadá, ale jinak nic a to je u takového příběhu velká škoda. Pravidla moštárny jsem vnímal jako romanťák, se zajímavým příběhem a nic na tom nezměnilo ani finále. Třeba jsem až příliš ovlivněn tím, na co se rád dívám... a třeba prostě "nemám srdce"... 60%