sud

No, je pravda, že jsem od toho pranic nečekal, takže na nějaký hrdinský patos jsem byl připraven. Ale jo, každopádně proč ne?! Dokonce by to byl i průměr, nebýt tolika klišé a mimořádně špatného Bruce Willise, který je zde kýčovitý ze všeho nejvíc (a to ho mám jinak rád). Jinak na Monicu Bellucci bych se vydržel koukat neustále. Jinak je to akčňák na jedno podívání, když zrovna venku hustě prší a nebaví vás sport, politika, nebo soutěže, které ovládají ostatní televizní kanály. 40%.

Sydney Pollack sice není typický westernový režisér, ale s tím málem, které tomuto žánru věnoval, se zjevně nepáral. Zatímco v komediálních Lovcích skalpů nakopává prdel všem neohroženým hrdinům a drsňákům divokého Západu, v případě baladického Jeremiaha Johnsona podává reálný a nečesaný obraz časů dobývání amerického Západu. Ač se jedná o silný příběh, zuby nehty se brání citovému vydírání a ani na minutu ve filmu nezní patetická hudba - orchestrální skladby ustupují syrovým kytarovkám. Akční scény krví nešetří (viz Jeremiahovo zmasakrování vrahů jeho blízkých). Podtrženo sečteno, vynikající drsný zálesácký western s Robertem Redfordem v jedné z jeho nejlepších rolí. 96%.

No, proč ne !?

Vynikající Francouzské kriminální drama, které kromě rivality dvou policejních oddělení ukazuje bez příkras tehdejší společnost. Vrazi, narkomani, drogoví dealeři, prostitutky, pasáci, teplouši, pornokina - to je jen zlomek toho všeho. Tohle všechno se hodilo do krámu i socialistické TV, která jej s oblibou (a s velikou hvězdičkou) vysílala. Pokud stojíte o vyšetřování vražd, budete zklamáni, rovněž prahnete - li po množství přestřelek. "Válka policajtů" je velice civilní psychologická studie do policejních řad a její každodení práce. Ač má podobnou zápletku jako o 25 let mladší film s Danielem Auteilem a Gérardem Depardieu (ten jejich film se navíc stejně jmenuje pouze v češtině), nelze jej spolu příliš srovnávat. Zatímco tam je rozdělení barikád jasné, zde tomu tak není. Komisař Fusch je zásadový člověk, který se snaží hrát fair play, zatímco komisař Ballestrat se nevyhýbá nezákonným metodám. Ale ani jeho nelze prvoplánově odsoudit. Způsoby vyšetřování, výslechů a vzájemných rozbrojů mají oba stejné. Oba jsou tvrdohlavé, téměř by se dalo říci fanatické oběti svých povolání, každý jiným způsobem. Mezi nimi stojí inspektorka Marie, silná krásná žena, která postupem času čím dál více zjišťuje, že práce u policie není pro ni. Claude Brasseur coby Fusch či Claude Rich (výtečně nadabovaný Jiřím Zahajským) coby Ballestrat byli výborní, ovšem Marlène Jobertová se zde představila na svém naprostém vrcholu - jak hereckém, tak ženském. Není neohroženou superhrdinkou, ani prvoplánovou sexbombou (i když ve scéně, kdy vyleze ze sprchy nahá s pistolí, by ji mohla její sexappeal závidět i Sharon Stoneová), ale ženou, se kterou by každej chlap šel třeba do pekla. Bude to znít jako klišé, ale "Válka policajtů" je perfektní poctivá Francouzská krimi ze staré školy. Tyhle filmy prostě nestárnou. 93%.

Asi nejvíce Travoltovská role pro Johna Travoltu :-). Ač této muzice ani trochu neholduji, film to není špatný. 50%.

Absence příběhu by mi u hudebního filmu vadila jako poslední. Hlavní je hudba, tu zde však zosobňuje to hrozné osmdesátkové disco. "Hříšnému tanci" to nesahá ani po kotníky. 20%.

První velký western Johna Sturgese patří na poli vyprávění o Wyattu Earpovi jistojistě mezi ty nejzdařilejší. Ač není scénář nikterak komplikovaný, díky skvělé režii a skvělým hercům ty dvě hodiny utečou jako voda. Celý film se vlastně připravuje, spolu se stále se ztemňující atmosférou, na závěrečnou přestřelku - tímto se pan Sturges nejspíš připravoval na "Poslední vlak z Gun Hillu". Příběh se komplet točí okolo ústřední dvojice, ostatní jsou spíše nahrávači (včetně dvou zcela průměrných hereček), ale díky jejich výtečnému podání to ani trochu nevadí. Jak Burt Lancaster, tak Kirk Douglas jsou určitě jedni z nejlepších představitelů Wyatta Earpa a Doca Hollidaye. Svižná závěrečná přestřelka je pak už jen skvělou tečkou za skvělým westernem. 85%.

Preciznější sniperský thriller než je Den Šakala nenajdete. S maximální snahou o realitu a s téměř dokumentárním feelingem mapuje více než dvouhodinovou strastiplnou cestu charismatického zabijáka, který si říká Šakal, za jeho cílem - atentátem na prezidenta De Gaula. Fred Zinnemann věděl jak vytvořit stupňující se napětí, téměř každý okamžik filmu jako by dával tušit, že se za chvilku něco stane. O Edwardu Foxovi ve své životní roli se jinak než v superlativech mluvit nedá. On jediný tím Šakalem prostě je. A ač je to chladnokrevný zabiják, nelze mu nedržet palce. Když mě někdo zastaví s otázkou, jaký film z drsné školy 70. let bych mu mohl doporučit, mohu vyjmenovat velké množství titulů. A pokud by chtěl jeden úplně nejvíc doporučit, byl by to Den Šakala. 100%.

Další remake s tzv. remakeovým komplexem (tj. na hovno). Bruce Willise mám docela rád, ale on a Šakal? Ne! O limonádníkovi Richardu Gereovi se ani zmiňovat nebudu. Pár světlých okamžiků tam je, ale celkově Michael Caton-Jones zklamal na celé čáře. Zbytečný film. 20%.

Docela příjemný thriller s vkusným romantickým nádechem, standartně skvělým Melem Gibsonem a nadprůměrnou Julií Roberts (a to ji nemusím). Ale po všech stránkách to není nic víc, než lepší průměr. 60%.