sud

Koukám, že s uvedením v televizi je hodnocení tohoto filmu pořádně rozporuplné. Tak se pokusím vyjádřit i já a doufám, že mi odpustíte i ty drobné spoilery, kterých se v příštích chvílích dopustím. Bez nich to nejspíš nepůjde. "Pevnost" je osmdesátková béčková šílenost o níž nevím co si mám myslet. Tak napřed začátek - do zapadlé Transylvánské vesnice přijíždějí vojáci wehrmachtu vedení charismatickým Jürgenem Prochnowem - zajímavě se budující atmosféra dává tušit docela slušný thriller. Prochnow do své postavy perfektně sedne a působí naprosto přesvědčivě. Tajemné úmrtí dvou vojáků bohužel zbytečně zahalené do temnoty, nejspíš aby divák neprokoukl ty nedokonalé triky. Zásadní zlom přichází ve chvíli, kdy přijíždí SS a v jejich čele pekelně zlý a démonický Gabriel Byrne. Kdykoli je na obrazovce, je postaráno o dokonalý zážitek. Židovský vědec se svou dcerou dávají ději nový rozměr a tajemno spolu s fantasknem nabývá na intenzitě. Jenom když vstoupil na scénu Scott Glenn, který prakticky nemá vůbec co hrát, dostal jsem se do rozpaků. V titulcích je uveden jako první a přitom hraje postavu, která se mi jevila jako zbytečná. Ostrá hádka mezi Německými veliteli, hnusný výstřel zezadu, pekelné zadostiučinění na majorovi SS...a teď to mělo skončit. Citadela se zřítit, přeživší uprchnout a šmidra. Přichází však souboj Scotta Glenna s nadpozemskou silou, který jsem skoro nepobral a po trikové stránce je opravdu mizerný. No, tak teď nějaké resumé. V žádném případě mi není jasné, do jakéhu žánru bych "Pevnost" zařadil. Horor? Fantasy? Sci-fi? Válečný? Je to podívaná, která jistě nesedne každému a podle toho vypadá i zdejší hodnocení. I když jsem z toho hodně na rozpacích, kvůli závěru, který je totálním úletem, to nebudu zatracovat. A nebudu ani psát, že se mi film nelíbil, když opak je pravdou. Zábavné osmdesátkové béčko s absolutně šílenou (tentokrát v pozitivním slova smyslu) hudbou skupiny Tangerine Dream. Klidně si někdy dám repete. 50%.

Praotec moderních krimithrillerů s nelineárním způsobem vyprávění a značná inspirace k Tarantinovým Gaunerům. Stanley Kubrick se sice teprve rozjížděl a ke svým vrcholným majstrštykům ještě nějakou cestu musel ujít, ovšem styl a řadu nezapomenutelných scén (podkova, kufr na letišti) tomuto dílku nikdo neodpáře. 80%.

Žádná katastrofa se sice nekoná, měl jsem z toho větší strach, ale blbost je to stejně. Steve Martin působí spíše jako nevalný imitátor Petera Sellerse, než-li představitel Clouseaua, převleky (jeden z největších plusů "panterovské" série) zde téměř žádné nejsou a co se týče přeřeků to tvůrci přehnali totálně. Ale i když jsem to nyní popsal jako totální sračku, není tomu tak. Kouknout se na to dá. 40%.

"Stíhači, na start!" nás dokáží přesvědčit o tom, že k dokonalému zážitku na poli válečného filmu lze docíli i s absencí nákladných bitevních scén, patriotismu, vlajek a srdceryvných patetických scén. Navíc jako třešnička na dortu vynikající postava - major Grasham v excelentím podání Malcolma McDowella. Nalomený, válkou ztrhaný muž, který své bolesti tiší v alkoholu, snažící se zachovat vojenskou morálku i nějaké to lidství. Pokud jste přesyceni Hollywoodskými spektákly alá "Zachaňte vojína Ryana", máte jedinečnou možnost vychutnat si tento film. Nechuť ale nutnost bojovat, chlastání, strach ze smrti a smrt jako nedílná součást všedního dne. "Na západní frontě klid" od letectva. 100%.

Hlavní problém je v tom, že mě osobně nedokáže přesvědčit žádný detektiv v sukních, ani věhlasná slečna Marplová. A ono to nebude jenom tím, triviálnější zápletky abys pohledal. A navíc paní Fletcherová musí pocházet z hodně rozvětvené rodiny, když má tolik příbuzných. :-)

Ta krysa má zuby napuštěné jedem! Napuštěné jedem!? - Ne, to je blbost, to by chcípla! Kdybyste v ČR udělali průzkum (a nevím zda-li pouze zde), který Belmondův film je nejznámější, většina by jistě řekla "Muž z Acapulca". Mr. Jean-Paul se může ve svých filmech uhláškovat, ale jeho nejznámější hláška je "Yes. No. OK". Může mít stovky akčních filmů a scén za sebou, každému v první chvíli vytane na paměti rozstřílení elektrikáře, či krvavá destrukce Karpofovy bandy. A může mít po svém boku stovky nádherných bab, Jacqueline Bissetová je jen jedna. Tím nechci v žádném případě urazit ostatní neméně úžasné dámy, ale tolik něhy, ženskosti a zároveň křehkosti má pouze ona. "Muž z Acapulca" je prostě originál a jedna z nejdůsledněji propracovaných parodií všech dob. 100%.

Zatímco Romper Stomper je syrová, politicky nekorektní a poloamatérsky natočená řežba, "Kult hákového kříže" je skvěle natočeným a (nutno říci) těžce Hollywoodským dramatem, spíše na téma Kdo s čím zachází.... 50%.

Jak už jsem několikrát napsal u několika filmů Johna Woo - po technické a akční stránce bez chyby. Jenomže to není pro dobrý akčňák všechno. No, všechno ne, ale něco určitě. A ten Van Damme je (samosebou v rámci svých možností) celkem obstojný. 50%.

Parádní konverzační komedie s Robertem Redfordem, který ještě tehdy nebyl hvězdou a Jane Fondovou v období, kdy byla prohlášena nejkrásnější ženou světa. Oba jsou coby novomanželé k sežrání. A když se k nim přidají ještě matka a seladon z půdy, vznikne rozkošný blázinec a zábava první třídy. A ani ten hodně crazy závěr není ke škodě. 90%.

Čekal jsem převaděčskou krimi, něco na způsob Bronsonovy "Hraniční čáry", ovšem ve výsledku se dostavil spíše příběh muže, který je tak trochu v nesprávnou chvíli na nesprávném místě. Charlie Smith je čestný a zásadový polda, kterému se svět bortí pod rukama díky nečestným praktikám svých kolegů, kteří jsou zapleteni do černého obchodu a aby toho nebylo málo, doma na něho čeká jeho manželka, která poslední peníze utratí za blbosti. Jack Nicholson opět v zajímavé roli a jak jinak než výtečně. Velice potěší i Harvey Keitel v roli hlavního záporáka. I když film určité problémy má (hlavně co se týče nestálosti tempa), v každém případě se jedná o skvělý western ze součastnosti s nádhernou ústřední písní Across The Borderline a skvělým závěrem, který se mi zdá v tomto případě jako nejlepší možný. 85%.