sud

Francouzské kriminálky se odlišují od těch ostatních tím, že vyšetřování a pátrání po zločincích není (alespoň většinou) alfou omegou filmového vyprávění, jde spíše o dramata lidí, do jejichž životů zasáhl zločin. Jednou z nejryzejších a zároveň nejpovedenějších ukázek tohoto subžánru jsou právě "Spálené stodoly". Krimi se postupem času mění v rodinné drama a na povrch vylézají fakta, která měla být zamlčena. Promrzlá atmosféra horského městečka, ledově klidný Alain Delon se svým přesvědčivým hereckým minimalismem (s Cupákovým hlasem mi z něho málem naskakovala husina), výtečná Simon Signoret a silně atmosférický hudební doprovod Jeana-Michela Jarra vás přikovají na hodinu a půl do křesla. 100%.

Luxusní nízkorospočtová černota, která snad nemohla vzniknou nikde jinde, než ve Velké Británii. Debutující Danny Boyle za pomocí jednoduchého scénáře a minimálních prostředků stvořil zajímavý mix černočerné komedie a psychothrilleru s údernou závěrečnou pointou. Hitchcock (a ostatně i Peckinpah) by měl radost. 95%.

Čekal jsem, že to bude daleko horší. "Ona, jedině ona" je sice průměrná, ale jinak příjemná odpočinková komedie, jejíž scénář není zas až tak hloupý a docela reálný. A Cameron Diaz je zde rajcovnější než kdy jindy. 55%.

Filmů o člověku, který náhle získá nadpřirozené schopnosti, už bylo natočeno mraky, ale nic proti. V tomto případě všechno končí u slibného nápadu, který však pan režisér Jon Turteltaub dokázal rozmělnit do dojemné Hollywoodské limonády bez ladu a skladu. Travolťák ale celkem ušel. 40%.

Je to zvláštní, ale kromě slibného začátku a solidního Alberta Finneyho mi to přišlo jako hrozná nuda. Příběh jen tak prošuměl a žádnou silnější scénu jsem rovněž nezaznamenal. Film, který zestárl a kdyby nedostal Oscara (ten je mi stejně záhadou), těžko by si na něho dneska někdo vzpomněl. 40%.

Chladné prostředí působí už samo o sobě velice syrově a ač se až do poslední třetiny vůbec nestřílí, příběh dokáže i přes své pomalé tempo strhnout. Z kamerových záběrů Vilmose Zsigmonda až srdce přichází - v podzimních sekvencích zachycuje každý kontrast barevných listů, zatímco po příchodu sněhu působí depresivně šedě. Sympaticky civilní Warren Beatty a Julie Christie byla prostě k sežrání. Nádherné balady Leonarda Cohena dotváří chmurnou atmosféru, vrcholící smutným koncem. Robert Altman si mě získal už svým "MASHem" a tímto snímkem potvrdil, že to nebyla náhoda. 100%.

Motivace postav mi přišly přinejmenším divné. Viewegha prostě ne! 30%.

Hodnotím pouze první povídku stejnojmenného cyklu, nikoli povídkový film jako takový!!! Kam se hrabe Leone se svou mlčenlivostí. Tohle má 20 minut a první slovo padne až zhruba v polovině. Jinak docela zajímavý filmeček s typově přesnými herci, i když jaksi bez závěru. 65%.

"Železný kříž" po Česku. Atmosféra 1. světové války (nevím, proč se jí filmaři tak urputně vyhýbají) je skvělá, bláto je blátem, krev je krví (snad) a bitevní vřava zní opravdu nepříjemně. Vlado Müller byl naprosto jedinečný. Z každého jeho rozkazu mi šel mráz po těle a po celou dobu jsem mu držel palce i na nohou. Jinak velice potěšil ještě Josef Bláha coby hejtman Bruno či Ladislav Frej v roli jediného férového důstojníka. Neskutečně dynamicky natočená je úvodní bitva, milostná scéna působí velice příjemně a oproti tomu pasáž, kdy drsňák Hoferik se slzami na krajíčku zabíjí palicí své milované koně, je jednou z nejdrsnějších a zároveň nejsmutnějších scén, které jsem kdy ve filmu viděl. Režisér Martin Hollý stvořil takřka dokonalý (proti)válečný film, převyšující o několik čísel svoji knižní předlohu, která neoplývá tak brutálně cynickým závěrem, navíc doplněným geniálně kontrastním optimistickým maršem Zdeňka Lišky. 100%.

Ve filmu mi nedá práci fandit antihrdinům či ne právě příkladným hlavním postavám, pokud jsou mi sympatičtí. V tomto případě mi ústřední duo (Juliette Lewis mi, až na vzácné výjimky, nebyla nikdy sympatická) tak strašně pilo krev, že jsem si přál, ať je co nejdříve sejmou. 25%.