Recenzie (2 434)
Deň otcov (1997)
Další remake, další sračka. Tvůrci se znažili ze smutné tragikomedie udělat veselou crazy komedii, ovšem povedlo se jim pouze to crazy. 30%.
Neľútostný súboj (1975)
Spisovatel Raf Vallet je znám jako autor krimipříběhů o zločinech, mající kořeny v politickém podhoubí (dále např. "Smrt darebáka", "Policejní inspektorka"). Zde vidíme marný boj komisaře Verjeata se zločincem, obrněným politickou mocí. Lino Ventura se pro takovéto role narodil a jeho drsňákovi s dobrým srdcem prostě musíte fandit. A Patrick Dewaere jako jeho mladý kolega rovněž není vůbec k zahození. Vynikající kriminálka s (bohužel) nadčasovým tématem a skvělým závěrem. 96%.
Zázraky sa dejú (1974)
I o Vánocích se, bohužel, takovéto věci někdy stávají. Dosti syrové dobrodružné drama, působící téměř jako dokument. Za pochvalu rovněž určitě stojí herecký výkon dívky v hlavní roli, jejíž chování v mezní životní situaci bylo nanejvýš realistické. 80%.
Nulová šanca (1988) (seriál)
No jo, nostalgie. Škoda jen, že zápletky jsou povětšinou k uzoufání stejné.
Training Day (2001)
Trochu drsnější a o dost méně zábavná varianta Prohnilých. Denzelu Washingtonovi jeho role sice sedne, ovšem v druhé půli ztratí dech a už se pouze opakuje. 50%.
Spálené stodoly (1973)
Francouzské kriminálky se odlišují od těch ostatních tím, že vyšetřování a pátrání po zločincích není (alespoň většinou) alfou omegou filmového vyprávění, jde spíše o dramata lidí, do jejichž životů zasáhl zločin. Jednou z nejryzejších a zároveň nejpovedenějších ukázek tohoto subžánru jsou právě "Spálené stodoly". Krimi se postupem času mění v rodinné drama a na povrch vylézají fakta, která měla být zamlčena. Promrzlá atmosféra horského městečka, ledově klidný Alain Delon se svým přesvědčivým hereckým minimalismem (s Cupákovým hlasem mi z něho málem naskakovala husina), výtečná Simon Signoret a silně atmosférický hudební doprovod Jeana-Michela Jarra vás přikovají na hodinu a půl do křesla. 100%.
Plytký hrob (1994)
Luxusní nízkorospočtová černota, která snad nemohla vzniknou nikde jinde, než ve Velké Británii. Debutující Danny Boyle za pomocí jednoduchého scénáře a minimálních prostředků stvořil zajímavý mix černočerné komedie a psychothrilleru s údernou závěrečnou pointou. Hitchcock (a ostatně i Peckinpah) by měl radost. 95%.
Ona, jedine ona (1996)
Čekal jsem, že to bude daleko horší. "Ona, jedině ona" je sice průměrná, ale jinak příjemná odpočinková komedie, jejíž scénář není zas až tak hloupý a docela reálný. A Cameron Diaz je zde rajcovnější než kdy jindy. 55%.
Fenomén (1996)
Filmů o člověku, který náhle získá nadpřirozené schopnosti, už bylo natočeno mraky, ale nic proti. V tomto případě všechno končí u slibného nápadu, který však pan režisér Jon Turteltaub dokázal rozmělnit do dojemné Hollywoodské limonády bez ladu a skladu. Travolťák ale celkem ušel. 40%.
Tom Jones (1963)
Je to zvláštní, ale kromě slibného začátku a solidního Alberta Finneyho mi to přišlo jako hrozná nuda. Příběh jen tak prošuměl a žádnou silnější scénu jsem rovněž nezaznamenal. Film, který zestárl a kdyby nedostal Oscara (ten je mi stejně záhadou), těžko by si na něho dneska někdo vzpomněl. 40%.