sud

Chladné prostředí působí už samo o sobě velice syrově a ač se až do poslední třetiny vůbec nestřílí, příběh dokáže i přes své pomalé tempo strhnout. Z kamerových záběrů Vilmose Zsigmonda až srdce přichází - v podzimních sekvencích zachycuje každý kontrast barevných listů, zatímco po příchodu sněhu působí depresivně šedě. Sympaticky civilní Warren Beatty a Julie Christie byla prostě k sežrání. Nádherné balady Leonarda Cohena dotváří chmurnou atmosféru, vrcholící smutným koncem. Robert Altman si mě získal už svým "MASHem" a tímto snímkem potvrdil, že to nebyla náhoda. 100%.

Motivace postav mi přišly přinejmenším divné. Viewegha prostě ne! 30%.

Hodnotím pouze první povídku stejnojmenného cyklu, nikoli povídkový film jako takový!!! Kam se hrabe Leone se svou mlčenlivostí. Tohle má 20 minut a první slovo padne až zhruba v polovině. Jinak docela zajímavý filmeček s typově přesnými herci, i když jaksi bez závěru. 65%.

"Železný kříž" po Česku. Atmosféra 1. světové války (nevím, proč se jí filmaři tak urputně vyhýbají) je skvělá, bláto je blátem, krev je krví (snad) a bitevní vřava zní opravdu nepříjemně. Vlado Müller byl naprosto jedinečný. Z každého jeho rozkazu mi šel mráz po těle a po celou dobu jsem mu držel palce i na nohou. Jinak velice potěšil ještě Josef Bláha coby hejtman Bruno či Ladislav Frej v roli jediného férového důstojníka. Neskutečně dynamicky natočená je úvodní bitva, milostná scéna působí velice příjemně a oproti tomu pasáž, kdy drsňák Hoferik se slzami na krajíčku zabíjí palicí své milované koně, je jednou z nejdrsnějších a zároveň nejsmutnějších scén, které jsem kdy ve filmu viděl. Režisér Martin Hollý stvořil takřka dokonalý (proti)válečný film, převyšující o několik čísel svoji knižní předlohu, která neoplývá tak brutálně cynickým závěrem, navíc doplněným geniálně kontrastním optimistickým maršem Zdeňka Lišky. 100%.

Ve filmu mi nedá práci fandit antihrdinům či ne právě příkladným hlavním postavám, pokud jsou mi sympatičtí. V tomto případě mi ústřední duo (Juliette Lewis mi, až na vzácné výjimky, nebyla nikdy sympatická) tak strašně pilo krev, že jsem si přál, ať je co nejdříve sejmou. 25%.

Přiznám se, že jsem na film koukal jenom kvůli Lucu Bessonovi, jinak se mi do něho moc nechtělo, asi z důvodu nemluvnosti. Ale zpětně musím říct, že nemluvnost a černobílá kamera filmu jenom prospěli. Hudba Erica Serry někomu možná přijde nevhodná, ovšem mně se líbila a chutně film okořenila. Film je sympaticky osmdesátkově nekorektní a atmosféru postkatastrofického světa cítíte až na jazyku. P.S.: Jean Reno byl bourák už tenkrát. A Luc Besson taky. 85%.

Režiséru Johnu Mooreovi se podařilo natočit válečný film, který po celou svoji délku postrádá jakoukoli válečnou atmosféru. Špíš mi to připomnělo americký akčňák (a nijak valný), který pro osvěžení děje vymění prostředí Newyorské betonové džungle do rozbombardované Bosny. 30%.

Snad žádný seriál nezestárnul tolik, jako "Vražedné pobřeží". Po létech jsem na to kouknul a zápletky se mi zdají primitivnější než cokoli jiného a prostředí slunečních pláží, kde jsou všichny happy se po pár dílech zprotiví. Ale Rob Stewart je pořád sympaťák. 35%.

Skutečný punc tomuto příběhu dal až František Hrubín, resp. Juraj Herz, který z naivní a rozplizlé pohádky udělal skvostný gotický horor s nádhernou romantickou zápletkou, hutnou atmosférou, překrásnými kostýmy, mrazivou hudbou Petra Hapky a perfektními hereckými výkony všech zůčastněných. Tečka. 100%.

Formanovské základy jsou zde již patrné, i když (stejně jako v případě "Kdyby ty muziky nebyly") se pan režisér a stejně tak i parta okolo něj teprve rozehřívali a brousili si nástroje na "Černého Petra". I tak je to příjemná podívaná, která v dnešní době Superstar a X Faktorů stále nabývá na aktuálnosti. 70%.