Recenzie (2 456)
Jim Morrison: divoké dítě rocku (2019)
Jima Morrisona, potažmo hudbu skupiny Doors mám velice rád, tudíž nepohrdnu žádným dokumentem, který by se jich týkal. Tento ovšem patří k těm slabým - mluvící hlavy opakují dávno známá fakta, která jsou proložena bohužel obrazově i zvukově nekvalitními záběry z dobových koncertů kapely. Když něco na téma Jim Morrison a The Doors, pak doporučím spíše dvě jim věnované epizody z cyklu Slavná alba, či životopisný film Olivera Stonea. 40%.
Duel (1971) (TV film)
Steven Spielberg již zde dokázal na malém prostoru s minimálním rozpočtem vytvořit silné dílo. Nekonečná americká dálnice a zoufalý řidič oranžového Plymouthu, sužovaný psychopatem za volantem obrovského náklaďáku. Na debut pětadvacetiletého režiséra velice suverénní, atmosférické a napínavé. 80%.
Nežní zmätkári II. (1988)
S jedničkou to kromě hlavního hereckého trojlístku nemá společného vůbec nic, ale úroveň zábavy je přibližně stejná. Některé vtipy sice prošly lhůtou, ale některé dokážou pobavit i dnes. Nenáročná komedie, kterou není důvod plísnit - je spoustu horších! 50%.
Americké graffiti (1973)
Film pro milovníky retra, amerických bouráků, rock'n'rollu, hamburgerů, coly, nočních bister, hezkých holek, frajerského štengrování, bezstarostného mládí a nostalgie. Film pro mě! 95%.
Doc (1971)
Bezpochyby realisticky natočené, špinavé, nečernobílé, zároveň ale na svou krátkou stopáž poměrně nudné a (soudě dle knih a dokumentů) ve výsledku stejně pravdě vzdálené, jako legendy o čestných strážcích zákona a dobývání amerického západu. Harris Yulin je nejspíš nejslabší představitel Wyatta Earpa, působí naprosto nesympaticky a celou roli odehrál s jediným toporným výrazem. Naštěstí to zachraňuje velmi solidní Doc Holliday v podání Stacyho Keache a věčná sexbomba Faye Dunaway. 50%.
Nehnevajme sa (1966)
Že je Jean Lefebvre komediální klasik a Mireille Darc sexbomba víme všichni, ale drsňáka Lino Venturu a věčného záporáka s gorilím zjevem Michela Constantina v komických rolích jsem dosud neviděl. A zvládli to na jedničku. Když si k tomu připočtete gang ujetých Anglánů na mopedech se stylem oblékání alá Angus Young z AC/DC, je o zábavu postaráno. Velmi dobrá komedie, plná překvapení. 85%.
Hondo (1953)
U nás takřka neznámý western, za oceánem jedna z největších žánrových klasik. Na svou dobu nezvykle špinavé a zablácené, s uvěřitelným dějem a nečernobílými postavami. John Wayne coby Hondo je sice správňák jak řemen, ale do Mirka Dušína s kloboukem má daleko a darebáci se najdou jak mezi indiány, tak mezi bělochy. 85%.
Sabata (1969)
Spaghetti westerny (nebo by se dalo říci přesněji italo-westerny) byly ve své době bezesporu fenomén a stále si nacházejí svou fandovskou základnu. Dlužno však říci, že až na snímky předních tvůrců a nemnoha jejich následovníků jde spíše o brakový subžánr, většinou vykrádající (především) Leoneho tvorbu. Patří mezi ně bezesporu i Sabata, ten však pracuje se silnou nadsázkou a s "ukradenými" prvky pracuje velmi originálně. Bizardní druhy palných zbraní, hůlka s vystřelujícími hřeby, indián - artista...v jakém jiném westernu tohle uvidíte? Se scénářem je to podstatně horší - dějová linka (poměrně svižná, až na ten nastavovaný závěr) je prostinká a hloupá, až to práská dveřmi. Charismatický Lee Van Cleef rozhodně nezklame (částečně mi postava Sabaty přišla jako takový prequel plukovníka z Pro pár dolarů navíc), jeho parťáci jsou sympatičtí, hlavní záporák správně odporný a Linda Veras je nádherná, ovšem postava Banja v podání Williama Bergera je neskutečně otravná. Pro žánrové fandy jako zajímavou trošku do mlýna určitě doporučuji, jinak se o nic převratného nejedná. 50%.
Všechny zabij a vrať se sám (1968)
Ze všeho nejvíc mi to připomínalo komiks. Napínavý, zábavný, hezky nakreslený, ovšem někdo z něho vytrhal nějaké bubliny s dějem a nechal pouze akci. Nedostatek solidní akce se filmu opravdu vytknout nedá (až na ty komické piruety vojáků po zásahu kulkou), s dějovou linkou (jak jsem se již zmínil) a nedostatkem cynismu a černého humoru (jedna z nejdůležitějších atributů spaghetti westernů obzvlášť v závěru citelně chybí) je to však horší. Film se mi líbil, ale díky již zmíněným faktům a ve srovnání s žánrovou konkurencí ode mne nedostane víc, než 60%.
Zajatci (1965)
Špionážní válečný film z německé strany - dostatečně napínavý a s nepříliš předvídatelným dějem. Potěší i atmosférická černobílá kamera a výborné herecké výkony agenta Marlona Branda a férového kapitána Yula Brynnera. Za zmínku stojí i Martin Benrath v úloze fanatického nacisty Kruseho. Hrdinové se sice několikrát dopustí několika hovadin, jinak ale žádné výraznější výhrady nemám. 80%.