sud

Začátek sliboval mnohé, ale s každou přibývající minutou jsem byl víc a víc na rozpacích. Scénář se mi zdál čím dál hloupější a Gian Maria Volonté sice hrál skvěle, ale jeho postavě (vinou scénáře) jsem jeho urychlený přerod z uťáplého profesůrka v zabijáka prostě nevěřil. Velká přestřelka od stejného režiséra dopadla o poznání lépe. Tohle drží nad vodou slibná první polovina a skvělá hudba Ennia Morriconneho. 50%.

Celý film mi přišel, jako by schopný stavitel měl spoustu prostředků a materiálu k výstavbě luxusního srubu a nakonec by postavil psí boudu. Možná je to dáno neschopností režiséra či průměrným scénářem, ale noirová atmosféra LA a nadupané herecké obsazení v čele s chlapáckým Nickem Noltem mělo rozhodně na víc, než na 60%.

Solidní akční kriminálka, která však až na pár scén (umírající policistka v dešti) a solidních hlášek ("Říkal jste, že máte zavřeno...") ničím výrazně nepřekvapí a nevybočí z žánrového průměru. I když Jason Statham je drsňák par excellance a pošahaný záporák má také něco do sebe. 60%.

Guy Ritchie meets hard old school revenge movie. Řízný akční nářez se solidním bodycountem, typově přesným Jasonem Stathamem, dostatečně napínavý a na dnešní dobu poměrně nekorektní. Událost sezóny asi ne, ale nadprůměrná žánrovka určitě. 80%.

Zápory: do hlavní role nehodící se Ondřej Sokol, homosexuální zápletka, rozvláčnost, natahovaný závěr. Klady: atmosféra(!!!), zabijácké duo David Novotný & Martin Hoffman a všechny scény, ve kterých se objevují. Není to špatný seriál, ale potenciál tu byl na něco lepšího. Mnohem lepšího. 60%.

Devadesátá léta jsem prožíval jako dítě základní školou povinné, tudíž si tu dobu poměrně dobře pamatuji a tvůrcům se její atmosféra povedla vykreslit na jedničku s hvězdičkou. Oproti Případům 1. oddělení temnější a pokoušející se (nutno říct, že úspěšně) o hlubší společenský ponor. "Český Olivier Marchal" Josef Mareš se na toto období snaží nahlížet realistickou optikou, přičemž se nebojí zobrazit klady i zápory čerstvě nabyté demokracie (viz Plíškovy skeptické monology, či postava nadporučíka Tůmy). U zpracování známých dobových caus dává důraz na mravenčí a složitou práci kriminalistů v honbě za důkazy a usvědčení pachatelů. Z atmosféry plné Favoritů, vytahaných svetrů, cigaretového kouře a oprýskaných budov zároveň sálá téměř "donkichotská" práce policistů v boji proti novodobým mafiánům. Navzdory místy až dokumentárnímu přístupu je zde prostor pro lidské příběhy (viz Kozákův vztah se svědkyní - prostitutkou) a černý humor. Martin Finger se v roli charismatického kapitána Plíška důstojně vyrovnal Bolku Polívkovi z Případů..., velmi příjemně překvapil civilní a až nečekaně přesně padnoucí Ondřej Sokol a především mladý a nadějný Kryštof Bartoš. S postavou poručíka Kozáka, který je na začátku policejním zelenáčem, aby se z něho postupem času na konci série stal chlap, ze kterého mají všichni respekt, si poradil naprosto suverénně. Chválit výborného Michala Novotného v roli Ivana Jonáka by bylo už jen nošením dříví do lesa. 95%. P.S.: Devadesátky jsou možná oproti skandinávským krimiseriálům tři dekády za opicema, ovšem jejich realistický a věcný přístup je mi milejší, než většinou uměle zamotané a málo pravděpodobné scénáristické konstrukty.

Nejlepší český krimiseriál od dob Hříšných lidí a (nejspíš) nejlepší porevoluční seriál vůbec. Autenticita, znalost prostředí a zkušenost tvůrců je znát z každého dílu, každé minuty na obrazovce. Zároveň je zde místo pro příběh a místy dusný děj odlehčující humor. Nejsou zde detektivové supermani, ani akční hrdinové, ale obyčejní chlápci od vedle, kteří jsou navzdory svým chybám a nedostatkům velice sympatičtí. Herecké obsazení se bez pochyb dá nazvat hereckým koncertem a to včetně rozsahem menších rolí. Bolek Polívka opět dokázal, že není pouze klaunem, léty opomíjený Miroslav Hanuš se po padesátce dopracoval ke své životní roli a Ondřej Vetchý je v roli majora Kozáka natolik charismatický, že by se mohl stát vzorem všech kluků, prahnoucích po práci u policie. 100%.

Ani autor předlohy Michael Crichton a ani tvůrci filmu v době jeho vzniku nejspíš vůbec netušili, jak bude jejich dílo za půlstoletí až mrazivě aktuální. I když i toto pominu, stále mi zůstává velmi dobrý sci-fi thriller, který bez jakýchkoli počítačových efektů naprosto minimalistickým způsobem pracuje s atmosférou nejistoty a strachu. Při scéně prozkoumávání "města duchů" se jen těžko dýchá, při závěrečném běhu za záchranou už takřka vůbec. Z dnešního pohledu se jako téměř nemožná věc jeví i absence profláklých hollywoodských hvězd, ale díky vynikajícím hereckým výkonům hlavní čtveřice jejich přítomnost ani nebyla zapotřebí. 85%.

Na první povídce mě zaujaly pouze odhalené půvaby krásných hereček, na druhé povídce prakticky nic. Třetí povídka má zajímavou atmosféru, ale navzdory netriviální zápletce mě to nijak na zadek neposadilo. Kvartetu povídek kraluje ta čtvrtá od Quentina Tarantina, která sice nepatří mezi jeho nejlepší kousky, ale zábavnost, černý humor a charakteristický režisérův rukopis ji rozhodně nechybí. 60%.

Na Samovu prvotinu léty usedá prach a nemohu říci, že zrovna právem. Technická stránka je vinou ultralaciné výpravy mizerná a Brian Keith do hlavní mužské role nebyl nejšťastnější volbou, ovšem charakteristický  režisérův rukopis (cynismus, nečernobílí hrdinové, výrazné vedlejší postavy) je v některých scénách patrný, příběh nepatří k nejhorším a celé je to příjemně nepatetické a civilní. Slušný western, ovšem teprve o rok mladší Jízda vysočinou je opravdovým výkladním zbožím značky Sam Peckinpah. 60%.