Hyperbolic

Trošku roztahané, ale výborný Anthony a Gary jako Mason Verger to zachraňovali. Z původní trojice filmů s Anthonym ale jednoznačně nejslabší, seriálová adaptace se mi líbila mnohem více.

To, že je film podle skutečných událostí a dokonce se objeví i Pablito, jsem upřímně nečekal a byl jsem příjemně překvapen. Johnny ve své top éře (což je vlastně po většinu života) září, každou větu mu věříte a ikdyž dělá jedno špatné rozhodnutí za druhým, tak mu fandíte. I zbytek herců byl vážně dobrý, Paul Reubens v (ne)zvyklé roli exceloval. Konec byl plný bolesti, ale vzhledem k tématu se to dalo čekat.

Gone Girl v reálu, anebo vlastně ne? Celý příběh se zdál od začátku přitažený za vlasy, po rozřešení to však dává smysl a je mi líto, té události a taky toho, že páru nikdo nevěřil. Ještěže tam kromě nic neřešících vyšetřovatelů byla i ta policistka, a únosce se dostal za mříže.

Brutální dokument o lidské bestii, která byla vypočítavá a nevybírala si. Stylem to je dokument, kompozicí však zlý krimi thriller, kde s postupně ubíhajícím časem, přibývá obětí, ale stopa vraha je blíž a blíž. Vyšetřovatelé odvedli poctivou detektivní práci a po právu jsou na to pyšní. To, že byl Night Stalker nakonec dopaden těmi samými lidmi z města, které několik měsíců děsil svým terorem, byla velká satisfakce.

Kombinace policejního vyšetřování, historie hotelu a prostředí a pohledu  internetových detektivů tomu všemu dodala zajímavý kontrast. Smutný příběh Elisy Lam, s pár nejasnostmi, vše se ale snad vysvětlilo, ikdyž bych si přál, aby se tento příběh nestal. RIP

Čekal jsem to trošku více comforting, vlastně ani nevím proč, ale jinak fajn oddechovka. Bridget se pere se životem, tak, že se k ní v mnoha situacích lze přirovnat. Colin jak suchar a Hugh jako sukničkářský hlupáček nezklamali. Na inspiraci v Pride and Prejudice je vážně chytře stavěno .Koukání na filmy se sklenicí vína rules.

Pořád mi nejde do hlavy, že to celé nějak prošlo a mohlo se to dít tak dlouhou dobu. Viděno po seriálovém zpracování, a to, jak moc věrné a skutečné to je, je pro mě vážně šílené. Dokumentární práce na jedničku, takto složitý a hrozivý příběh vměstnat do 80 minut, navíc s většinou důležitých věcí, chce um.

Neznalý skutečného příběhu Gypsy Rose Blanchard jsem byl nejdříve znepokojen, potom zděšen a nakonec rozesmutněn. Tohle byla síla. Všem hercům tleskám, protože veškeré postavy byly uvěřitelné, a tak to celé bylo ještě horší.

Spíš než jako film, by se to dalo brát jako zážitek. Mé první setkání s tímto proslulým řeckým režisérem dopadlo naprosto skvostně. Yorgos Lanthimos vytvořil příběh protkaný motivy, pocity a chvílemi, knižní předlohu neznám, ale věřím, že se přenos na plátno více než povedl. Bella Baxter. Její tělo a mysl nejsou ještě zcela propojeny. Trhá sebou. Chová se divně. Grimasy jsou až neskutečné. To co zde Emma Stone zahrála, by mělo být ukazováno, jako horní patra hereckého umu. Metafora emancipace holčičky, která postupně objevuje svět, se všemi jeho slastmi a strastmi, směřovala celý příběh, různé odbočky však stejně vždy překvapily. Co za Bellou stojí, se dozvídáme postupně a je to nakouskováno výborně, stejně jako celé tempo filmu. Z hereckých výkonů je však třeba zmínit i zbytek hlavní čtveřice, tedy Marka Ruffala („Bella!“), výborně namaskovaného Willema Dafoe a chápajícího Rami Youssefa. Všichni hráli výborně a zaslouží si veškerý praise, který tento film dostává. Co dál? Scény jako namalované vodovými barvami na plátno. Použití čočky rybí oko, které se jen tak nevidí a krásně vždy sedělo. Masky a efekty (zvířecí experimenty, sice ne moc roztomilé od Goda, ale byly roztomilé). A celé vyznění filmu. Velice rád si ho někdy zopakuji.

Kocour Chip nenominován na Oscara? Trapný. Výborný špionážní akčňák, který byl prošpikovaný tradičním Vaughnovým humorem. Prostřihy ze skutečného Sama Rockwella na zdánlivého Henryho Cavilla byly naprosto dokonalé. Scéna s kouřovými granáty byla tak suprově natočená, že jsem se jen nechal unášet barvami a střihem. Celým filmem prostupující Now and then byla pomyslná třešnička na dortu.