Lilith03

Hilary je kočka, určitě jsou jiné filmy s ní lepší, ale tohle bylo fakt blbí. Mám ráda romantické komedie, ale s přítelem jsme se oba shodli, že tohle je kravina. Jednání postav nelogické, iracionální a konec přeslazený, nereálný a uspěchaný.

Jako dítě jsem to milovala, teď to vidím s odstupem času jako velkou blbost. Spoustu věcí ve filmu nedává smysl a trapností film zrovna nešetří, ale je to na druhou stranu příjemná hovadina a Emma Roberts se vždy postará o dobrou podívanou.

Podle mě hodně nešťastně zvolený žánr a celkově nedobře pojaté. Takový film bych do žánru komedie nedala. Když bych měla hodnotit, jakožto komedii, tak příšerné. Když hodnotím jako něco, s čím se děti rozvedených rodičů ztotožní, tak asi o něco lepší, ale podle mě se z toho dělá až velká věda. Pro upřesnění na svůj věk jsem hodně konvenční a stará škola, ale zároveň zastávám u dětí respektující výchovu. Víc než kdokoliv jiný vím, jak je dobré dětství důležité a chápu, jak velké následky to na člověku může zanechat... Na druhou stranu film lidi, kteří mají rozvedené rodiče prezentuje tak, že to mají hrozně obtížné. Vím moc dobře co jsou to daddy issues, sama je mám, ale v životě by mě kvůli tomu nenapadlo být promiskuitní kráva, jako to znázorňuje film. Podle filmu i titulků, kde mluvili tito lidé se tahle věc až moc zveličuje a omlouvá lidi, co mají rozvedené rodiče vlastně ze všeho. Já jsem celý život žila v psychickém a fyzickém terororu a to doslova! Alkohol a mlácení téměř denně do mých 17 let dokud jsem neodešla z domu a následný stalking, obtěžování a můj přítel by mohl o svých rodičích vyprávět velmi podobný příběh a takových lidí znám ještě spoustu. Jednak o nás nikdo nikdy nenatočil takový film, protože nekňouráme, že všechny problémy v našich životech jsou vinami našich rodičů, ikdyž je to v hodně případech pravda a nedokážu říct co všechno bych dala za rodiče, co mě budou mít rádi, byť by byli rozvedení. Z psychologického hlediska mají být děti rozvedených rodičů urputní a spocitem, že chtějí mít vše pod kontrolou a strachem se závazku. Z psychologického hlediska lidi, kteří zažili dětství jako já končí jako sériový vrazi, o kterých se natáčí dokumentární filmy a true crime podcasty. Ale takhle naštěstí dopadá jen malé měřítko lidí, kteří zažili fyzické napadání a psychický teror. Děti rozvedených rodičů si ovšem ztěžují téměř všichni. Tak co takhle zvednout prdel a něco dělat se svým životem? Nikdo to neměl lehké, každý si zažil něco a zrovna mít rozvedené rodiče je to nejmenší, co dítě může v dětství poznamenat v porovnání se znásilněním od nevlastního otce (celkem častá problematika o které se vůbec nemluví) a nebo v porovnání s věcmi, které jsem už psala výše. Hledat všem problémům důvody a nepracovat s tím je jen ukázka slabosti a když v tomhle pokračují i lidi v dospělosti, tak je to pěkně smutné. Znám tolik rozvedených rodičů, kteří svým dětem dávají první poslední a téměř je to nepoznamená, podle mě tedy úplně zbytečný film, který dělá z komára velblouda.